Právo Nástupců

Právo Nástupců: (Znovuspuštění) Šestadvacátá kapitola - Kamenec

Slyšel mě, prudce přitáhl otěže své klisně, až si na jeho neurvalé chování postěžovala pohozením hlavy a otočil ji mým směrem.

Pak se najednou začala celá země chvět, rytmus obřích srdcí zazděných uprostřed skály se změnil. Zrychlil. Přidal na síle. Byl všude.

Harpyje se zastavily ve vzduchu a se zvědavostí sledovaly, co se bude dít. Jako kdyby tohle všechno měly naplánované. Ustaly ve svém dráždění balvanů a skála pomalu přestávala padat. Místo toho se blížilo něco mnohem horšího.

„Pryč!" zakřičela jsem a pobízela horského koníka před sebou. Viditelně mu ubývala síla, ale nehodlal se vzdát. Dokázal uniknout královskému vojáku, tentokrát si svůj život také zachrání. Alex byl v obličeji úplně bledý.

Ten balvan, kterého jsem se tak neopatrně dotkla, se začal probouzet. Moje ukradená Magie dodala zkamenělému tvorovi potřebnou sílu. A ten hněv. Cítila jsem ho všude kolem.

„Konečně! Po skoro tisíci letech..." zaburácela skála. Balvan ožil. S praskáním a duněním se začínal přeměňovat. Nejdříve se ze skály zvedly ohromné ruce, pak se oddělili i nohy. A během několika okamžiků stál na velkém prostranství nefalšovaný obr. Jeho kůže byla šedivá stejně jako balvany kolem, mech a lišejníky, kterým kámen za ty roky porostl, tvořily jakýsi oděv.

Nejstrašnější však byla obrova tvář, když se na nás dolu podíval.

„Človíčkové!" zaburácel a sehnul se k nám. Koně s vyděšením ržáli a klouzavými pohyby brzdili svůj běh, když nám kamenné tělo zatarasilo cestu vpřed.

„Přijde odplata!" zařval, až nám zaléhaly uši.

Zastavili jsme se v neuspořádané formaci.

„On nás zabije! Zabije!" bědoval Alex, v obličeji bledý zarýval prsty do koňské hřívy. Hrach prudce oddechoval a koulel očima.

„Severní stezka, držte se pořád stejným směrem a jednou cestou!" vykřikl Leonas na Mirawu ve vlčí podobě a pak ukázal na Alexe. „Vyveď ho ven! Za řekou z kamení začíná město Leviatas, počkejte tam na nás!" pak se otočil k Alexovi: „Vem si koně Mirawy, Hrach tohle už nezvládne!"

Vypadalo to, že mladík nejdříve bude protestovat, pak ale rychle vyměnil koně. Mirawa krátce zavrčela, když se Alex rozklepaný strachy drápal do sedla jejího koně. Leonas zbavoval postrojů horského koníka a všechny vaky připevňoval k dalšímu nákladu klisny vlčice a svému koni. Pak horskému koníkovi něco zašeptal a ten se rozběhl pryč. Ale na druhou stranu!

„Co...Hrachu!" vykřikl ještě Alex, než se jeho kůň dal do běhu, aby následoval vlčici. Blížili se přímo k obru.

Leonas na mě kývl. Oba jsme ve stejný okamžik vyslali kouzlo a podrazili obrovi nohy, ten s překvapeným a nahněvaným řevem padl na zad přímo na své druhy. Skála se pod ním bortila, ale útok vyšel. Cesta, kterou nám prve zatarasil, byla volná!

Dřív, než se obr celkem hbitě zase dostal na nohy, jsem viděla, jak za skálou mizí vlk i mladý Nástupce. Snad se dostanou do bezpečí.

„A nás čeká zábava!" zasmál se Leonas a vytáhl luk a šípy.

Jakmile to obr spatřil, zařval.

„Poznáváš je!" zakřičel Leonas směrem k obrovskému nepříteli.

„TY!" zařval jen na odpověď. „To ty za všechno můžeš!"

„Jednou jsem vás porazil a udělám to i podruhé, Malnachu!" oslovil elfský král obra jménem.