My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

Revenge will be mine

Země Valkýr, před několika lety...

Hořící pochodně, rozestavěné v perfektním kruhu, osvětlovaly svým plamenem shromáždění Valkýr. Bylo zde velmi rušno a živo, protože všechny členky kmene, které dosáhly plnoletosti (což u Valkýr znamenalo 17 let), se chystaly na slavnost plodnosti. Jinými slovy, na tajném, vyhrazeném místě se shromáždilo několik pečlivě vybraných asgardských mužů, kteří splňovali přísné podmínky výběru dárců a kteří již čekali se zavazánýma očima na to, která Valkýra si je vybere a splodí s nimi dítě.

Každý asgardský obyvatel toužil stát se dárcem (respektive dočasným milencem) Valkýr, byla to ohromná pocta a vybraný muž měl poté obrovskou prestiž. Valkýry totiž žily samy, neměly mezi sebou žádné osoby mužského pohlaví a tudíž měly obrovské nároky na ty, kteří je měli oplodnit.

Pokud nějaký muž splňoval kritéria výběru (co se týče velikosti, odvahy, mužnosti i síly), byl pozván na slavnost plodnosti, která se konala jednou za rok, na konci období sklizně, na místě, které vybraly Valkýry.

Takže teď zde stálo 12 urostlých chlapů v lehkém, plátěném šatu a přesto, že bylo velmi teplo, všichni se chvěli. Nikdo z nich netušil, co je vlastně čeká, protože ti, kteří tohle již kdysi absolvovali, zachovávali dokonalé mlčení ohledně toho, co se zde vlastně dělo.

Všichni mlčky stáli, ponořeni ve vlastních myšlenkách a tajně doufali, že slavnost plodnosti opravdu znamená to, v co tajně doufali. Ani jeden z nich předtím Valkýru zblízka nepoznal, vídali je jenom z velké dálky, když jejich vojsko občas táhlo do boje proti temným elfům, nebo když je občas povolal Odin na pomoc.

Dvanáct vysokých mužů stálo na mýtině, osvětlované pouze slabým svitem měsíce a každý z nich se utápěl ve vlastních představách. Najednou uslyšeli slabý zvuk - někdo přicházel. Všichni jako na povel se narovnali, vypli hruď a ramena a nehybně čekali na to, co bude následovat.

Před nimi se shromáždilo třináct žen, z nichž ta nejstarší měla celou událost koordinovat, ty ostatní přišly pro to, co Valkýry nutně potřebovaly, ale nemohly si to nijak samy zabezpečit. Děti. 

Každou z nich teď čekala noc, kdy měla splodit potomka. Za devět měsíců všechny přivedou na svět miminko a když to bude dívka, nechají si ji. Chlapce ovšem čekal úplně jiný osud. Všechny osoby mužského pohlaví, které se Valkýrám narodili, byli umístěni na Midgardu, kde byli adopotováni obyčejnými pozemšťany, kteří ovšem netušili, koho si vzali do rodiny. Jenom občas některého z těchto adoptivních rodičů zarazil fakt, že jejich syn je nesmírně mocný, odolný, odvážný a nikdy nebývá nemocný, ale nijak zvlášť se tím nikdo z nich dále nezabýval. 

A tak byl Midgard plný potomků Valkýr, Asgarďanů a Bohů a ti plodili další potomky, kteří částečně jejich schopnosti dědili. Ale kromě Valkýr samotných o tom všem neměl nikdo další ani tušení.

A dnes byla ta noc, kdy mělo být splozeno dvanáct dětí a dvanáct mužů čekalo na to, která Valkýra si je vybere. Netušili, že výběr proběhl již dávno, každá jedna z dívek, které zde stály,  již měla svého favorita, přesně dle svého vkusu.

"Dívky, připravte se," zavelila tiše nejstarší Valkýra jménem Sonja. Ona sama splodila tři děti, ovšem jenom jedno z nich byla holčička a ta měla dosáhnout plnoletosti příští rok. Kde jsou její synové, neměla zdání, věděla jenom, že je to někde na Midgardu. Ale to vůbec nebylo podstatné. Muži pro ni představovali pouze někoho, kdo je schopen ji oplodnit, víc od nich nepotřebovala a vyhýbala se jim, jak jen to bylo možné.

Ale ty dívky kolem ní byly příliš mladé a nezkušené a plné emocí, které se mohly ubírat nesprávným směrem. Valkýrám nebylo dovoleno zamilovat se a udržovat stálý vztah. Jejich osudem byla válka a milovat směly pouze svou Bohyni. 

Což bylo těžké vysvětlovat někomu, kdo právě poprvé ochutnal fyzické potěšení a chtěl víc. Sonja tušila, že ráno bude hořké pro většinu z nich. Poprvé okusí lásku a budou ji muset ihned opustit. Nebylo dovoleno setkat se znova se stejným mužem. Každé dítě mělo mít jiného otce, aby si zachovaly různorodost genů.

Sonja pozorovala hvězdnou oblohu a když usoudila, že nastal ten správný čas, jenom pokynula rukou. Každá dívka přistoupila k jednomu muži a ubezpečila se, že má stále pevně zavázané oči. Vybraní dárci nikdy své milenky nespatřili, to neměli dovoleno. Také nesměli vyvinout žádnou vlastní aktivitu, mohli se pouze podvolit přáním Valkýry, která si je vybrala. Každý z nich to věděl a každý z nich s tím souhlasil a kdyby cokoliv z jejich nařízení porušil, vystavil by se okamžitému trestu smrti.

A přesto zde chtěli být a krom touhy každý z nich pociťoval ohromnou hrdost, že právě on je tím, koho si vybrala tak mocná a nezavislá žena.

Před Sonjou stálo dvanáct rozechvělých dvojic. Všichni se poté rozešli, každý jiným směrem a měli čas pouze do svítání. S prvním paprskem slunce muselo všechno skončit.

A tak dvanáct mladých Valkýr, které předtím dostali instrukce, jak mají postupovat, poprvé zakusili, jaké to je být s mužem. Každá z nich o tomto okamžiku snila a představovala si ho úplně jinak.

Jenom jedna Valkýra, kterou nezajímala láska ani plození dětí, protože její život ovládala pouze myšlenka na pomstu, teď stála před trůnem své královny. 

Také se chvěla, ovšem ne touhou, ale záští a vztekem. Měla na sobě plnou zbroj a s upřeným pohledem vyhlásila: "Královno, dnes se dožívám plnoletosti a tím pádem mám právo vyzvat tě na souboj. Pomsta bude má..."