My name is HellGirl (Sequel to My name is G.O.D)

SCHOOL IS COOL

Schůze byla bouřlivá, plná emocí, výkřiků a rozčilených dialogů, které nikam nevedly. Děcka z Asgardu a dokonce i samotný Ace byli unavení a deprimovaní z toho množství keců, které byli nuceni vyslechnout.

A teď, když už všichni v sídle Avengers věděli, jaký je původ adoptovaného syna Tonyho Starka, vládly tam protichůdné názory. Captain America - jednoduchý americký chlápek, který se narodil ještě v minulém století, uznával jediného Boha - toho křesťanského. Proto se mu parta pubertálních výrostků z Asgardu nijak nepozdávala a fakt, že Tonyho syn, kterého znal odmala, k nim také patří, jeho náladu nijak nezlepšoval.

"Proč si je sem vůbec tahal, Tony?" Zeptal se zpříma a ignoroval Helin výmluvný pohled. "Co tady budou dělat? Vůbec sem nepatří. Tahle planeta má svého Boha a rozhodně nevypadá jako on..." Ukázal rukou na Narfiho, který mu oplatil tu laskavost děsivou grimasou. Byl v pokušení vyslat na toho imbecila nějaké matoucí kouzlo, ale opanoval se a jenom vycenil zuby. Ragnar se tomu zasmál a Hela převrátila oči. Všichni se museli ovládat ze všech sil, aby nevypustili své vnitřní démony.

Hulk, nebo lépe řečeno jeho lidská podoba jako Dr. Bruce Banner, sice nebyl překvapen, ale zůstal ostražitý. Byl to svým založením vědec, neuznával žádné náboženství a existenci Bohů ignoroval. 

S Lokim si kdysi dávno docela dost užil a každý, kdo v sobě měl božskou krev (nebo dokonce pocházel z Lokiho rodu - Hela, Narfi a Astrid) pro něj byl podezřelý. Každopádně k Aceovi Starkovi měl hodně blízko, byl dokonce jeho kmotrem, tak věřil, že tento svazek překoná případné nesnáze, které by mohly vzniknout, když si Ace uvědomí, jak moc se liší od obyčejných smrtelníků.

"Musíme se všichni uklidnit a přemýšlet rozumně," rozpřáhl ruce ve smířlivém gestu. "Jsou to vlastně ještě děti a my máme možnost je něco naučit. Zkusme být jejich mentoři, životní vzory, někdo, koho můžou napodobovat a následovat," řekl Bruce a posunul si brýle na nose. 

Asgarďané ovšem nevypadali, že by ho chtěli následovat, natož pak vzít si jako vzor. Tvářili se otráveně a unuděně, jako někdo, kdo zdvořile čeká na konec události, které se zúčastnil proti své vůli.

"Tak fajn, půjdeme do školy a budeme se snažit být hodní, tedy... chci říct, že se budeme snažit zapadnout," vyhlásil Narfi, kterému se zdála být 10-hodinová rozepře již dost dlouhá. "Naši rodiče to tak chtěli a my ten úkol splníme," doplnila Hela a zívla si. "No problemo," ušklíbl se Ragnar a natáhl ramena, až mu zapraskaly kosti. Asistentka, která měla na starosti zápis z porady, málem při tom pohledu spadla ze židle.

Hela a Narfi to zaznamenali a usmáli se. Bylo zábavné pozorovat Midgarďany, jak prudce reagují na jejich zjev. Nejvíc rozruchu způsoboval Ragnar, který existenci smrtelníků naprosto ignoroval. Astrid měla oči jenom pro Ace, takže Hele a Narfimu nezbývalo, než zkoumat život na Midgardu ve dvou.

Bohužel zatím měli na to jenom pár dnů, protože začátkem září je Tony postavil přímo před hotovu věc.

"Dámy a pánové," uklonil se Tony, který je toho dne svolal ke schůzce. "Zítra vstoupíte do bran místní školy. Není to takové, jako na Asgardu. Tady se vám nikdo nebude klanět, nikdo vás nebude uctívat, dokonce vás nebudou jako nováčky vůbec respektovat. Respekt si budete muset zasloužit. Neřeknu vám jak, na to budete muset přijít sami."

"Máme někoho zabít? Zotročit? Zaklít?" Zeptal se Narfi. 

Tony se nejdřív zhluboka napil ze své placatky, kterou poslední dobou stále nosil sebou. Pak napočítal do deseti a odříkal krátkou modlitbu. "Ne, nic takového," odpověděl tak klidně, jak jen dokázal. "Tady se nezabíjí, nezotročuje a rozhodně nečaruje. Respekt se získává rozumným počínáním, chytrostí a vtipem."