Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

Nine worlds

Niflheim

"My dva spolu ovládneme vesmír. Jenom ty a já... Máme toho hodně společného. Všichni nás nenávidí, podceňují a zatracují, bez toho, aby si uvědomili, jak moc jsme schopní. A čeho všeho jsme schopni... Ty, můj příteli Nidhogg, se po mém boku staneš vládcem vesmíru. Budeme silnější, než otec všecho živého, Bůh Odin." Lokiho slova vyrývala v srdci draka krvavou stopu, plnou zášti, nenávisti a bolesti. A Nidhogg se po staletích, kdy věrně hlídal pramen, ústící u kořenu Yggdrasilu, pohnul. A strom života se zachvěl a celý vesmír se otřásl v základech.

*****

Asgard

Odin sklesle seděl na trůnu s hlavou v dlaních. Jestli všichni kolem očekávali jeho zuřivý hněv, ten se nedostavil. Vypadal zlomeně a vyčerpaně, jako by už nemohl dál. A přitom to byl Bůh všech Bohů, takže ten pohled na něj, na jeho svěšená ramena, sinavou pokožku a ušpiněné roucho, byl dost děsivý.

"Ty se nezlobíš, otče?" Oslovila ho opatrně Sigyn.

"Je to všechno moje vina," hlesl tiše. "Začalo to už tehdy, kdy jsem Lokiho zachránil jako batole z náruče jisté smrti. Nic jsem mu neřekl, moje plány ohledně jeho budoucnosti byly prísně tajné. A pyšné. A tak zpupné. Neměl jsem to dělat. Měl jsem ho brát jenom jako svého syna, ne nástroj politické moci. Není divu, že je ze všeho tak zklamaný. A teď... nejspíš má pocit, že se proti němu postavila i jeho vlastní žena."

"Co jsem asi tak měla dělat?" Ohradila se. "Měla jsem tě nechat zemřít a tvou duši navěky nechat bloudit vesmírem? Jeho kletba by ti nedovolila odebrat se do Valhally, kde by ses setkal se svou ženou. Byl jsi prokletý. A Loki - i když je zklamaný a frustrovaný - se musí naučit, že život je někdy krutý. Copak jsi mu ty, Frigga nebo Thor někdy ublížili? Vždy měl všechno - lásku, péči, obdiv i přízeň. Nedokázal s tím žít. Má v sobě jakéhosi vnitřního démona, který mu neustále našeptává zlé věci. A jeho pravý původ to všechno jenom zhoršuje."

Odin na chvíli zvedl hlavu, ale zase ji svěsil.

"Ty to víš, že ano? Víš, kdo byla jeho matka?" Pokračovala Sigyn.

"Vím jenom, že byla z Midgardu, víc nic. Nepovažoval jsem to za důležité."

"A to byla chyba." Sigyn vstala a oprášila si roucho. "Odcházím na Midgard, dokud nebude příliš pozdě. Všichni, kdo jsou schopni boje, půjdou se mnou. Najdu Lokiho a zastavím ho. Pokusím se ho zastavit. Modli se za mně, otče."

S těmi slovy vstala a s ní odcházela skupina bojovníků všech druhů a plemen. Nikdo netušil, jako tohle všechno skončí. Jejich kroky doprovázelo silné dunění a země se zachvěla. 

"Yggdrasil," zašeptal Frey, kráčejíc těsně vedle Sigyn.  "Možná, že už je příliš pozdě."

"Nejdřív Midgard," zavelela Sigyn, "mám takové neblahé tušení, že všechno začalo právě tam."

*****

Midgard

Kráčela zbořeným městem, které se kdysi nazývalo Seattle. Všude se vznášel prach a dým ze spálenišť. Bezradně se rozhlížela kolem sebe. Viděla jenom zmatek, děs a chaos. Zranění lidé pobíhali sem a tam, ženy křičely, děti plakaly, muži zoufale vyhrabávali z trosek domů ty, kteří ještě žili.

Nikdo si ji nevšímal, žádný člověk o ni nezavadil pohledem. Přesto, že na sobě měla výstřední šaty - typický kostým bohyně a královny z Asgardu - nebudila žádnou pozornost.

Dlouhý černý plášť se ji zachytil o trosky něčeho, co kdysi bývalo výstavním obchodem s předraženým zbožím. Luxusní kabelky a pásky, po kterých kdysi tak prahla, se válely v prachu a špíně ulice.