My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

WELCOME TO ASGARD

Ace vyčerpaně klesl na kolena a hlasitě dýchal a přitom se stále snažil udržet v náručí napůl zemdlenou Rose, které padala hlava a vypadala trochu jako krásná, nemohoucí loutka, naprosto neovládající své tělo.

"Jo, poprvé je to docela síla," odfrkla si posměšně Hela a lhostejně překročila Ace a vydala se spolu s Daimonem směrem k asgardskému paláci, tyčícímu se strmě proti tmavěfialové obloze, slabě osvětlené myriádou hvězd.

"Jsi v pořádku?" Klekla si k nim Astrid a odhrnula Aceovi vlasy ze zpoceného čela. Vděčně se na ni podíval a ona se zachvěla.

"Je mi fajn, zvládnu to," usmál se a postavil se, stále opatrně držíc Rose v náručí.

"Nezapomeň tu smrtelnici držet co nejdál ode mně, jak jsi sliboval," upozornil ho výhrůžně Loki, procházející kolem a dál už jim nevěnoval pozornost. On, Narfi a Ragnar mlčky kráčeli vedle sebe, každý hluboce ponořen ve svých myšlenkách.

Před palácem stály davy hlučně diskutujících lidí a když uviděly příchozí, hluk se ještě zesílil.

Loki panovačně zvedl ruce a všichni ztichli. Před palácem se najednou objevila Sigyn. Věděla, že přijedou a také že sebou přivedou jednoho speciálního hosta, jehož návštěvy se tak trochu bála. Ale bylo jich víc. Vedle toho kluka, zapomenutého na Midgardu, se kymácela dívčí postava a ta dívka nebyla zcela evidentně při smyslech. Navíc byla smrtelná.

"Jak ses měla, miláčku?" Líbnul ji Loki na tvář. "Vedu hosty. A mají ti co vyprávět..."

Sigyn si velmi dobře všimla Ragnarův ztuhlý výraz, napjaté držení těla a jiskry hněvu v očích. Vypadalo to, že události, vedoucí k Lokiho smrti se již daly do pohybu. Nutně potřebovala mluvit s Narfim, ale ze všeho nejdřív musela uctit tradici a přivítat toho Valkýrského syna na Asgardu a zjistit, kdo jsou jeho rodiče. Měla z toho velmi špatný pocit, takové to mražení v zádech, když víte, že se něco stane a nebude to nic příjemného.

U stolu se přesto snažila zdvořile konverzovat, ale duchem byla zcela nepřítomna. Navíc si všimla, jak Loki pozorně studuje obličej Ace Starka a to nebylo dobré znamení. Loki nejspíš tušil, kdo je jeho otec, ale již brzy to zjistí i ona sama. Mohla by se na to Lokiho rovnou zeptat, ale nejspíš by si s ní jenom pohrával, ale nakonec by stejně nic nevyzradil. 

Když se hosté konečně po několika hodinách bohatého hodování rozešli, zůstala tam jenom rodina. Sigyn si vydechla, už déle nedokázala udržet ten umělý úsměv na obličeji.

Na Aceovi byla zcela jasně patrná nervozita, ošíval se, zatínal pěsti a kousal se do rtu. Sigyn už nechtěla dál prodlužovat jeho čekání, tak ho vzala za ruku a stiskla mu dlaň. Ace ztuhl a ucítil silné mravenčení v ruce.

Sigyn přestala vnímat svět kolem sebe. Svým vnitřním zrakem se vrátila do minulosti, viděla širé pláně asgardské a na nich dav mladých Valkýr, cválejících na koních. Dlouhé vlasy jim vlály ve větru a vypadaly divoce, nespoutaně a nebezpečně. Byly nádherné, hotové ztělesnění svobody a krásy.

Po nějaké době se zastavily a sesedly z koní a zanechaly je na malé čistině uprostřed lesa. Rozdělily se a každá z nich poté zamířila jiným směrem.

Jedna z nich, velmi vysoká, statná a svalnatá, zašla velice hluboko do lesa, kde se zastavila a chvilku nehybně stála, na něco evidentně čekala.

Po pár minutách se z lesa někdo vynořil a Sigyn se musela pekelně soustředit, aby dokázala rozeznat jeho obličej. Konečně! Ten muž zvedl hlavu a když ho Sigyn poznala, hrůzou vykřikla. Zachvěla se, ale musela stále zůstat ponořena v tranzu, protože stále neviděla obličej té ženy.

Valkýra tiše rozmlouvala se svým společníkem a pak od něj malinko poodstoupila. Začala si svlékat brnění, co měla na sobě a nakonec si rozpustila vlasy.

Trochu se otočila a Sigyn vykřikla podruhé.

Teď už věděla všechno.

Ace byl její bratranec. Jeho otcem byl Bůh Frey. Ale Aceova matka Sigyn nenáviděla tak velmi, že jí Sigyn kdysi zapudila a připravila ji o smysly.

A ona netušila, jak to svému novému členu rodiny má říct.

Protože jestli Loki zjistí, že tu ztracenou Valkýru přivedla zpátky ze Země zapomnění, přijde samozřejmě také na to, že tam potkala Toma, kterého tam poslal Loki. A jestli Loki zjistí, že Toma zachránila, tak je po něm. Byl to začarovaný kruh, spousta osob, jejíchž existence mohla ohrozit tu její.

Probůh, jak z toho vybruslím, pomyslela si Sigyn v duchu zoufale a upřela zrak na svého manžela.

Výraz jeho tváře nevěstil nic dobrého. Ledově ostrý pohled jeho modrých očí jí propichoval jako dobře nabroušený nůž. Snažila se vzpamatovat a soustředit se. Bylo to jako rodeo na splašeném koni po minovém poli a ona byla ten jezdec.

Všichni na ni napjatě hleděli.

"Sigyn, kdo jsou jeho rodiče?" Hlesla netrpělivě Astrid.

"Jeho otcem je mocný bůh, někdo, kdo zemřel při Ragnaroku, ale jeho schopnosti a síla se převtělily do Ace."

"Tak kdo je to?" Vykřikla Hela, kterou to najednou velice zaujalo.

"Frey."

V sále se rozhostilo šokované ticho a obličeje všech přítomných vyjádřovaly zmatek a pochyby. Tedy, ne úplně všech. Lokiho výraz byl zcela nečitelný, jako obvykle.

"Tvůj milovaný strýček?" Lokiho hlas zněl něžně, sametově a zároveň pichlavě a ironicky. Takhle dokázal mluvit jenom on. Zcela jistě to poznal už předtím, ale nemohl tušit nic o jeho matce a Sigyn bleskurychle uvažovala, jak má celou tu pravdu zabalit.

"A matka? Kdo je moje matka? Je tady na Asgardu?" Přerušil ho Ace.

"Tvoje matka... Patřila ke staré gardě Valkýr. Tedy k těm, které syny neuznávaly a zřekly se svých mužských potomků. Navždy. Nebude mít o tebe zájem."

Ace vypadal, jako by na něj někdo vysypal horu ledu. Vytřeštil oči a snažil se zpracovat ta krutá slova, která právě slyšel.

"Ale přesto..., " zašeptal, když se vzpamatoval, "bych se s ní rád setkal. Jestli je to tedy možné. Chtěl bych ji vidět a zeptat se jí, proč mě tak nenávidí. Třeba by změnila názor..."

"To není dobrý nápad," oponovala Sigyn. "Nebylo by to hezké setkání. A jestli si myslíš, že ji snad obměkčíš, tak se pleteš. Vím toho o Valkýrách trochu víc než ty, bez urážky. A krom toho, já jsem tvoje sestřenka, vezmu si tě na starost a postarám se o tvůj výcvik."

"Díky," odpověděl sklesle.

"Ale drahá, já myslím, že bychom to setkání měli umožnit," postavil se náhle Loki. "Aspoň to bude zcela jasné, Ace pochopí, že jeho rodinou budeme pouze my. A krom toho, měl by se dozvědět své pravé jméno. Příjmení máš po otci pochopitelně - Freyson. Ale jméno dávaly svým synům Valkýry, přesto, že se jich zřekly. To jméno tě totiž charakterizuje a ovlivňuje celý tvůj osud, i když to jméno neznáš a netušíš, odkud vlastně pocházíš. Stejně je pro tebe důležité. A to jméno bohužel zná jenom tvoje matka."

"To je pravda," řekla Hela, která za každých okolností podporovala Lokiho. "Já jsem Hela, paní pekla. HellGirl."

"Takže..." Loki se postavil přímo před Sigyn. "Kde je jeho matka?"