My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

Destiny's Child

"Jsi v pořádku? Nějak jsi zbledla..." Prohodila bez zájmu Sif při pohledu na vyděšenou Sigyn, která se opírala o zeď, prudce dýchala a otírala si čelo. Neodpovídala a Sif najednou něco napadlo.

"Sigyn, ty jsi zase těhotná?" V jejím hlase byla zcela jasně patrná stopa závisti.

Oslovená Bohyně nepřítomně zvedla hlavu a zadívala se na ni. "Ne, já ne," řekla tiše. "To ty..."

Teď zase pro změnu zbledla Sif. "Já... Já jsem... Budu mít dítě?" Vykoktala zmateně. "To jsi viděla?"

Sigyn se nasilu usmála a snažila se vypadat co nejvíc normálně. "Ano, ty a Thor budete mít syna. A dáte mu jméno Ragnar."

Sif se zatvářila velice potěšeně. "Ragnar... to se mi moc líbí. Zdá se, že někomu přinese zkázu, že? Proto bude mít to jméno? Určí to jeho osud?"

"Tak nějak," procedila mezi zuby Sigyn, která to už nedokázala déle snášet. "Omluv mě, korunovace čeká."

Ale Sif ji už nevnímala. V duchu si představovala svého budoucího syna - dítě osudu, jak stojí těsně u stupínku královského trůnu a snaží se svrhnout ďábla jménem Loki. A ta představa se jí velice zamlouvala...

***

Proboha, co jsem to způsobila, říkala si v duchu, když kráčela dlouhými chodbami směrem k Velkému sálu, odkud slyšela hlasitý ruch. Všichni pozvaní z Asgardu a kupa služebnictva teď čekali na to, až Loki oficiálně dostane korunu a usedne na trůn. Konečně.

Vstoupila dovnitř a ihned zaregistrovala rozzářený Lokiho obličej, který ji přímo zamrazil, když si uvědomila, že ode dneška za 15 let ho zabije jeho synovec, který měl původně zahynout se svými rodiči ještě předtím, než se narodil. Ale její zásluhou se tak nestalo a osud tomu chtěl jinak. Osud, kterému ona sama určila směr.

Zcela mátožně se postavila vedle svého manžela, na obličej nasadila masku neskonalého štěstí, ačkoliv vevnitř krvácela, před očima se jí míhaly obrázky rozzuřeného Ragnara, držícího Mjolnir, i když stála uprostřed víru bujarých oslav.

Vůbec nevnímala proslov, kterým se Loki chtěl přede všemi přítomnými blýsknout, jenom zatínala pěsti a snažila se z mozku vytěsnit pohled na to, jak její bezmocný manžel umírá rukou svého synovce.

Najednou si uvědomila, že se na ni všichni dívají a rychle procitla. Zatvářila se, že si dojatě utírá slzy štěstí a proto je tak vykolejená, otočila se směrem k Lokimu a pevným hlasem vyřkla slova: "Tímto oficiálně předávám vládu nad Asgardským královstvím svému manželovi, Lokimu Laufeysonovi, který se tak stává svrchovaným a jediným králem Asgardu. Žádám vás tedy o respekt a poslušnost novému vládci."

Ozval se ne zrovna moc nadšený potlesk, ale Lokimu to evidentně nevadilo. Okázale se usadil na ohromný, rozložitý trůn, a opřel si hlavu. Všem přítomným uštedřil povýšený pohled a na rtech se mu objevil sarkastický úškrn.

Hostina mohla začít. Sigyn si všimla jak utrápeně a strhaně se Thor tváří a protože chtěla předejít konfliktu mezi bratry, rychle se k němu protlačila hustým davem.

Thor ji zaregistroval. "Gratuluji, právě si zapříčinila začátek konce království Asgardského. Jsi teď spokojená?"

"Thore, bratře," oslovila ho co nejmileji, "myslím, že již brzy budeš mít zcela jiné starosti. A možná se už nebudeš tvářit tak kysele. Nebo ta tvá věčná zasmušilá nálada souvisí s něčím... někým jiným? Někým, kdo se jmenuje Jane a žije na jiné planetě?"