Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

Dahlia and Thor

Seattle

"Dahlia Lambert?" Zeptala se lhostejně policajtka tmavé pleti a kypré postavy. Dívala se přes mříže do cely na policejní stanici v centru Seattlu, plné prostitutek, zlodějek a dealerek. Jedna ze zadržených se zvedla a přistoupila blíž.

"To jsem já," řekla tiše dívka s medovými vlasy.

"Jste volná," odpověděla policistka a odemkla mříže, aby jí uvolnila úzký průchod. Její kyprá postava zabírala skoro celé dveře. 

Ale oslovená dívka se nehýbala. Vlastně vypadala, že vůbec nevnímá co se kolem ní děje a je jí fuk, že je zavřená ve smradlavé, úzké cele s bandou prostitutek.

"Můžete jít. Tak fofrem, než si to rozmyslím!" Policistka hrozivě zatřásla klíčky v ruce. Měla velký hlad a chtěla mít celý tenhle otravný proces hezky rychle za sebou.

"Jak to?" Zeptala se Dahlia překvapeně. Teď to vypadalo, že konečně začala vnímat realitu. "Řekli mi, že z této vazby budu muset rovnou do vězení, protože jsem porušila podmínku. Zase."

"Někdo za vás zaplatil kauci. Dvacet tisíc dolarů."

"COŽE?" Dahlia si znova sedla, tak ji tato novinka šokovala. 

Policistka toho už měla dost a netrpělivě natáhla ruku a násilím ji vytáhla ven z cely. Pak zaklapla dveře a důkladně zamkla.

"Poslouchej mě, holčičko," otočila se k užaslé Dahlii, která tam nehybně stála jako socha svatého Antonína, "mazej domů a začni sekat dobrotu. Copak tě tví rodiče nic nenaučili?"

"Ani ne," pokrčila rameny. "Rodiče jsem neznala. Celý život jsem vyrůstala v útulku nebo u pěstounů."

"Aha, tak to mnohé vysvětluje," poškrábala se policistka rozpačitě na zátylku. "No, někdo ti dal druhou šanci, tak upaluj, ať tě tady už nevidím. Jo a za pár týdnů očekávej obsílku k soudu. Zatím se snaž moc neprovokovat, protože podruhé tě zavřeme bez možnosti propuštění na kauci."

Dahlia už dál na nic nečekala a v rychlosti zmizela. Vůbec netušila, kdo z jejích známých nasbíral tolik peněz, aby ji propustili z vazby. V duchu probírala všechny možnosti, ale na nic nepřišla. Měla jenom pár povrchních přátel a několik kolegů, ale nikoho, s kým by navázala hlubší vztah.

Nakonec to vzdala a rezignovaně pokrčila rameny. Ať už to zaplatil kdokoliv, nejspíš chtěl zůstat v utajení. Dál už nad tím nehodlala přemýšlet. 

Vyšla ven a nadechla se čerstvého vzduchu. Nechtělo se jí jít domů, tak zamířila do svého baru, i když neměla službu a nikdo ji nečekal. Kráčela rychle a lhostejně, opět nevnímaje svět a lidi kolem sebe, takže si vůbec nevšimla, jak ji sleduje vysoká, tmavá postava.

****

Vešla do přeplněného a zadymeného baru a to jí ihned zvedlo náladu. Její úsilí se vyplatilo, bylo tady stále narváno. Lidé pili pivo, zpívali starodávné vikingské písně v pochybné staronorštině s příšerným přízvukem a většina z nich se snažila obléct si něco, co připomínalo původní oblečení dávných Vikingů.

Potlačila pobavený úsměv a šla rovnou za bar.

"Co... tady děláš?" Zeptala se překvapená kolegyně, když ji uviděla. Všichni počítali s tím, že Dahlii tentokrát již rovnou zabásnou - aspoň na několik měsíců. To nebyla první výtržnost, kterou způsobila. "Ty jsi utekla?"

"Proboha, ne. Někdo za mě zaplatil kauci." Dahlia se postavila k výčepu a začala zručně točit pivo.

"Někdo... za tebe... zaplatil...kauci?" Dívka stojící vedle ní byla evidentně v šoku.