Právo Nástupců

Právo nástupců: (Znovuspuštění) kapitola čtyřiatřicátá: Vhodné králům

O tom, co je to kavan se Janko dozvěděl vzápětí. Jen co jsme se postarali o naše jezdecká zvířata, přivítala nás nezaměnitelná vůně onoho nápoje. Ničím nezaměnitelná jemná vůně prudce praženého a rychle schlazeného obilí, který se společně s teplou vodou a trochou kozího mléka stal tolik oblíbeným nápojem.

Ti bohatí ho zalévali vodou z minerálních pramenů, dochucovali tmavým cukrem a hustou smetanou. Méně majetným stačila plná chuť neslazeného nápoje zředěným kozím mlékem.

"Děkuji!" převzala jsem nabízený hliněný hrnek. Krásně voněl a stoupala z něho nahnědlá pára. Právě ona prozrazovala správně provedený postup. Opatrně jsem upila a usmála jsem se.

"Je výborný," pochválila jsem sedlákovu ženu, šťastně se usmála a pohladila lehce se vzdouvající bříško, dokazující i jiné aktivity jejího muže. Rychle chytila za ruku jedno z malých dvojčat a odtáhla ho z dosahu horkého kotlíku nad otevřeným ohněm v krbu.

"Vidím, že jsi se z mého odmítnutí rychle vzpamatoval," promluvila jsem k muži.

"Bylo to ode mne bláhové, omlouvám se, nemusíme se o tom bavit."

"Jak chceš," přitakala jsem.

"Co vás vlastně přivádí do těchto krajů? Zrovna ty, Eyo, se odvažuješ tak blízko ke královskému Sídlu?"

"Musím, naše cesty směřují na Pobřeží."

"Šli jste přes Planiny?" vyděsila se mladá selka. "Vždyť tam jsou Mormojští a všechny ty stvůry. V bílém městě vládné anarchie a je pustošeno divokými elfy!" vykřikla.

Rychle jsem vrhla pohled na Leonase, který mě uklidnil a v klidu natočil svou tvář, zpod jeho uvolněných vlasů vykoukla iluze lidských uší. Něco, co jsem nikdy nedokázala. Jako Poloviční mi toto bylo zakázáno, i když mezi elfy iluze lidských uší patřila mezi jednoduchá kouzla.

Uklidnila jsem se a s chutí se napila vychládajícího nápoje. Na vteřinu jsem zpracovávala jeho plnou chuť.

"Můžeme vás tu ubytovat, ale jen do zítra, pak začnou projíždět výběrčí a věř mi, že bych byl rád, kdybys tu na pár dní zůstala. Nejde to."

"Já to chápu, stejně musíme zítra hned vyrazit, jen co si tu něco vyřídím. Můžeme zase do komůrky?" zeptala jsem se a dopila. Zvedla jsem své vaky a po obdrženém souhlasu jsem společně s ostatními zamířila do malé komůrky v zadní části stavení. Stáli tu dva slamníky a na podlaze rozložené houně, přesně v počtu naší skupiny.

"Víc pro vás nemohu udělat," omlouvala se žena.

"Je to skvělé!" ubezpečil ji Janko a zabral si jednu z houní. "Rozhodně lepší než tvrdá zem na Planinách," zívl a protáhl se.

"Zabírám si postel!" hnal se Alex k jednomu ze slamníků, aniž by se někoho ptal, zda smí a rozvalil se s požitkem na matraci naplněné slámou.

Zakroutila jsem hlavou a složila svoje vaky v rohu pokoje, svoje meče jsem pečlivě opřela o zeď. "Půjdu ještě zkontrolovat koně," pronesla jsem a opustila místnost. V závěsu za mnou kráčel Leonas. Beze slova mě následoval na nevelkou zahradu s popásajícími se koňmi.

"Kdy začneš s výukou? Teď, když tomu bude příležitost," optal se.

"Myslíš, že přijme Starou historii? Slyšel jsi Pepkovu ženu jak o Planině mluvila? Jak vysvětlit Alexovi, že to, jakým přesvědčením žiju je zde zakázané a že to, co ho doposud učili o Království je jen snůška lží a škrtů v knihách?" povzdechla jsem si.