My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

Let's get Dragon

Během několika týdnů Loki natolik zesílil, že dokázal vstát z postele, procházet se rozložitými zahradami paláce a dokonce i vyskočit na svého koně a ujet několik mil. Postupně se uzdravoval a Sigyn využila veškerou svou léčebnou moc k tomu, aby byl ještě silnější a odolnější, než kdykoliv předtím.

Thor se už také  probral z bezvědomí a Einar o něm občas přinášela kusé zprávy - obvykle o tom, jak ji Sif a ostatní pečlivě kontrolují všechny lahvičky s léky a lektvary, které sebou nosila, ale postupně si na ni zvykli, protože Thor evidentně nabíral sílu a začínal být takovým, jaký býval. 

Sigyn hrdě nosila své velké těhotné břicho a s úlevou zaznamenala, že veškeré nevolnosti zmizely, užívala si nádherné letní dny, plné slunce a hvězd a letních slavností, které se zde obnovily. 

Jednou za vlahého večera, když fialové slunce pomalu mizelo nad obzorem a stíny ostatních planet na obloze se zvýraznily, přišla k ní Zenia s denním hlášením. Dost často meškala a ani se nesnažila nijak omlouvat, jenom se hihňala a zasněně pozorovala motýly a ptáky, nebo trhala kytky a splétala z nich složité věnce, které pak nosila na hlavě.

"Zenio, jsi v pořádku?" Sigyn to už nevydržela, když viděla, jak velitelka všech Valkýr běhá po zahradě jako malé děcko a snaží se ulovit brouka, který vypadal trochu jako beruška. 

"Cože?" Strhla se oslovená, opět s tím nepřítomným výrazem ve tváří.

"Co se to s tebou děje?"

"Coby?" Rozpřáhla ruce v nevinném gestu. "Svět je tak nádherný..."

"Proboha," Sigyn začínala mít obavy, "vypadáš jako sjetá. Ty jsi něco snědla nebo vypila?"

"Piju každý den. Z číše lásky..."

"Kristepane!" Teď už to Sigyn pochopila. Zenia poznala, jaké je to být s mužem a protože jsi tyhle radovánky docela dlouho odpírala, trochu jí to vzalo. Ale Sigyn ji potřebovala mít takovou, jako předtím - pozornou, vážnou, soustředěnou a schopnou boje kdykoliv a kdekoliv. Schylovalo se k dalšímu úkolu a ona potřebovala všechny své věrné, připravené k boji. Stále neměla plán, co se týkalo ovládnutí Draka a tak Zemi zapomnění měla stále v záloze, jako plán B. A ještě k tomu - termín porodu se rychle blížil, což jí na klidu nijak nepřidalo.

"Zenio!" Velitelka Valkýr právě skotačila v západu slunce a jenom velmi pomalu se vracela do reality.

Sigyn jí chtěla něco přikázat, ale když se jí podívala do očí, usoudila, že je to zbytečné. "Víš co, běž domů... A zkus se aspoň jednou vyspat, to je rozkaz!"

Zenia se ušklíbla a zmizela. A Sigyn se vybrala za svým manželem, aby s ním napřádla rozhovor, kterému se oba dva již několik týdnů vyhýbali.

*****

"Jednou mi to budeš muset říct, Loki. Nemyslím, že by mě cokoliv z tvé minulosti mohlo překvapit. Už jsem si zvykla i na to, že neustále někde narážím na tvé děti... No budiž, žil jsi už 1000 let předtím, než jsi mě potkal."

Loki potlačil úsměv. "Nejde o to, že bych ti to nechtěl říct. Ale nerad se k tomu vracím. Možná se ti to bude zdát hodně podlé - i na mně."

"Jen do toho," vyzvala ho a pohodlně se usalašila na posteli, s rukou položenou na vzdouvajícím se břichu.

"Dobře, stalo se to už dávno," odkašlal si Loki, "bylo mi jenom několik stovek let a můj nevlastní otec seděl v plné síle na asgardském trůnu. Fafnir byl nejstarším synem krále skřetů Hreidmara a měl tři bratry, jejichž jména nejsou důležitá. Důležitý je jenom Fafnir, který se ničeho nebál a měl kouzelné nadání - jeho pravé rameno mělo neuvěřitelnou, magickou nadpozemskou sílu. Obvykle hlídal nesmírně vzácného koně svého otce, který byl celý pokryt zlatem a drahými kameny. Fafnir byl z celé královské skřetí rodiny nejsilnější a nejvíc agresivní.

V té době jsem cestoval po skřetím království a jenou se mi povedlo zajmout kouzelného skřeta, který se přes den měnil na rybu a v noci strážil kouzelný poklad. Lstí se mi ho povedlo vylákat ven a hrozil jsem mu smrtí a on mi na oplátku věnoval svůj nesmírně vzácný a nádherný poklad, který ovšem napřed proklel, takže jsem ho nakonec nemohl nijak využít. Součástí toho pokladu byl prsten Andvaranaut, který původně svému nositeli dával nesmrtelnost, ale po jeho prokletí přinášel jenom zkázu a smrt. Když jsem nemohl využít poklad ke svému pravému účelu, změnil jsem plány.

Druhý skřet, kterého jsem na své cestě zabil, byl jedním ze synů krále Hreidmara a zabil jsem ho jenom proto, abych se dostal na královský dvůr, kde jsem chtěl naoko přiznat svou vinu a jako omluvu jsem jim tam nechal ten prokletý poklad. Věděl jsem, že ho král přijme a nebude mít ani stín podezření, protože Hreidmar byl přímo posedlý zlatem a drahokamy. Daroval jsem mu i ten prokletý prsten, který svým prokletím způsobil, že jeho zbývající synové se mezi sebou porvali o zlato a začali se navzájem zabíjet.

Poslední, který zbyl, byl Fafnir. Nakonec zabil i svého otce a nasadil si ten prsten na prst. Vzal poklad a odešel s ním doprostřed neobydlené pustiny, kde ho zakopal. 

Krev jeho bratrů a otce, která mu ulpěla na rukou, způsobila, že Prsten na něj uvalil nejhorší kletbu. Změnil se na Draka, jehož jedem je prosycená celá krajina kolem něj, takže se k němu nedá vůbec přiblížit. Poklad i prsten jsou zakopány hluboko pod zemí a Fafnir samotný dlí ve věčném prokletí v jedovaté poušti."

Sigyn se prudce nadechla. Tohle bylo příliš. I na Lokiho. "Dobře," řekla nakonec tiše. "Tohle asi nemáš šanci přežít. A kouzla použít nemůžeš."

Loki se na ni díval významným pohledem. "Proč myslíš, že jsem povolal své přátele? Mohli by mi poskytnout určitou pomoc."

"Ta země skřetů," odpověděla zamyšleně jako by ani nevnímala jeho předchozí větu, "kdo v ní teď vládne?"

"Chaos a zmatek," ušklíbl se, "nemá žádného vládce. Je pustá."

"Zavolej Daimona," řekla unaveně a položila hlavu na polštář. To, čeho se obávala nejvíc, se rychle blížilo. A jestli si kdy myslela, že se možná Loki změní k lepšímu, tak se šeredně spletla.

*****