Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

Tom Hiddleston - superhero

Midgard

"Takže on jí vymyl mozek, říkáš?" Prohlásil zamyšleně Tony Stark a mnul si bradu. "Tak to jsme v pr... "

"Dejte tomu čas," vložila se do toho Einar, která se tak nějak stala podivnou součástí týmu Avengers. "Ona zatím jenom tápe. Ale její povaha jí nedovolí dlouho být v područí kohokoliv - i kdyby to byl někdo, koho miluje. Krom toho, já jsem kdysi Lokimu řekla určité proroctví ohledně následnictví trůnu - ale neřekla jsem mu úplně všechno. On nikdy doopravdy vládnout nebude. Vlády se ujme Sigyn a poté některé z jejích dětí. Loki bude v pozadí - něco jako šedá eminence. Což jsem mu zatím neprozradila. Takže pokud nebudete jednat zbrkle, Sigyn ho odstaví. Sama. Bez vaší účasti."

"To je možné," namítnul Bruce (Hulk), zatím stále ve své drobné lidské podobě. "Ale mezitím on může rozpoutat peklo v celém vesmíru a zabít tisíce lidí. Nebo trpaslíků. Nebo čekokoliv..."

"Pravděpodobně ano," souhlasila klidně Einar a houpala se v židli. "Ale dokud Sigyn nebude těhotná, nepostaví se Lokimu na odpor. Takže... ačkoliv to zní divně, měli byste se všichni modlit, aby Loki co nejdřív oplodnil svou manželku."

"Děláš si z nás srandu, babko, že jo?" Vyskočil Tony.

"Když myslíš," prohlásila lhostejně a vypařila se.

"Něco na tom bude," ozval se Baldr, který se také připojil k týmu. "Měli bychom je rozdělit. Když Sigyn nebude tak silně pod jeho vlivem, mohl by být svolná k debatě. Navrhuji nějak přilákat Lokiho - na některý ze světů mimo Midgard a bojovat s ním tam. Sigyn přilákáme sem na Midgard a zkusíme ji tady zdržet. Má tady nějaké přátele, nebo něco takového?"

"Pokud vím, tak ne," pokrčila rameny Jane. "Krom toho si myslím, že se nebude chtít vrátit na planetu, kde ji všichni ponižovali a uráželi."

"A co Tom Hiddleston?" Zeptala se poněkud mimo téma Nataša.

"Co prosím?" Zařval Tony. "My tady řešíme možnost vesmírné války a ty sem pleteš nějakého herce?"

"Poslouchejte," vyhlásila Nataša vzrušeně, "mohli bychom Tomovi zaplatit, aby se oblékl a namaskoval jako Loki. Dostat ho nenápadně na Asgard přímo k Sigyn, aby jí přikázal kvůli něčemu - co si vymyslíme později - jít na Midgard. Tady bychom ji snad společně dokázali eliminovat."

Kolem se rozhostilo ticho, každý urputně přemýšlel nad tím bláznivým nápadem.

"Myslíš, že by nepoznala, že se jedná o nepravého Lokiho?" Zeptala se opatrně Jane.

"Einar ho může nějak začarovat, nebo tak," mávla rukou Nataša, "aby působil autenticky. Vždyť sám Loki se vydával za Toma na té oslavě, kde zabil tu ženskou. Každý to sežral i s navijákem. A Tom Hiddleston má dosud problémy s policií, ačkoliv má nezvratné alibi na čas vraždy. Když mu slíbíme, že touto akcí ho zbavíme všech potíží a slíbíme mu tajnou projížďku vesmírem, mohl by se k nám načas přidat. Tom Hiddleston - superhrdina. Třeba se mu to bude líbit."

"Je to tak šílené, že to nejspíš bude fungovat," řekl nakonec Bruce a ostatní přisvědčili. Zbývalo jediné - kontaktovat Toma Hiddlestona a přesvědčit ho, aby jim pomohl zachránit svět.

*****

Yotunheim

"Loki, jsi si jistý, že je to dobrý nápad?" Zeptala se tiše Dahlia svého manžela. Právě stáli uprostřed tmavé, ponuré a nevlídné pustiny Yotunheimu, rodné to země Lokiho - ledového miniobra.

"Neboj se, mám plán," odvrkl netrpělivě Loki. Na první pohled se zdálo, že jsou tam sami - jenom oni dva a ledové moře kolem.

Loki zvedl do vzduchu ruku, ve které držel Kopí osudu a lehce ním ťukl o zem, což vyvolalo něco jako malé zemětřesení.

Kolem nich se rozevírala země a požírala všechno, co do ní spadlo. Skály se drolily a krystalky ledu, ostré jako nože, poletovaly vzduchem.

Když všechno utichlo a mlha se rozptýlila, kolem Lokiho a Dahlie stála hromada obřích postav modré barvy. Ledoví obři. Lokiho rodina.

Loki nehybně stál a na rtech mu pohrával sarkastický úsměv. Ten, kterého čekal, se však dosud neukázal.

"Otče," zakřičel nakonec Loki mocným hlasem, "já, Loki Laufeyson bych tě rád pozdravil a představil ti svou manželku - Bohyni Sigyn Iwaldidottir, dceru Freye, vládkyni Valkýr a Asgardu."

Ozval se strašlivý zvuk - jako když železné nehty skřípou o skálu - a před nimi se vztyčila úctyhodná, velmi štíhlá a velmi vysoká postava.

Laufey byl velmi starý a velmi nemocný. Při poslední válce s Odinem ho tento těžce zranil, takže všichni měli za to, že je mrtvý. Ale Loki tušil, že tomu tak není.

"Vidím, že se ti daří dobře, na to, že jsi tak malý," oslovil ho "laskavě" otec. "Je dobře, že jsi nezemřel. Takže nakonec se ti povedlo zmocnit se vlády nad Asgardem? A to teď po mně chceš? Vyhlásit mi válku? Zabít mě? Pomstít se?"

"Oh, nechme minulost minulostí," mávl Loki blahosklonně rukou, "teď mám jiné plány. Chci vládnout celému Vesmíru, všem devíti známým světům. Ovšem na to budu potřebovat veškerou pomoc, kterou jste mi schopni poskytnout. Na oplátku ti slibuji různé výhody - jakožto své rodině... i když jste mě zavrhli."

Laufey se chraplavě zasmál. "Dobře. Proč ne? Nakonec tak porazím Odina. Když se mi to nepovedlo ve válce, tak to udělám jinak. Pomocí jeho adoptovaného syna. Kterého chtěl kdysi dávno využít proti mně. Jeho jednání se teď otočilo."

"Výborně," usmál se spokojeně Loki, "až nastane ten pravý čas, budu chtít po tobě celou armádu. Se všemi zbraněmi, které máte k dispozici."

Jejich jednání ještě trvala celé hodiny a Dahlia se u toho dost nudila. Opět se jí potvrdilo, že Loki radši diplomaticky jedná, než vyhlašuje rovnou válku. O to tedy strach neměla. Ale hlavou jí vrtalo něco zcela jiného.

Když se konečně v noci vrátili zpátky do Asgardu, počkala, až si Loki lehne vedle ní do rozložité manželské postele a zeptala se na to, co jí v tu chvíli zajímalo nejvíc.

"Loki, a kde je vlastně tvoje pravá matka?"

Cítila, jak znehybněl. Otočil se na opačnou stranu a důkladně se přikryl.

"Nevím," houkl neochotně a jasně dával najevo, že tato debata skončila dřív, než začala.

"Tys to nikdy nechtěl vědět?"

"Ne," odpověděl stroze.

"Proč ne?"

"Proč???" Vztyčil se prudce na posteli. "Protože mě tam nechala napospas osudu. Porodila mě a odložila kamsi na ledové pole. Nezajímalo ji, co se se mnou stane. Hned po mém porodu zmizela neznámo kam."

"Třeba k tomu měla důvod," namítla Dahlia opatrně.

"Jaký? Třeba to, že jsem byl na obra velmi malý a slabý? Proto mě nechtěla?"

"To já nevím. Ale žádná matka - ani ledová obryně - své dítě neopustí bez příčiny. Možná ještě stále někde žije. Možná tě miluje, ale nemůže ti to dát najevo."

"Nech toho," procedil mezi zuby a zase ulehl. "Už o tom nechci nikdy mluvit."

Dahlia ho místo odpovědi políbila a zhasla světlo.

Pro ni tato záležitost rozhodně neskončila.