My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

Strange love

Nikdy - ani v těch nejdivočejších představách by ho nenapadlo, že  jednou pojede do Krajiny Zatracených, aby se setkal s úhlavním nepřítelem svého biologického otce a k tomu navíc spolu se svým nevlastním bratrem, kterého společnost považoval za otravnou přítěž. Neuvěřil by tomu ani za milion let - a přesto zde byl, mířil přesně tam, kam se nikdy nechtěl dostat a ani zbla netušil, co ho tam čeká.

Loki zlostně přitáhl uzdu svému kouzelnému hřebci Sleipnirovi, který byl zároveň jeho synem, aby trochu zaostali za ostatními. Nechal před sebou jít Thora s jeho družinou, Valkýry na čele s Runou a i starou Zeniu, která zde sloužila jako zdravotní dozor. Nechtěl, aby někdo viděl výraz v jeho obličeji, když přemítal nad budoucností.

V myšlenkách byl stále doma, se svou rodinou a dokola dumal nad tím, proč Sigyn chce tak strašně moc opět vyrobit ten Elixír pravdy. Doufal, že jeho zásoby se v celém vesmíru již vyčerpaly a jemu se tak otevíraly netušené obzory. Ovšem pokud jeho žena bude nástojit, aby se toho zatraceného nápoje zase někdy napil... v tom případě hrozilo, že jí vyzradí i své nejtajnější plány. Protože je samozřejmě měl. Vžycky. Stále ve své mysli nosil mnohá tajemství, o kterých nechtěl, aby byla někdy odhalena. Žil už více, než 1000 let a za tu dobu stihl napáchat různé věci. Na některé byl hrdý, o jiných raději mlčel, každopádně měl za sebou slušně divokou minulost.

Padl temný soumrak a Thor usoudil, že je načase se utábořit. Rozhlédl se kolem a rukou pokynul ostatním, aby se zastavili a sesedli z koní. Všichni ho rádi poslechli, únava jasně byla patrná v jejich pomalých pohybech.

Lokiho služebníci postavili velký, rozložitý stan osmiúhelníkového tvaru, v zelených a černých barvách, na vrcholu kterého se tyčila zlatá vlajka - symbol královské hodnosti. Loki vešel dovnitř s nehybným výrazem v obličeji a rychle za sebou zatáhl těžký sametový závěs. S úlevou klesl do rozložené postele, vystlané měkkými peřinami a zavřel oči. Byl smrtelně unavený, ale nedokázal usnout, tak se chvilku převaloval na posteli a nakonec se rozhodl, že zase vstane a bude něco dělat.

Thor se svou ženou se mezitím utábořili v malém, útulném přístřešku sytě rudé barvy a všichniostatní si ustlali jenom tak, pod hvězdami a planetami,  které jasně zářily na obloze.

Einar bez jakýchkoliv okolků vešla do stanu k Lokimu, usadila se na pohodlné lenošce a zimomřivě natáhla ruce k plameni, který prskal v malých kamnech uprostřed.

Loki zvedl oči od stolu, kde něco psal. "Někdo tě sem zval, čarodějnice?" Zeptal se nevrle.

Einar se mile usmála, až se jí obličej poskládal do tisícera vrásek. "Čekala bych větší vlídnost, na to, že jsem ti několikrát zachránila ten tvůj královský zadek."

Loki si odfrkl. "Doufám, že už se brzy budeš smažit v pekle," odtušil nevzrušeně.

"O tom teda velmi pochybuji," odsekla, "vzhledem k tomu, že Pán pekel se považuje za přítele tvé manželky a ta si mě velice považuje."

"Jistě," řekl kysele, "proč by také ne? Navádíš ji ke všem možným hloupostem, jako je například výroba Elixíru pravdy. To má určitě z tvé hlavy, to nezapřeš..."

Zvedla ruce v obranném gestu. "Chtěla to po mně sama. Říkala jsem jí, že získat všechny potřebné ingredience bude velmi těžké, takřka nemožná, ale ona na tom nástojila. Sama vymyslela většinu všech plánů. Zdá se, že ti stále moc nevěří, drahoušku..." Znova se usmála, což vyvolalo kyselý úškleb v Lokiho obličeji.

"Nech toho," uzemnil ji. 

"Ale no tak Loki, už jsi zapomněl, že já jsem byla první, kterou jsi políbil? Sigyn byla až po mně..."