Fire and ice

1.1K 123 2
                                    

Země byla úplně vysušená, popraskaná a protkaná tisícerem drobných rých. Nebe nabralo temně fialovou barvu a zářily na něm snad miliony hvězdiček a desítky neznámých planet, které by obyvatele Midgardu přivedly přímo do vytržení. Vzduch byl velice řídký a nasáklý jedovatými výpary, takže všichni cestující z Asgardu měli obličeje zakryté jemnými šátky, i když to vůbec nepomáhalo.

Loki netrpělivě očekával nějaké znamení - něco, co by mu napovědělo, že Válí splnil svůj úkol - prostě cokoliv, aby si promyslel, co bude dělat dál, ale všude kolem se rozprostírala jenom prázdná temnota a kromě jeho družiny tam nikdo jiný nebyl. Najednou koutkem oka zahlédl nějaký pohyb, cosi se opatrně plížilo v tmavém stínu a snažilo se nevydávat žádný zvuk.

V té tmě nikdo nepostřehl, jak Loki nenápadně změnil svou podobu. Již neměl světlou lidskou kůži, proměnil se do svého původního já a celé tělo se změnilo na kus modravého, tuhého ledu. Šel dál, jako by se nic nedělo, ale všechny smysly měl napjaté až do krajnosti.

A tehdy se to stalo.

Zleva náhle vyšlehl obrovský plamen, který ihned škaredě spálil Hoguna a několik Valkýr. Ti všichni spadli z koní a váleli se po zemi v obrovských bolestech. Jejich šaty hořely neuhasitelným plamenem, takže měli dost starostí sami se sebou a Lokiho pustili z očí.

Loki si je vůbec nevšímal, bleskově se otočil a pátral očima ve stínu po jakékoliv známce pohybu. Když zahlédl nejasný obrys vysoké postavy, rychle zatahal svého žřebce za uzdu a snažil se nepřítele obejít tak, aby se mu dostal za záda.

Všude panoval naprostý chaos, Thor, Sif a zbytek jejich družiny se snažili toho neznámého ve stínu obklíčit a on je mezitím častoval ohnivými výbuchy, před kterými jen tak-tak uskakovali, ale každý z nich už na sobě měl několik bolestivých spálenin, což jim rozhodně další boj neusnadňovalo.

Loki se neustále nenápadně posouval bokem, ale ohnivý obr, který útočil na všechny kolem sebe, ho ani jednou jedinkrát nezasáhl i když jeho smrtící střely létaly těsně kolem Lokiho hlavy a to rozhodně nemohla být náhoda. Výborně, tak Válí nakonec splnil svůj úkol, promítal Loki v duchu spokojeně. Teď ho ještě potřebuju spoutat...

Postavil se do stínu a seskočil z koně. Thor a jeho družina bojovali o život a všude kolem poletovaly ohnivé koule, ale Loki s ledovým klidem něco lovil ve své kožené brašně. Konečně to nahmatal - byl to kus stočeného provazu, který byl vyroben z vlasů temných Elfů, kožešiny divokého bílého vlka, hedvábí, kořenů Yggdrasilu a vzácné jedovaté byliny z Hellheimu, ke které měl přístup pouze Daimon Hellstrom. To jediné dokázalo spoutat Obra - jakéhokoliv (včetně Lokiho) a Loki to samozřejmě dobře věděl, protože on sám byl napůl Obr. Toto lano bylo jediné svého druhu ve vesmíru a nikdo netušil, že existuje - dokonce ani samotná Sigyn, která spoléhala pouze na pomoc Válího. Ale Loki měl VŽDYCKY plán B. A obvykle i plán C. Měl neustále dva kroky náskok před kýmkoliv a čímkoliv.

Pomaloučku se sunul blíž a blíž k ohnivé bojové scéně a pečlivě si měřil každý krok - jeho ledový krunýř bránil tomu, aby přišel k úhoně, takže jeho kůže byla stále nepoškozená - na rozdíl od svých ostatních druhů neutrpěl ani šrám.

Napřáhl se a přesně mířeným pohybem hodil lano se smyčkou po Surtrovi a ihned ho zasáhl. Ten překvapeně zařval a chtěl provaz okamžite zpřetrhat - kupodivu to ale nedokázal. Zařval znova - bolestně a šokovaně zároveň, protože Loki ho omotával kolem dokola a lano se mu nesmírně bolestivě zarývalo do ohnivé kůže. 

Surtr postupně slábl a přestával se hýbat, až se nakonec neochotně vzdal. Rezignovaně seděl a ztěžka funěl a házel po Lokim jedovaté pohledy.

My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)Where stories live. Discover now