Právo Nástupců

Právo Nástupců: (Znovuspuštění) osmapadesátá kapitola: Kouzlo barevných stuh

Už z dálky k nám pronikala hudba z Tancovačky a jen co jsme prošli malou brankou, obklopil nás taneční rej mířící přímo na Hlavní náměstí.

Všechno ze mě v tu chvíli spadlo. „Zapomeň na to, kdo jsi a proč jsi přišla do Správního města," poradil mi Učený tehdy v knihovně a já se jeho radou začala řídit. Zasmála jsem se, otočila se kolem Leonase a táhla elfa do středu reje."

„Tanči," pobídla jsem ho a zavlnila se v rytmu hudby. Odněkud se ozvalo zavýskání a hudba ještě zrychlila. Točila jsem se v kole a nevnímala nic jiného. Jedinou starostí se stala barevná pentle. Podle tradice jsem jí musela uhlídat. Protože mladíci všude kolem a dokonce i ti starší, kteří své manželky bohužel již pochovali a hledali si novou ženu do svého života, se snažili barevnou stužku uzmout. Podle dlouholeté tradice pak měli právo po dívce něco chtít, mít možnost se ptát a dostat odpověď a Magie této noci většinou způsobila, že ta barevná pentlička svedla dva mladé dohromady.

Ať šel mladík najisto nebo se nechal vést chvilkou okamžiku a chopil se své příležitosti, ať mu byla pentle darována dobrovolně, to kouzlo barevných stuh z dívčích vlasů mělo pro lidi v Království velkou tradici.

„A já svoji stuhu nedám!" otočila jsem se a sukně kolem mě zavířila, obraně jsem chytla svůj cop, když se dva mladíci ve smíchu přidali k mému tanci. Leonase jsem na chvíli ztratila z dohledu a v davu veselících lidí se dostala až na Hlavní náměstí. Kde se dav připojil již k tančícím. Opustila jsem velký parket a vydala se na kraj celé té sešlosti.

„Kde jenom je?" povzdechla jsem si. Nikde jsem elfa nemohla zahlédnout. Jediný, koho jsem viděla, byl Alex chvátající za Mirawou. Vlčice byla ve svém živlu. V rytmu rychlé písničky prováděla na pohled složité taneční kroky. Netušila jsem, že umí takto tančit. Dívala jsem se na ty dva, když se k dívce přidal i mladý Nástupce. Zasmála se a chytla se nabízené dlaně. Zatočila se kolem Alexe a pak se společně přidali ke krokům tance. Ani Alex se nenechal jen tak zahanbit. Vykouzlilo mi to šťastný výraz na tváři.

„A já svého tanečního partnera ztratila," povzdechla jsem si a sledovala tanečníky. Ti dva zmizeli kdesi v davu. Rozhlížela jsem se kolem. Barevné lampiony a pestré stuhy dodávaly místu na veselí.

„To říká kdo?" ozvalo se těsně za mnou. Rychle jsem se otočila.

„Tebe pustit z očí," zabědoval Leonas.

„Mě? Snad tebe ne?" ohradila jsem se.

„Jak jsi mě našel?"

„Záříš na kilometry daleko."

„Co?"

„Tvoje aura," poukázal Leonas, „s takovou by tě i Pošlapatel našel."

„Nech si toho!" vykřikla jsem a rychle zkontrolovala svoji auru, byla naprosto normální. Stažená blízko k tělu a zakrytá. Tak jak mohla zářit?

„Nic s ní není v nepořádku. Jen se podívej kolem," ukázal rukou na lidi v davu. Měl pravdu. Ačkoliv se všichni bavili, jejich aury byly stále plné strachu a nečistých emocí.

„A taková je radost v Království," zakabonila jsem se.

„Dnes si s tím nelam hlavu," chytl mě Leonas za ruku.

„Kam mě to táhneš?" vyděsila jsem se.

„Něco jsem slíbil a to dodržím!"

„To si děláš srandu!" vykřikla jsem a následovala elfa přímo na taneční parket. Leonas se na odpověď jen legračně zašklebil a nabídl mi i druhou dlaň. Chytla jsem se jí a pustila se do tance. Najednou se píseň změnila. Ty tóny jsem znala a pak si to s hrknutím uvědomila.