My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

THE FIRST DAY

Na chodbě se ozvalo silné řinčení starého školního zvonku. Ten rezavý, neodbytný zvuk se vrýval přímo do mozku, což mělo za následek, že se najednou všichni rozprchli rychlostí blesku. Hela překvapeně zamrkala očima, ten zvuk a to, co po něm následovalo bylo podivné.

"Co to probůh je?" Zeptala se Astrid šokovaně. "Co je to za zvuk? Je to poplach? Máte bojovou pohotovost?" Narfi a Ragnar napjatě stáli, zcela evidentně připraveni k boji. 

Ace se nejistě podíval na své společníky. "Nééé, to je jenom začátek výuky. Teď se budeme muset rozdělit, já půjdu do své třídy a vy všichni zase do té své. Zařadili vás do jednoho ročníku, jelikož nemáte žádné platné doklady a řediteli stačí slovo mého otce, že jste všichni stejně staří. Hlavně dávejte na všechno pozor a pokud možno na nic nesahejte, jasný? A radši taky nic neříkejte."

Narfi a Ragnar jeho slova více-méně ignorovali, Hela přemýšlela bůhví nad čím a jedině Astrid poslušně přikývla. Nevěnovala pražádnou pozornost Rose, stále stojící těsně vedle Ace, držící jeho ruku tak silně, že jí málem praskaly klouby. Zato Rose z Astrid vůbec nespustila oči. Začala přemýšlet nad tím, že tato kráska odněkud z divočiny ji asi připraví o post nejkrásnější dívky na škole, což se jí vůbec nezamlouvalo. Ale fakt, že to byla příbuzná Ace, ji zatím ochraňoval a tak se rozhodla počkat, jak se situace dál vyvine. Na likvidaci soupeřky si musí nejdříve připravit dokonalý plán.

Ace na ně ještě spiklenecky mrkl a odešel, sledován pozorným pohledem Astrid.

"Haló, děcka," ozval se najednou Tonyho hlas. "Pojďte, odvedu vás do vaší třídy a představím třídní profesorce paní Smith. Budete všichni spolu a budete se držet zpátky. Mluvte jenom, když se vás na něco zeptají. V žádném případě nesmíte prozradit svůj původ a to platí hlavně pro Narfiho, Helu a Astrid."

"Jak to?" Ozvala se překvapená Hela. "Copak jsme my tři provedli, že se to nikdo nesmí dozvědět? Čím je Ragnar tak výjimečný?"

"Vy jste zatím neudělali nic, zato Loki toho provedl na Midgardu až moc," odsekl Tony.

"Aha," řekl Narfi výmluvně a dál už se k tomu nikdo nevyjadřoval. Ragnar, kráčející vzádu, se jenom pousmál. Takže na téhle planetě bude populární on, na rozdíl od Asgardu, kde každý okázale zbožňoval Lokiho a celou jeho rodinu. Alespoň na oko.

Po několika krocích vešli do třídy, která se zdála být přímo přeplněna puberťáky, aspoň tak to vnímal ubohý Tony, který se už začínal pomalu potit. Těch dětí bylo na něj dneska už trochu moc. Toužil po horké koupeli a ledové whiskey, a tato představa se zatím zdála být dost vzdálená.

Naštěstí se právě dostavila i Margot Smith, postarší profesorka se zlatými brýlemi na nose. Byla to milá a hodná žena, která měla pouhý rok před důchodem a Tony jí v duchu velmi litoval, že právě ona dostala na starost toto nezkrotné kvarteto. Ale nemohl (nebo spíš nechtěl) s touto situací nic udělat. Rychle se rozloučil a zanechal partu Formidables jejich osudu.

Když za sebou zavíral dveře, na kratičký okamih ho napadlo, že je to všechno celé možná úplně špatně. Že je měl nechat tam, odkud pocházeli a nepokoušet zdejšího Boha a Osud, ale už bylo pozdě. Asgardští bohové seděli v obyčejné třídě obyčejné americké školy a nezbývalo, než se modlit, aby to všechno dobře dopadlo.

"Sedněte si," vyzvala Asgarďany profesorka a oni beze slova poslechli. Vybrali si poslední čtyři místa úplně vzádu, odkud měli dobrý výhled jak na vstupní dveře, tak na ostatní ve třídě. Na rozdíl od svých spolužáků absolvovali výcvik přežití v těch nejdrsnějších podmínkách, uměli používat různé zbraně i kouzla a každý z nich už zabil nějakou tu příšeru.