Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

Prolog

Kráčela zbořeným městem, které se kdysi nazývalo Seattle. Všude se vznášel prach a dým ze spálenišť. Bezradně se rozhlížela kolem sebe. Viděla jenom zmatek, děs a chaos. Zranění lidé pobíhali sem a tam, ženy křičely, děti plakaly, muži zoufale vyhrabávali z trosek domů ty, kteří ještě žili.

Nikdo si ji nevšímal, žádný člověk o ni nezavadil pohledem. Přesto, že na sobě měla výstřední šaty - typický kostým bohyně a královny z Asgardu - nebudila žádnou pozornost.

Dlouhý černý plášť se ji zachytil o trosky něčeho, co kdysi bývalo výstavním obchodem s předraženým zbožím. Luxusní kabelky a pásky, po kterých kdysi tak prahla, se válely v prachu a špíně ulice.

Na chvíli se zastavila. Před ní stál chlap ve špinavém a roztrhaném oblečení, držící v náručí plačící dítě. Díval se na ni upřeným pohledem.

Poznal mě, blesklo jí hlavou. Ví, kdo jsem. Ví... CO jsem.

"Tohle jsi chtěla?" Zeptal se jí ochraptělým hlasem. "Teď už jsi spokojená? Máš to, po čem jsi toužila?"

Sklopila zrak. Na jeho otázky neměla žádnou odpověď.

Kdysi byla obyčejnou dívkou, ale toužila se stát NĚKÝM. Chtěla, aby se jí klaněli, aby ji uctívali, aby ji zbožňovali.

Její sny se staly skutečností. Byla královnou. Byla Bohyní. A po jejím boku stál ten, kdo všechna její přání vyplnil.  

Nevypočitatelný, náladový, nespokojený, tajemný, odtažitý, zlověstný, pomstychtivý, krutý, chladný, prolhaný, zákeřný, sarkastický a přesto všechno (nebo možná právě proto...?) přitažlivý muž, král a bůh... LOKI.

Už dlouho nedokázala vyslovit jeho jméno. Už dlouho se nedívala do jeho nebesky modrých očí, už dloho neslyšela jeho sametově podmanivý hlas, který dokázal tak sladce a přirozeně lhát.

Jestli chtěla napravit to, co Loki zničil, musela se mu postavit. Stále ho milovala, ale teď potřebovala najít někoho, kdo by ji v tom nelehkém postavení pomohl. Vzdychla si. Ti, které kdysi považovala za nepřátele a zbabělce, se měli stát jejími partnery v boji proti vlastnímu manželovi. Parta hrdinů, kteří si říkali...

Najednou uslyšela ohromný řachot, přicházející z oblohy, tak zvedla hlavu. Okamžitě poznala tu svištící červenou postavu, kterou upřímně nesnášela. Za ní se vznášelo lehké plavidlo, ve kterém sedělo několik osob.

Počkala, až všichni přistanou a ani se nepohla. Věděla, že k ní přijdou sami, ona nemusí udělat vůbec nic.

Mlčky ji obkolesili. Byli tam všichni - Iron Man, Hulk, Hawkeye, Černá vdova, Captain America a dokonce i sám velký Thor. Kdyby se jí někdo zeptal, koho z nich nesnáší nejvíc, asi jen těžko by hledala odpověď.

"Nazdar hrdinové," oslovila je posměšně, "koukám, že ze mě máte asi vítr, když vás přišlo tolik. A kde jste nechali Batmana?"

"Velmi vtipné," odtušil Iron Man a sundal si helmu. "Víš, kde je teď tvůj manžel?"

"Kdybych to věděla, určitě bych tady jen tak nestála a nekecala."

"Nechte toho," ozval se Thor, "na tohle není čas. Dahlio, teď máš jenom dvě možnosti: buď se přidáš k nám a pomůžeš nám zkrotit Lokiho, nebo tě zavřeme do vězení v Asgardu. A můžu tě ujistit, že to bude navždy."

"Přidám se k vám. Ale není to proto, že nemám jinou možnost. Je to jenom z toho důvodu, že mě Loki tentokrát doopravdy naštval. Zašel až příliš daleko."

Všichni se na sebe tázavě podívali.

"Kdysi ti to přece nevadilo, že ne?" Řekl znova Iron Man svým typickým tónem. "Společně jste bojovali a ničili vše, co vám přišlo pod ruku."

"Ano, ale... něco se změnilo. JÁ jsem se změnila."

Thor ji přejel rychlým pohledem, protože ho hned něco napadlo. A ta myšlenka se mu vůbec nezamlouvala. Ale nemohl s tím nic udělat. Manželka jeho bratra byla poslední nadějí, jak porazit Lokiho.

Vzdychl si. Kdyby byl obyčejným člověkem, začal by se modlit k nějakému Bohu. Ale protože on sám byl Bůh, musel se spolehnout jenom sám na sebe. A na partu neobyčejných lidí, stojících kolem něho.

Říkali si... AVENGERS.