Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

Powerful Loki

Asgard

Dahlia otevřela oči a nad sebou spatřila podivný strop z dřevěných trámů. Ihned jsi vzpomněla, kde vlastně je. Rychle vstala a šla ven. Rozhlížela se kolem sebe a všimla si spoustu prapodivných rostlin a živočichů. Podívala se na oblohu, kde kromě slunce zářily i další planety.

"No jo, jsem Bohyně," řekla sama sobě a vrátila se zpátky do chatrče, kde její manžel stále tvrdě spal. Škodolibě se usmála. Dokázala Lokiho vyčerpat svojí neutuchající vášní, tomu se nedokázal bránit, byla mnohem silnější.

Ve společnosti byl dominantní on, říkal jí co má a co nemá dělat, kam jít, s kým mluvit, jak se tvářit... Všechny jeho příkazy bez odporu následovala, protože zatím netušila, jak být asgardskou Bohyní. Ale všeho do času. Měla v hlavě přesný plán. Zjistit jaké má schopnosti, kdo patří k jejím spojencům a stát se opravdovou Bohyní se vším všudy. Zatím se spokojila s tím, že vládla alespoň v sexu.

"Loki, vstávej," polechtala ho na uchu. "Máme spoustu práce. Musíš mě naučit základní kouzla. Pak mám výuku magických rostlin a lektvarů... Sakra, připadám si trochu jako Harry Potter..."

"Jako kdo?" Zívl ospale Loki.

"Jeden chlápek, který dlouho netušil, co všechno umí. To máme společné," zasmála se. To, že vyrůstala na Midgardu, dalo její existenci další rozměr, což se jí v budoucnu mohlo hodit. Dokonale znala obyvatele planety Země, takže věděla, jak je zastrašit, či získat na svou stranu.

Loki pomalu vstal a šel se obléct. Po rychlé snídani vyšli ven, na travnatý prostor se spoustou místa.

"Nejdřív bych ti rád vysvětlil, jaká kouzla vlastně umím," začal Loki a Dahlia se chtě-nechtě musela usmát. Její manžel rozhodně netrpěl nízkým seběvědomím, což jí připadalo nesmírně okouzlující. Zbožňovala, když projevoval svou dominanci a nadřazenost. Protože dobře věděla, jako ho má zkrotit.

"Jsem velmi mocný čaroděj, což umocňuje můj pravý původ, protože jak dobře víš, jsem napůl ledový obr."

"Jistě, lásko," usmála se na něho a on přimhouřil oči. Z jejího tónu nepoznal, zda si z něj utahuje, nebo to myslí vážně. Včera v noci si s ním hrála jako s nějakou hračkou.

"Hmmm," odkašlal si, aby získal zpátky koncentraci. "Takže... mám nadlidskou sílu, mnohem větší, než obyčejní smrtelníci z Midgardu. Ale tuhle vlastnost má prakticky každý Bůh. U tebe je to ještě umocněno tím, že máš valkýrskou krev. Dále... mám prakticky neomezenou výdrž-"

Přerušil ho její smích. Dahlia se smála, až se za břicho popadala. "No... s tou výdrží teda nevím. Možná by ti stačila na obyčejnou dívku z Midgardu, ale se mnou to máš mnohem těžší..." mrkla na něj, ale on se zamračil, aby dal najevo svou nespokojenost. Bohužel na Dahliu něco takového vůbec nezabíralo.

"Můžeme pokračovat?" Zeptal se ledovým tónem. "Jsem ledový obr, ale moje proporce jsou mnohem menší, takže hustota mého těla je mnohem větší, než to vypadá. Proto při své výšce 193 cm vážím téměř 300 kg."

To už ji zaujalo. "Páni, říkala jsem si, že je na tobě něco divného," řekla obdivně. I když jeho váha ji nemohla nijak ohrozit.

"Z toho důvodu," pokračoval Loki, "jsem schopen ustát a vyléčit se z velmi těžkých zranění, kterým by třeba jiní Bohové podlehli."

Tentokrát již Dahlia dávala opravdu pozor.

"Jsem samozřejmě odolný vůči všem midgardským chorobám. A co se týče mého věku..." natáhl se do výšky, "jsem starý několik tisíc let. Tahle podoba je má několikátá reinkarnace. Sice stárnu, ale nesmírně pomalu. Ještě dlouhá staletí budu vypadat jako mladý asgardský muž."