My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

HELLOWEEN / Part I.

Ragnar neklidně listoval čerstvými novinami a začínal mít neblahé tušení, že Loki byl na Midgardu a něco udělal. Něco, co Ragnarovi překazilo plány a totálně zmrvilo náladu. Loki tady mohl klidně být, zcela neporozován a tajně provést nějaké zlo, to by se mu docela podobalo. Vlastně to pro něho bylo typické.

A proč si to Ragnar vlastně myslel?

Tom Hiddleston totiž zmizel. Vypařil se, byl fuč, byl unešen. Světový tisk měl z toho samozřejmě senzaci, ale pro Ragnara osobně to znamenalo určitou komplikaci, jelikož s tím chlápkem měl zcela konkrétní záměr. Bylo nad slunce jasné, že Tom a Loki mají společného předka, byli z jednoho pokrevního rodu, což byl znamenalo, že v Lokiho vlastní rodině se vyskytují smrtelníci a to by mohlo vést k dalším úvahám, zda se takový polo-bůh vůbec hodí na to, aby vládl Asgardu. Což se samozřejmě nehodil, jak jinak.

Lokiho původ byla jeho jediná slabost. Nepocházel z Odinova rodu a neměl pražádný nárok na trůn. Takže pokud byl napůl smrtelník a napůl ledový obr... Mohl by Ragnar vyvolat v obyvatelích Asgardu pocit, že něco není v pořádku. A ani samotná Sigyn by nic proti tomu všemu nezmohla. Ale na to, aby se zbavil Lokiho, potažmo Sigyn, NUTNĚ potřeboval toho směšného smrtelníka s dokonalým Lokiho obličejem.

Ale když najednou Tom zmizel a zřejmě v tuhle chvíli byl už po smrti, Ragnar musel vymyslet něco jiného. A to velmi rychle.

V ten den se změnilo počasí a začal foukat studený vítr, takže si Ragnar musel vybrat v Tonyho šatníku nějaký kabát, ale Tony byl o dost menší a hubenější, takže rukávy mu vůbec neseděly. Na náladě mu nepřidal ani fakt, že Narfimu, Hele a Astrid nebyla vůbec zima, ačkoliv teplota byla těsně nad nulou. A proč jim nebylo zima? Za to mohl zase Loki... Ten ledový obr, napůl člověk, neprávem okupující asgardský trůn. Zdálo se, že za všechno špatné v Ragnarově životě je zodpovědný Loki. 

Ragnar byl duchem nepřítomný během celého vyučování, uvolnil se trochu až na tělociku, když trénovali fotbal a i když to předtím obvykle nedělal, dneska své smrtelné soupeře kosil téměř celou svou božskou silou, takže padali jako stébla trávy pod kosou, bolestně se svíjejíc v křečích, lapajíc po dechu.

"Zbláznil ses?" Sykl na něj nespokojený Narfi. "Nech toho, za chvíli se prozradíš. Nikdo z nich nemá takovou sílu, jako ty."

"Vážně? Ty také ne?" Opáčil Ragnar drze a přesně mířenou ránou pěstí poslal kapitána druhého mužstva přímo do říše snů.

"Já ovšem ano," blýskl po něm Narfi zlostným modrým pohledem a v tu chvíli se tak moc podobal Lokimu, že Ragnar měl stotisíc chutí ho praštit přímo do obličeje. Ale dobře věděl, že Narfi by mu tu ránu zase okamžitě vrátil a pak by se strhla prudká bitka, která... No prostě takovou řež tady ti ubožáci ještě neviděli a všechno by mohlo prasknout. A pak by se museli urychleně vrátit na Asgard, což Ragnarovi momentálně nijak nevyhovovalo. Rozhodl se pátrat po Tomovi a za každou cenu ho objevit a využít pro boj s Lokim. Takže se musel trochu krotit a zůstat zatím na Midgardu, plném ubohých červů. Teda smrtelníků. Zaťal zuby a po zbytek zápasu používal pouze zlomek své božské síly.

Po skončení tréninku si Ragnar dopřál horkou sprchu a pak se dlouho štrachal v šatní skříňce, až ostatní spoluhráči - včetně Narfiho - odešli. Konečně, na tuhle chvíli čekal už od rána. V hlavě měl určitý plán, ale ten se teď netýkal Lokiho, ani jeho božských příbuzných. Vlastně dosud něco takového ještě nezažil. 

Nenápadně se rozhlédl kolem sebe a s uspokojením zaznanemal, že šatna je úplně prázdná. Oblékl si pečlivě vybrané černé džíny a tmavé, vypasované tričko a trochu se navoněl. Ty věci si koupil včera v obchodě, kam ho vzala Nataša a slíbila mu, že to nikomu neřekne. Nebylo jí vůbec divné, že se Ragnar najednou tak stará, jak vypadá, připisovala to vlivu Midgardu a jeho smrtelných spolužáků. Ale měla pravdu jenom částečně. Ragnar své spolužáky naprosto ignoroval, bylo mu úplně fuk, co si o něm myslí. I když... byla tu jistá osoba, jejíž zájem by přivítal.