My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

Revenge will be mine

Byla vzrušená, šťastná a plná energie. Tancovala po dlouhých chodbách Tonyho sídla a na rtech jí pohrávala písnička z dětství, kterou velmi milovala. Byla to milostná asgardská píseň o Bohyni, která milovala svého muže, taktéž mocného Boha a zplodila s ním překrásnou dceru. 

Ona se cítila být tou Bohyní a jejím partnerem měl být Magnus. Ale všimla si, že z jeho tváře zmizel úsměv, jeho oči byly unavené a bez jiskry a ústa měl pevně semknutá. Něco se stalo. 

"Jsi v pořádku?" Zeptala se ho další den potom, co se vrátili na Midgard, zatím bez Hely, která měla přijít až mnohem později.

"Ano," odtušil nevlídně, "ale..." Větu nedokončil, což ji jenom popudilo k tomu, aby se ptala dále.

"Souvisí to ... s námi?" 

"Astrid, kdybys jenom tušila," zavzdychal nešťastně. "Tak rád bych byl s tebou, opravdu, věř mi. Netoužím po ničem jiném. Ale nemůžu... nemůžu ji takhle opustit. Je nemocná, chřadne, bledne, téměř nemluví, sotva se pohybuje, vlasy jí padají a její oči stále hledí do prázdna... Takhle ji nemohu zanechat, to snad chápeš."

"Ach." Astrid pochopila, že bude muset něco velmi rychle udělat. Tak trochu zapomněla na jeho velice silný smysl pro čest a spravedlnost.

"No..." Zamyšleně si prohrábla vlasy. "Mohla bych se na ni podívat. Zkusit nějaké kouzlo, nebo tak. Nevím, co to je za nemoc, nejsem lékař, ale znám od Sigyn poměrně dost léčivých kouzel a ty by mohly zabrat i na midgardské problémy." Nehodlala mu samozřejmě prozradit, že Rose je nemocná výlučně proto, že ji zaklela. A to tak že velmi.

"To bys opravdu udělala?" V jeho hlase zazněl nový podtón a viditelně ožil. "Byl bych ti moc vděčný. A přísahám, že hned, jakmile se Rose dá zase zcela do pořádku a bude znova taková jako předtím... krásná a plná života... Budu tvůj. Jenom tvůj. Navždycky."

Astrid málem od štěstí zapomněla dýchat. Nádherně se usmála a ten úsměv byl plný příslibů do budoucna. 

Magnus ji objal a v duchu si říkal, jak je možné, že mu tak rychle uvěřila. Tohle že je mocná Bohyně, pomyslel si sarkasticky, skočila mi na to jako hloupá husa. Vážně jsem ji ještě před pár dny miloval?

Střáslo ho při pomyšlení na to, že málem spadl do její pasti. Už se na ni ani nedokázal podívat, proto ji stále držel v mocném objetí, aby neviděla výraz jeho obličeje.

Co se jeho týkalo, byl to naprostý konec.

A čas jeho pomsty se nezadržitelně blížil.

****

Byla temná noc a Astrid probral z hlubokého spánku nějaký podezřelý zvuk. Rychle vyskočila a natáhla ruce před sebe a zamumlala první kletbu, která ji zrovna napadla.

"Co blbneš?" Ozval se Helin uražený hlas odkudsi ze tmy. "Chceš mě zabít?"

Astrid radostně zvýskla a objala ji. Zdálo se jí, že je Hela trochu vyšší, ale nevěnovala tomu pozornost. 

"Kdes byla? Jaké to bylo? Je v pekle opravdu takový smrad, jak se říká? A co Daimon?" Zasypala ji asi milionem nedočkavých otázek.

"Spomal, jsem dost unavená," mírnila ji Hela a zapla světlo.

Astrid trochu ztuhla. Hela vypadala jinak. Teda... Na první pohled byla stejná, až na to... Něco tu nehrálo. Měla na sobě dost podivné oblečení, jakési neforemné šaty z těžkého, rudého brokátu, s dlouhou a širokou sukní. To bylo zvláštní, jelikož předtím si docela dost oblíbila těsné džíny. A její postava byla zcela zřetelně vyšší, určitě o několik palců.