Právo Nástupců

Právo Nástupců: (Znovuspuštění) sedmapadesátá kapitola - Pojď se mnou!

Když celá ta paráda Královského průvodu o těch několik chudáků, co zaplatili svoji odvahou a touhou po změně životem si nikdo nevzpomněl. Dříve, než je roztahali divocí psy, přijela nákladní bryčka a mrtvá těla naložili dva velcí holomci, následně zmizela za branou Správního města. Nikdo se neptal, kde mají rodinu, kdo to byl, či kdo je vedl. Slavnosti pokračovali dál.

„Je mi z toho zle," vykřikla jsem pobouřeně, když jsem se to dozvěděla. Seděla jsem v bezpečí Knihovny v knihovně a s ostatními prodiskutovávala událost, která se během Královského průvodu stala.

„Ještě, že jsme tam nebyli," zhodnotil Leonas, vysloužil si tak můj pohled. Opětoval jej, ale víc k tomu už neřekl.

„Tohle přece nemůžeme nechat jen tak," snažila jsem se podnítit jakoukoliv akci. Alex vzhlédl od knihy, kterou právě studoval. Nezaregistrovala jsem její název, ale jistě to muselo být poučné, když věnoval řádkům v knize větší pozornost než tomu, co se venku stalo.

„Už jsme to probírali s Učeným," řekl Alex.

Podivila jsem se, kdy to stihli?

„Tedy, ne přímo tohle, ale co bude dál," vysvětlil, „ale taky to s tím souvisí."

„Jak?"

„Radil nám, abychom se stali Součástí slavností a našli ty, kteří se nebojí Králi postavit, nemůžeme jen tak zběsile vtrhnout do víru dění a svrhnout krále, má spoustu nohsledů a mnoho lidí jeho vize, ideje a plány pokládají jako to nejlepší. Mohlo by se všechno obrátit proti nám."

„O tom vím," podívala jsem se na mladíka, už to nebyl ten vyjukaný hoch, kterého jsme potkali u Wulfinů. Zesílil a v očích mu plála odhodlanost a odpovědnost za to, co bude dál, „co tedy navrhuješ?" musela jsem mu nechat nějakou zodpovědnost a možnost uplatnit se.

„Najdu ty, kteří se k nám budou chtít připojit. Prostudoval jsem staré mapy a spisy o tajných tunelech a světelných chodbách. Vybudovali je elfové a většina z těch tras je i Králi neznámá. Navíc je tu ještě spousta zákoutí a prázdných uliček ve městě, mnohé jsou velmi strategicky umístěné. Vezmu si na starost odboj," na chvíli přerušil svoji řeč Alex, rozhlédl se po přítomných, co na to říkají a pak pokračoval: „ta dnešní událost jen dokazuje, že takzvaných rebelantů je ve městě víc, než možná sám Král tuší a pokud ne ve městě, tak za jeho hradbami. Společně s Mirawou se pokusíme je sjednotit. Janko už vyrazil do vzdálenějších osad, zda i tam najde ty, kteří se budou chtít postavit za nového krále."

Zůstala jsem naprosto neschopná slova. Jen jsem na Alexe zírala. Pak jsem konečně nalezla schopnost mluvit: „Jak? Jak si tohle dokázal? Kdy? Proč o tom nevím?"

„Klid, Eyo," zarazil mě Leonas, „nemusíš si brát všechno jako svou odpovědnost. Nech trochu podílu i na ostatních.

Chtěla jsem ještě něco říct, ale Leonas mě zastavil: „Bez protestu." a tak jsem zase jen vydechla a nechala to, tak jak je. Však se uvidí, co v mladém dědici trůnu opravdu je.

„Dokážu, že se o Království umím postarat," řekl odhodlaně Alex. Nezbývalo nic jiného než mu věřit a nechat na něm, ať si poradí.

„Se mnou můžeš počítat," zvedla se Mirawa z křesla a protáhla se. Nechyběla ani poznámka o šatech. Dostala od Učeného nové, nebyly tolik zdobené a měli pouze jednu sukni, takže se v nich i lépe pohybovalo. Odhadovala jsem je na střih šatů, který se nosil už před dlouhou dobou. V dnešních dnech by si jen málokterá žena vzala takovou róbu ven do ulic. Mirawa v nich ale byla spokojená. Nikde se jí nepletly zbytečně dlouhé a rozšířené rukávy, protože tyhle měli rukávy tvořené látkou k loktům a pak začínala krajka, pevně obemknutá kolem rukou až k zápěstí. Tmavě hnědou látku zdobil jen decentní zlatý pruh. „Já si na to nikdy nezvyknu," zalamentovala a pak se přesunula blíž ke knize, kterou Alex studoval. Společně vymýšleli možnosti, které město nabízí.