Právo Nástupců

Právo Nástupců: (Znovuspuštění) šestačtyřicátá kapitola - Černý a divoký

Leonas pobaveně zakroutil hlavou a stejně jako já zamířil společně s davem ulicí dál. Obrovská masa lidí vedená divokým hřebec vzpírající se pokusu o jeho vedení zamířila na velké náměstí. Dominantou tohoto místa byla obrovská socha znázorňující krocení divokého koně. I toto kamenné zvíře se vzpínalo proti bezpráví a útrap, které mu působily svazující provazy a dvojice mužů, v jejich vytesané tváři byla vepsána houževnatost a touha po ovládnutí divokosti.

Součástí prostoru byla i velká vysokým dřevěným plotem obehnaná ohrada, hrazení bylo dvojité a tvořilo tak kolem pískem pokrytým prostorem pro krocení koní nevelkou uličku. Na jedné straně tvořené ohradou s velkou bránou a ústící do místa, kde krocení probíhá.

„S prominutím," snažila jsem se procpat co nejblíže k prvnímu z hrazení. Dřevěná břevna se zvedala někam mě nad hlavu a i o mnoho vyšší muži měli nejvyšší hrazení nad svými hlavami. Díky koni, kterého jsem vedla z otěže jsem se opravdu dokázala dostat co nejblíže.

Sledovala jsem černého hřebce, který se ve velkém prostoru ohrady snažil osvobodit. Škubal za lana, které měl přehozené kolem krku i přivázané k provazové ohlávce. Podle stavu provazů by leckdo hádal, že nebude trvat dlouho a hřebec se z nich zpřetrhá, ale lano stejně jako muži vytrvávali dál. Z jejich kožených rukavic se sem tam kouřilo, to když smyčka prosmýkla kůží.

„Co to dělají?" vyzvídal Alex, který se spolu se svým vraníkem postavil k mému boku. Zasloužil si několik pohledů, které se rozhodně nedaly označit za vřelé, stejně jako pár nevybíravých poznámek.

„Brzy se dozvíš."

Doprostřed ohrady došel muž v honosném obleku, více než došel se k jeho způsobu chůze hodilo označení dokolébal. Jeho kabátec z rudého sametu se na rozložitém břichu nebezpečně napínal a hrozilo, že pokud nepovolilo lano držící hřebce, jeho knoflíky držící nebohý oděv na těle, dřív či později vystřelí. Muž si odkašlal a překvapivě plným hlasem spustil: „Dámy a pánové, chcete si vydělat? Nabízím vám plný pytel zlata a to tomu," dramaticky se odmlčel, „kdo dokáže zkrotit tohoto ohnivého hřebce!" máchl rukou směrem ke zvířeti, který výstup podpořil divokým zařehtáním a zahrabáním kopyta. Vyvolávač pohledem změřil všechny přítomné a pak vyzíval: „Tak troufá si někdo? Najde se tu jeden či dva odvážní?"

Davem to zašumělo a netrvalo dlouho a z jeho útrob se prodral první odvážlivec.

„Přivítejte prvního statečného!" zakřičel muž a poplácal odvážlivce po ramenou. Hřebec se vzepjal a bránil se pokusu zavřít ho do malé ohrádky. Chasník ve středních letech však neztratil nic ze své kuráže, jen vyčkával, až hřebce nastrčí do malého připraveného prostoru, a i přes jeho protesty mu nasadí uzdečku s velmi ostrým udidlem a sedlo bez třmenů.

Pak si první odvážlivec sundal klobouk, pověsil ho na jeden ze sloupů hrazení a pln odvahy nasedl na hřebce. Ten se i přes malý prostor snažil vzpínat a zbavit se svého jezdce. Dostal k tomu příležitost, jakmile se otevřela branka a kůň vyrazil vpřed. Jako blesk prolétl celou ohradou, nezapomněl při svém běhu vyhazovat nohy vysoko do vzduchu, při prudké otočce ztratil svého jezdce a zabrzdil před hrazením. Rozčileně se vzepjal, když zjistil, že přes kladiny cesta nevede. Běhal po ohradě a snažil se nahnat všem strach. Hrozivě tiskl uši k týlu a koulel svýma očima. Byly nebesky modré a právě ony mě donutily, abych tomuhle divadlu přihlížela.

„Pojďme už," navrhl Leonas, když se hřebec po několikátém dalším odchycením a zavřením do ohrady, zbavil svého jezdce. Po více jak hodině trvající zábavě pro přihlížející kůň neztrácel nic ze svého temperamentu a kupodivu se stále nacházeli tací, kteří se snažili najít své štěstí právě na hřbetě černého koně s modrým pohledem. Žádnému však nebylo souzeno, aby získal ten pytel zlaťáků, který vyvolávač nabízel.