My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

Hela & Narfi

"Můžeme?" Zeptala se netrpělivě Sif a bodla koně do slabin. Ten se vzepjal vysoko do vzduchu, ale Sif byla vynikající jezdkyně, bez nejmenší námahy se udržela v sedle a nonšalatně vyrazila dopředu.

Thor odevzdaně klusal za ní, následován svými věrnými druhy z Bojové trojky. Nenápadně se ohlédl přes rameno a podíval se na Lokiho družinu, která se loudala několik desítek kroků za nimi. Thor si je všechny pečlivě změřil a když usoudil, že ani jeden z nich není převlečený a zamaskovaný Válí nebo Daimon, spokojeně se zase soustředil na úzkou, štěrkovitou cestu před sebou.

Čekal je velmi dlouhý, namáhavý a opravdu nebezpečný pochod krajinou skřetů, která již několik stovek let podléhala chaosu, zmaru a zkáze. Příčinou toho všeho byl Loki - jak jinak - a tak teď cestou potkávali potulné skupiny nájezdníků, kteří by se je pokusili oloupit a zabít, ale většinou poznali Thora, jak majestátně sedí v sedle a je obklopen svými bojovníky, tak se radši stáhli a hledali snadnější oběť.

Hned za Thorem jela početná skupina po zuby ozbrojených Valkýr, které byly známé tím, že nikdy nepotřebovali záminku k boji, když na to přišlo, zabily kokoholiv. Neklidně se rozhlížely kolem sebe, jako by hledaly cokoliv, co by je napružilo a vyprovokovalo k boji, ale všechny bytosti, které míjely, radši sklopily oči a dívaly se jinam. 

Loki byl pečlivě zachumlán do dlouhého černého  pláště s kapucí, aby mu nebylo vidět do tváře. Usoudil, že jeho obličej by nejspíš vzbudil nežádoucí reakce kolejdoucích a oni se hlavně potřebovali dostat na místo svého určení. Do vyschlé, zpustošené země, kde vládl Fafnir. Když si na něj vzpomněl, necítil pražádnou lítost nad tím, co udělal. Bylo to už hodně dávno a on mezitím zažil spoustu jiných věcí - horších i lepších.

Jeho mysl teď dlela u Sigyn, která měla několik dnů před porodem, proto nejela s nimi. Odpočívala ve svých komnatách, zmořená nevolností a únavou a on si moc přál být teď s ní a pomáhat ji, ulehčovat její bolesti a držet ji za ruku, ale tento úkol nepočkal. Souboj musel pokračovat tak, jak to určila Thorova družina. 

Loki se zlostně kousl do rtu při pomyšlení, že musí marnit čas s Thorem a jeho idiotskými kumpány, místo toho, aby se konečně doopravdy zmocnil asgardského trůnu pomocí svých dětí a ujal se skutečné vlády, ne jenom té stínové. Ta myšlenka ho nesmírně iritovala, takže musel sebrat veškeré své sebeovládání místo toho, aby seskočil z koně, popadl první dýku a vrazil ji Thorovi do toho jeho sebevědomého, tupého ksichtu. 

"Později, bratře," šeptal sám sobě a v duchu již přemýšlel nad tím, jaké pocty vystrojí Thorovi, až ten zahyne prachbídnou smrtí pod jedovatým ohněm nezkrotného draka.

****

Svíjela se na posteli v nepředstavitelných bolestech a rukou si marně hladila bolavé břicho, ale tentokrát bolest nijak neustupovala, vracela se stále dokola v pravidelných intervalech a ona měla pocit, že se snad roztrhne vejpůl.

"Proč... to... nefunguje..." zafuněla ztěžka, když křeč na chvilku povolila.

"Porodním bolestem nelze odlehčit kouzlem, pouze pomocí nějakého vhodného nápoje," snažila se jí ztišit Einar a podala ji skleničku se zlatavě zbarvenou tekutinou. Sigyn se hltavě napila a vyčerpaně spadla zpátky do peřin. Bolest se zase vrátila, tentokrát se to ale dalo vydržet, takže jenom tiše úpěla a stonala a v duchu střídavě klela a modlila se, aby to už konečně skončilo.

Před sebou uviděla mlhavou podobu Lokiho, jak se zlehka vznáší nad podlahou. Byla to jeho virtuální podoba, protože s ní nemohl být, tak jí jako útěchu zanechal svůj trojrozměrný obraz. Vystřela ruku a chtěla se ho dotknout, ale podoba se lehce rozplynula. 

Tělem jí proběhla poslední, silná křeč a její bolestný výkřik se spojil s pronikavým dětským pláčem.

"Kluk už je na světě," ozvala se služebná a zvedla do výše krvavý, červený balíček, celý obalený slizem a stále spojen pupeční šňůrou se svou matkou.

Einar rychlým pohybem přeřízla šňůru pozlacenou dýkou a podala služebné zelenou brokátovou deku, do které zabalily čerstvě narozené miminko.

"Narfi," zašeptala Sigyn na posteli a uvědomila si, jak v jejím nitru klíčí nesmírně silný, nepoznaný pocit zvláštního štěstí.

Ale to ještě nebyl konec.

Přesto, že v sobě měla dávku utišujícího lektvaru a její tělo již bylo připraveno, to druhé dítě - holčička, předurčena vládnout peklu - si brutálně připravovala cestu ven z matčina břicha způsobovala jí přitom neskutečnou bolest. 

Sigyn omdlela.

Einar bleskurychle zatahala za druhou pupeční šňůru a vytáhla druhé dvojče ven.

Na rozdíl od svého bratra vůbec neplakala - měla široce otevřené oči a vcelku rozumným pohledem se koukala kolem sebe tak, jako vévodkyně kouká na své služebnictvo. Einar se pod jejím pohledem střásla, radši ji rychle zabalila do zlatavě zbarvené deky a uložila ji těsně vedle jejího bratra, do široké kolébky, vyřezané ze dřeva Yggdrasilu.

Ženy, přítomné u porodu se zvědavě naklonily nad kolébku a zaujatě pozorovaly právě narozené děti Bohyně.

Chlapeček měl zlatoplavé vlasy přesně jako jeho matka, ale jeho ocelově modré oči prozrazovaly Lokiho původ. Holčička zase měla na hlavě husté černé vlásky stejně jako její otec, ale její pohled byl zelený jako pohled Sigyn.

"Jsou dokonalí," vydechla užasle jedna ze služebných, což Einar vrátilo zpátky do reality. Otočila se k Sigyn a bez okolků jí vlila do úst silně zapáchající tekutinu - vzácný nektar masožravých rostlin, který dokázal křísit mdloby lidí i i Bohů .

Ale Sigyn se neprobrala. Její nehybné tělo spočívalo bezvládně na pomačkané posteli a Einar náhle přemkl neblahý pocit.

Nahla se k ní a pátrala po známkách dechu, zkoušela, zda jí bije srdce, ale  marně.

Bohyně byla mrtvá. 

Její manžel, který byl v tu chvíli na stovky mil daleko, pocítil, jak mu náhle nějaká ledová ruka sevřela srdce. Prudce zastavil koně a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Na obloze spatřil krvavě rudý měsíc a on ihned pochopil, co se stalo.

"SIGYN!" Vydal ze sebe zoufalý, chraplavý výkřik, který byl tak silný, že probudil Draka, spočívajícího za obrovskou černou horou, rozkládající se před nimi. Drak mocně zařval, protože poznal hlas svého dávného vraha a zvedl hlavu. Ucítil jeho blízkost, tak napřáhl mocná křídla, protkaná spoustou mohutných žil a vzlétl vysoko do vzduchu.

V tu chvíli zcela zapomněl na to, jaký slib složil vládci pekel Daimonovi Hellstromovi a jediné, co ho zajímalo byla jeho pomsta.

Daimon, vzdálený stovky mil, právě v asgardském paláci držel v náručí svou čerstvě narozenou příští nevěstu a zároveň se snažil vyvolat nějaké účinné kouzlo, které by Sigyn vrátilo zpátky do života. Cítil, že také Loki je ve velkých nesnázích, ale nedokázal je zachránit oba najednou, musel si vybrat pouze jednoho z nich.

Nerozhodně se díval na nehybnou Sigyn na posteli, na řvoucí mrňavou Helu v náručí a na mlhavou podobu Lokiho, která chvílema nabývala zřetelené obrysy, aby vzápětí zcela zmizela.

Daimon se musel bleskurychle rozhodnout. Hned teď.

A nakonec si vybral...