Právo Nástupců:(znovuspuštění) Devátá kapitola - Výzva

1.5K 129 5
                                    

Jelikož mi vydání přes startovač nevyšlo...a je mi líto nechat povídku v zapomnění nedodělanou, jediné, co můžu udělat je, že sem tedy celý příběh doplním zase znovu. Užijte si čtení...


Leonase jsem odchytla až další den ráno. I elfský král má spoustu povinností a co teprve ten, co se kralování dlouhá staletí vyhýbal. Od korunovace se mi nepodařilo elfa pomalu ani zahlédnout natož s ním ještě mluvit. Proto jsem byla ráda, když jsem se s ním setkala při cestě do velké místnosti s artefakty minulosti, kde se měla řešit otázka, co všechno se teď bude dít.

Když jsem Leonase potkala, usmál se na mě a s přáním krásného rána se ke mě připojil.

„Jaké je to být králem?" zeptala jsem se se zvědavostí v hlase. Sama jsem si nedokázala představit, že bych měla vládnout lidu, mít své poddané a starat se o jejich dobro a štěstí.

„Nic, na co bych už nebyl připravenej," zasmál se Leonas, „no tak Eyo, nedívej se na mě tak. Už od prvních chvil, co jsem byl schopnej rozumět i něčemu složitějšímu, než jak se skládá dětské puzzle, mě učili, jak se zachovat až přijde tento den," vysvětloval. Nakonec si neodpustil malý úšklebek: „Jen mi převzít vládu trvalo mnohem déle, než všichni počítali."

„O tomhle se nežertuje!" zhrozila jsem se nad přístupem Leonase k tak zodpovědné situaci.

„Vážně ne? A čemu jinému se máme v životě smát?" zeptal se a měl pravdu. Včerejší nenadálá korunovace ve mně zanechala tak silný pocit naděje. Stačilo jen vidět všechny ty elfy, jak se radují a oslavují příchod svého krále. Jak se bez zbytečných a zdlouhavých příprav může odehrát tak zásadní ceremoniál jako je korunovace. Když se koruna stvoří z Magie všech v okolí, aniž by potřebovali složité návody a přesný popis toho, co dělat.

„Já...já," nebyla jsem schopna dalších slov, zhluboka jsem se nadechla a pak odhodlaně řekla: „Já najdu zase možnost, jak se svobodně smát."

„Věřím, že se ti to podaří, máš v sobě něco, co nedokážu vysvětlit," mrkl na mě, „dokonce ani já, elfský král."

Jen jsem se na jeho tvrzení usmála, skládal mi tu defakto komplimenty, jak jsem na ně mohla reagovat? Ta jeho energie a přesvědčením, se kterým žil, jeho humor a nemístné poznámky, nic z toho knihy Staré historie nezmiňovaly, ale nemohla jsem popřít, že by se mi popis takového hrdiny nelíbil. Vlastně...já to ani nemohla říct o samotném elfském králi. Zatřepala jsem hlavou.

„Koho odháníš?" podivil se elf.

„Své myšlenky," přiznala jsem pravdu, o čem jsem však přemýšlela, jaká myšlenka mi přilétla do hlavy, to muselo zůstat schované. Vyrazila jsem dlouhou chodbou až k oné síni.

Nevylekalo mě ani známé ohlušující šeptání, když jsem procházela mezi rámem dveří dovnitř. Před několika dny jsem právě zde sdělovala Ilinovi zprávy o pravém nástupci trůnu, teď se místnosti hemžilo hned snad desítka přítomných. Poznala jsem Janka, rytíře Vlčího hradu a hlavního generála baronovy armády. Až teď, když jsem znala hodnost muže ve zbroji, jsem si uvědomila, jak je situace na hradě důležitá a vážná. Jinak by přece baron neposlal jednoho ze svých nejlepších mužů.

Velkopán Ilino nám chvátal v ústrety. Nejdříve se poklonil hlubokou úklonou plnou úcty před králem a pak i malým skloněním hlavy pozdravil mne. Odpověděla jsem a udělala hluboké pukrle. Lem mých modrých šatů jemně zašustil, když jsem se zase zvedala.

Právo NástupcůWhere stories live. Discover now