Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

Only Gods left alive

Asgard

V noci ji probudila silná žízeň. Opatrně se vymanila z náruče tvrdě spícího Lokiho a ve tmě se snažila nahmatat obrysy nábytku, podle kterého hledala cestu ven. Konečně. Vstoupila do rozlehlé chodby, osvětlené hořícími pochodněmi. Ani netušila, ve které části Asgardu se právě teď nachází, Loki ji odvedl kamsi daleko na jih, prý tam stráví líbanky.

Zoufale se snažila najít něco, co by vypadalo jako pozemská kuchyň a asi po dvaceti minutách zmateného bloudění spletitými chodbami narazila na místnost, ve které byly komody s nádobím a jídlem. Opatrně očichávala obsah jednotlivých hrnců, až se dopracovala k něčemu, co vypadalo jako víno.

Zhluboka se napila a doufala, že to není nějaký zakletý lektvar, který ji změní na žábu či jednorožce.

Sedla si na tvrdou dřevěnou židli se třema nohama a zamyslela se.

Nedávno se jí vyplnil sen, který kdysi považovala za naprosto absurdní. Potkala Boha, který si ji vzal za manželku a odvedl ji do své říše. Měla by být absolutně šťastná, ale jakýsi slabý hlásek kdesi hluboko uvnitř jí našeptával, že to všechno je jenom krásná bublina, která již brzy praskne. Věděla, že jí Loki občas lže, ale nepovažovala to za důležité. Stále byla přesvědčena, že ji opravdu miluje a udělal by pro ni všechno. Ale občas, když se na něho podívala, zachytila v jeho obličeji něco, co se rychle snažil skrýt. Výraz podezření, nedůvěry a ještě něčeho, co nedokázala přesně definovat.

Po chvíli ji střásla zima, protože měla na sobě jenom lehkou košilku, utkanou z jemného plátna, prošívaného zlatem. Svatební dar od manžela - kompletní oblečení pro příští královnu Asgardu.

Postavila se a na chodbě si pro jistotu vzala jednu z pochodní, aby si posvítila na cestu zpátky. Nejistě kráčela prázdnými chodbami a začala pociťovat lehkou nervozitu, protože stále nedokázala najít tu správnou cestu.

Ve chvíli, když už si začala zoufat, že se úplně ztratila, uslyšela za sebou třaslavý stařecký hlas.

"Hledáš cestu zpátky ke svému štěstí, děvenko?"

Dahlia se opatrně otočila, v očekávání katastrofy. Mohla tam být obluda, netvor, tříhlavý drak chrlící oheň nebo jiné pohádkové monstrum, které normálně žili na Asgardu. Ale místo toho tam stála malá shrbená stařenka v roztrhaných a špinavých šatech.

"Kdo jste?" Zeptala se Dahlia a snažila se nedát najevo strach.

"Jsem ta, která kdysi určila tvůj osud," usmála se ta osůbka a odhalila přitom zkažené zuby.

"Kde jste se tady vzala?"

"To není důležité. Podstatné je to, že vím, co tě trápí."

"To asi těžko," ušklíbla se Dahlia a malými kroučky se posunovala tím směrem, kde tušila ložnici, ve které spal její manžel.

"Ó, mě se nemusíš bát," usmála se stařena. "Nejsem tady od toho, abych ti ublížila. Právě naopak, tvoje bezpečí a štěstí je přímo mým zájmem."

"Vážně?" Opáčila Dahlia, ale stále směrovala pryč. Ovšem ta podivná osoba ji pronásledovala.

Když už byli dost blízko k místu, kde stále spal Loki, stařena se zastavila.

"Počkej, chci ti něco dát." Vyštrachala ze špinavého rance jakousi pevně zazátkovanou lahvičku. "Je to nápoj pravdy. Nemá žádnou chuť, ani vůni, takže se nedá odhalit. Když ho dáš někomu vypít, řekně ti pravdivou odpověď na jakoukoliv otázku, kterou mu položíš. Ale nápoj má jenom dočasný účinek. Na obyčejného člověka působí celý den a noc. Na Boha jenom pár minut."