My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

MY NAME IS LOKI. MY NAME IS GOD

Loki se díval skrz neviditelné mříže vězeňské cely na svého bratra a vítězně si vychutnával jeho bolest. Před sebou viděl zlomeného muže, trosku bývalého boha, špinavou a raněnou, připomínající spíš zvíře než mocného válečníka.

"Je to tak bratře," oslovil ho Loki nemilosrně, "tvůj syn zabil nejenom moji ženu, ale i svou matku. Chladnokrevně a promyšleně. Mimochodem, zdá se, že to plánoval celý svůj život. Hrál se na ubohého prosťáčka, který se stará jenom o svoje svaly. A vida... Na rozdíl od tebe dokázal ze sebe vyplodit nějaký smysluplný plán. K jeho smůle ale ten plán obsahoval smrt mojí ženy, což doufám uznáš, že nemůžu přejít jenom tak. Ale kdybych ho jednoduše zabil... co bych z toho měl? Vůbec bych si to neužil. Bylo by to příliš rychlé. Jak pro něho, tak pro tebe. Ale takhle... 

Můj syn po poslal do Země zapomnění. Postupně bude ztrácet pojem o tom, kdo je. Zapomene, odkud přichází a po čem touží. Jeho mysl, srdce, duše, jeho podstata, všechno čím byl - to vše odpluje do vzduchoprázdna. A nakonec se z něj stane jenom ubohé, tupé, uslintané zvíře. Tak skončí tvůj rod. Zapomenutý navždy. Tvůj syn nikdy nebude mít děti a svůj boží původ promarní v Zemi zapomnění. A já... Já budu stále na asgardském trůnu. Moje děti ovládnou další dva světy. Co z toho plyne? Ty nejsi nikdo. Já jsem Loki. JÁ JSEM BŮH."

Thor klečel na studené podlaze se svěšenou hlavou. Význam Lokiho proslovu k němu pronikal jenom velmi pomalu, dral se přes tu hustou mlhu bolesti, kterou byl naplněn a když jsi konečně uvědomil, jak uboze má skončit jeho život i to, že přišel o všechno, o trůn, vlast, o celou svou rodinu, vydal ze sebe zoufalý výkřik.

Loki se bezcitně usmál. "A víš co, bratře? Já tě osvobodím. Můžeš jít. Pohřbi svou ženu. Rozluč se v myšlenkách se synem. Už nemáš nic. Nejsi nic. A pak... ODEJDI. Navždy. Zmiz na druhý konec vesmíru, tam, kde tě už nikdy nepotkám. Už se sem nevracej. Protože pak už nebudu mít žádné slitování. Mimochodem... kdybys postrádal svůj milovaný Mjolnir... má ho Narfi. A on se ho nikdy nevzdá."

Loki odemkl vchod, zabezpečený kouzlem a kousek ustoupil stranou. Thor se pomalu, téměř neochotně vyštrachal na nohy a bez jediného slova či pohledu vyšel ven z cely. Zamířil po schodech nahoru, směrem ven na nádvoří, kde na dřevěném katafalku spočívala mrtvola jeho ženy. Vzal ji do náruče a navždy opustil své rodné sídlo.

Kráčel velmi dlouho a když se konečně zastavil, byla už tmavá noc. Obloha byla poseta zářivými hvězdami a odlesky ostatních planet vyzařovaly zvláštní, namodralé světlo.

Thor si vysoukal rukávy, ulomil kus klacku z nejbližšího stromu a začal hloubit jámu. Když byl hotov, utřel si pot z čela a vyskočil nahoru. Něžně zabalil tělo Sif do svého pláště a položil ho na dno hlubokého hrobu. S povzdechem se postavil.

"Promiň, že jsem nebyl moc dobrý manžel," zamumlal potichu, "možná ani dobrý otec. Vzhledem k tomu, co náš syn provedl a jak za to musel zaplatit. Doufám aspoň, že ty se teď už proháníš na tom nejlepším hřebci ve Valhalle a jsi šťastná. Víc, než jsi kdy byla tady. Se mnou. Jednou se snad znova shledáme."

Po těch slovech zasypal hrob vykopanou hlínou a navršil na něj kamennou mohylu. Oprášil si ruce a zamířil k Bifrostu.

Když tam dorazil, stráž před vchodem mu uctivě ustoupila z cesty. V Asgardu už každý obyvatel věděl, co se odehrálo v Yotunheimu. Thor mlčky zamířil k východu do jiného světa.

"Sbohem, Thore!" Vykřikl jeden z vojáků a k poctě zvedl zbraň. Ostatní ho napodobili.

Ale Thor nezpomalil, ani se neotočil. Hodil se do duhového viru a nechal se odnést pryč. Tam, odkud kdysi odešel a kde zanechal ženu, kterou stále bezmezně miloval. Ovšem v  jeho srdci byla nezacelitelná díra, kterou už nic nemohlo zahojit. Co se týkalo Ragnara, věděl, že mu nemůže nijak pomoci.