My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

GARP

Ten film se jmenoval V ZAJETÍ FANTAZIE a byl plný čarodějů, draků, elfů a dalších tajemných bytostí, o kterých se Ace dosud domníval, že neexistují a jsou pouze výplodem bujné fantazie nějakého podivného asociála.

Ale teď, když seděl v potemnělém sále kina, a zleva se ho zlehka dotýkala Astrid a zprava se k němu tlačila Rose, si uvědomoval, že všechno, čemu v životě dosud bezelstně věřil, se změní. Astrid v sobě dusila smích, když se dívala na to, jak si lidé představují fungování kouzel. Občas si rukou zakryla pusu, aby nevybouchla. Ace zatínal zuby, aby se také nezačal nahlas smát a v duchu se těšil, až se vydá na Asgard všechno tohle uvidí na vlastní oči v reálu. A možná se dozví, kdo jsou jeho rodiče...

Na plátně se právě odehrávala vrcholná scéna - herec, představující nejmocnějšího kouzelníka všech dob držel v ruce hůlku a zběsile s ní mával, přičemž si pod dlouhé bílé vousy mrmlal jakási podivná slova.

"No to si ze mně děláte koblihy...", zaúpěla Astrid Aceovi do ucha a silně mu zmáčkla ruku. "Takhle vy tady kouzlíte, mácháte dřívkem a mumláte nesmysly..."

"Jo," zašeptal Ace, "a jak to děláte vy?"

"Chceš to vidět?" Astrid k němu otočila hlavu, a Ace si uvědomil, že její oči i potmě září jako diamanty. 

"Tady..." Ace nechápavě zakroutil hlavou. "Jsi si jistá, Narfi říkal, že..."

"Zapomeň na Narfiho," naklonila hlavu nabok, "a užívej si..." Malinko zvedla ruku a děj na plátně najednou změnil tvar, postavy vystoupili z plátna a byli jako ve 3D, draci chrlili opravdový oheň, v sále bylo cítit vítr a déšť, blesky a hromy se proháněly nad hlavami diváků, takže všichni najednou vstali ze sedadel a začali řvát.

"Nevěděla jsem, že to má být ve 3D," zakřičela Rose na Ace a rukou si chránila hlavu před ohněm a deštěm. "Ty kráso, ta sedadla jsou fakt mokrá a támhle v rohu něco hoří..."

"To stačí," chytil Ace Astridinu ruku, o které se domníval, že právě z ní vycházejí ta kouzla. "Co to děláš, už toho nech! Odhalí tě! Odhalí vás! Bude z toho průser!" 

Nečekal, že ho poslechne tak rychle. Najednou všude nastalo ticho, draci a herci se vrátili zpátky na plátno, zmizel oheň, déšť i vítr a všechno vypadalo přesně tak, jako předtím. Jako by se nikdy nic nestalo.

"Co to sakra..." Zamumlala zmatená Rose a sedla si zpátky do křesla. Děj filmu pokračoval dál, ale lidé zůstali neklidní, ošívali se a rozpačitě se dívali kolem sebe. Nikdo nechápal, čeho byli právě svědky.

Když film skončil, Ace byl tak nervózní, že nebyl schopen mluvit. Naložil holky do auta a mlčky se vezli zpátky domů. Dokonce ani upovídaná Rose nenacházela slov. Astrid mlčela, protože věděla, že Ace vyvedla z rovnováhy a ukázala, jak moc se liší od Rose. A toho přesně chtěla dosáhnout. Aby si uvědomil, co všechno může mít, když bude chtít... Nebyl jediný důvod, aby zůstával s tou smrtelnicí.

Vystoupili z auta a vešli do budovy. V rychlovýtahu si Astrid uvědomila, že se něco děje. Všechny smysly jí napovídaly, že je něco kurva špatně. Cítila to v kostech, pachuť smrti jí pálila na jazyku a bodala přímo do srdce neviditelnými drápy.

"Rose, jistě si už velmi unavená, měla by sis jít lehnout," otočila se Astrid k Rose a nenápadně mrkla na Ace. Ten jenom nechápavě zavrtěl hlavou. Astrid ale neměla čas cokoliv vysvětlovat, vlastně ani sama nevědděla, co se děje.

A tehdy to uslyšeli. Děsivé, hluboké, chrčivé zvuky. Tak hlasité a mohutné, jako by přicházely přímo ze samotného pekla.

"Probůh," zašeptala se Astrid, "to zní jako..."