Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

Sigyn Iwaldidottir

Asgard

Loki se pohodlně usadil ve vyřezávaném dřevěném křesle, bohatě zdobeném zlatem a nalil si víno do křišťálové číše.

"Tak začni," vybídl Einar k vyprávění. "Ale upozorňuji tě, že ten příběh znám, matka mi to vyprávěla jako pohádku na dobrou noc. Netuším, co nového bys mi mohla říct."

"Ta pohádka má reálný základ, milý hochu," usmála se Einar. "Poslouchej. Kdysi dávno žila překrásná bohyně jménem Freya. Byla to bohyně, kterou uctívali Valkýry, protože pocházela z rodu, který dával Valkýrám ohromnou moc. Její otec se jmenoval Njord a byl to bůh války. Velice lačnil po moci a vládnutí, proto se rozhodl zaslíbit svou dceru Cerberovi. Cerberus nebyl člověk, ani bůh, ani elf, ani trpaslík. Bylo to monstrum se třema hlavami a jedovatými jazyky. Projevil se jako zdatný válečník, kterého se všichni báli. Podmanil si velká území, která ovšem nedokázal sám spravovat. Proto se Njord rozhodl provdat za něho svou dceru Freyu a stát se tak správcem dobytého území svého nového zetě.

Freya něco takového samozřejmě odmítla, nechtěla se stát manželkou příšery. Jednou v noci utekla. Schovávala se v jeskyních daleko na severu země, kde vládl její otec. Změnila svou podobu, takže ji nikdo nepoznal. Předtím to byla krásná, vysoká a urostlá dívka s dlouhými vlasy medového odstínu. Použila však mocné kouzlo, aby se s z ní stala škaredá stařena s nemocnou pletí a řídkými šedinami. Takhle žila několik let. Přes den lovila zvěř a sbírala bylinky, kterými se živila a v noci sedávala před jeskyní a zpívala tklivé písně.

Jednoho dne kolem její jeskyně procházel statný mladík na koni. Byl to Iwaldi, bůh lovu, který zabloudil v hlubokých lesích země, kterou neznal. Zastavil se u ní a požádal ji o radu.

Freya se do něho zamilovala na první pohled, ale nemohla mu to dát najevo. Stále se potřebovala skrývat před svým otcem. Poradila mu správný směr a Iwaldi odešel. Myslela, že ho už nikdy neuvidí, ale osud tomu chtěl jinak.

Když o pár dní šla do lesa na dříví, uviděla toho překrásného mladíka ležet na zemi, těžce zraněného. Netušila, kdo mu způsobil tak vážná zranění, ale neváhala ani chvilku. Naložila si ho na záda o odnesla do své jeskyně. Tam mu připravila měkké a pohodlné lůžko z mechu a šla nasbírat léčivé bylinky. Poté mu připravila nesmírně silný lektvar, ve kterém použila kouzlo obnovení života - to byla magická moc, kterou vládla a kterou předávala i Valkýrám. Mladíkova zranění se postupně hojila a občas nabýval i vědomí. V těch chvílích, kdy byl při smyslech, vedli spolu dlouhé debaty. Freya stále měla na sobě podobu vetché a ošklivé stařeny, přesto se do ní mladík hluboce zamiloval. Když jí vyznal lásku, přestala skrývat svou pravou tvář a ukázala se mu v plné kráse. Řekla mu svůj příběh a všechno o tom, kdo je a co je. Iwaldi před ní klesl na kolena a požádal ji o ruku. Přesto, že věděli, že její otec se sňatkem nejspíš nebude souhlasit, vrátili se spolu za jejími rodiči.

Njord se velice rozhněval, když zjistil, co se stalo. Použil veškerou svou magickou sílu, aby Iwaldiho a Freyu zabil. Jejich mrtvá těla nechal ležet venku, aby je sežrala divá zvěř.

V noci však k mrtvolám přišly Valkýry, aby si uctili svou bohyni. Zjistili, že ještě dýchá, proto ji odnesli sebou. Iwaldiho tělo pohřbili na místě se všemi poctami.

Freya byla bohyně obnovy života, proto se Valkýrám povedlo znova ji přivést k vědomí. Byla však velice něšťastná a chtěla zemřít a spočinout vedle svého milovaného Iwaldiho. Zjistila však, že je těhotná. Rozhodla se přivést na svět dítě, které splodila se svou láskou. Jednou v noci na ni přišly hrozivé porodní bolesti a ona přivedla na svět překrásnou dceru, které dala jméno Sigyn. Políbila ji a vzápětí umřela. Tentokrát doopravdy. Valkýry jí uspořádaly pompézní pohřeb a na hrob postavili překrásný památník. Vyrobili sochu Iwaldiho a Freye, jak se spolu drží za ruce a dívají se s nadějí do dálky. Ta socha byla vytesána ze vzácného křišťálu a je nezničitelná. Přetrvá navěky, jako jejich nenaplněná láska.