Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

The end of Asgard (part I)

Asgard

Kdysi dávno, před tisícem let, žila ledová obryně jménem Angrboda, která se tajně zamilovala do Lokiho, pocházejícího zčásti z jejího rodu. Sledovala jeho úděl, když žil v asgardském paláci jako Odinův syn a myslel si, že patří k asgardským bohům stejně, jako jeho otec Odin a bratr Thor.

Když však Loki zjistil svůj pravý původ, vyvolalo to v něm silný hněv a touhu po pomstě a ovládnutí světa. Řízením osudu se mu však jeho vzpoury nikdy nevydařily, takže nakonec skončil v asgardské vězení, kde strávil pěknou řádku měsíců.

Angrboda využila své schopnosti změnit podobu a často ho navštěvovala - nechala se zaměstnat v asgardské vězení v podzemí jako služka. Vedla s ním dlouhé rozhovory a její zamilovanost se čím dál více prohlubovala. Udělala všechno proto, aby ho svedla, což je jí nakonec podařilo. Loki o ní ovšem nejevil tak hluboký zájem, jak čekala, proto ho nakonec po dlouhém vnitřním boji opustila. 

Neodcházela však od něj sama. V jejím břichu klíčil nový život. Život, o existenci kterého nikdo neměl ani tušení, kromě Otce všeho živého, vládce Bohů Odina. Ten se však zapřísáhl, že tvor v Angrbodině lůně nikdy nespatří Asgard a celou svou existenci zasvětil tomu, aby tuto přísahu vyplnil.

Protože ten tvor, kterého splodila Angrboda a Loki, měl být součástí Ragnaroku. Ani Odin sám dlouho netušil, zda se tato stvůra narodila, či nikoliv a jak se jí vede. Vytěsnil tu myšlenku ze své hlavy na celá staletí a když si na to vzpomněl, bylo už příliš pozdě...

*******

A teď...

Sigyn stála uprostřed mezi Baldrem a Freyem, obkolesená vojskem Valkýr. Vepředu této neobvyklé skupiny se vyjímala vysoká a svalanatá postava Thora, doprovázená zlomeným starcem ve zlaté zbroji a se zlatou páskou přes oko. Pohled na Odina všechny Asgarďany bolel, i když Odin sám se snažil být tím, čím býval kdysi. Hrdým vládcem Bohů, Otcem všeho živého, milovaným panovníkem a nebojácným velitelem. Ale ve skutečnosti z něj zbyl jenom stín.

Všichni věděli, že Ragnarok je již blízko, ale nikdo z nich netušil, co se v příštích chvílích stane. Přesto, že před palácem stála celá armáda Asgarďanů, elfů i trpaslíků, všude panovalo nepřirozené ticho. Neuslyšeli byste ani hlásek, ani zašumění větru.

Najednou fialová obloha potemněla a na armádu padl divný stín. Všichni jako na povel zvedli hlavy nahoru, protože tušili, že takový stín mohla způsobit jenom obrovská nestvůra. Ale jaké monstrum by to mohlo být? Nidhogg se po potyčce s Midgarsormrem stáhl zpátky a lízal si rány. A žádné jiné obří mystické zvíře už neexistovalo. Nebo si to alespoň téměř všichni mysleli.

Sigyn si nervózně kousala do rtu a neklidně pozorovala přibližující se stín. Už to bylo blízko, téměř na dosah... A na obloze se objevila divoká tvář obřího vlka šedobílé barvy, s rozevřenou papulí plnou ostrých tesáků, ze kterých kapaly husté sliny, které zmáčely asgardské vojsko jako hustý déšť.

"Co...to... u všech Bohů je?" Zmohla se na jedinou otázku Sigyn. Frey a Baldr jenom pokrčili rameny, protože neměli tušení, kde se ten vlk vesmírných rozměrů tady zjevil. Neměli o jeho existenci ani tušení.

"Odine, co je to za stvůru?" Zakřičel Thor hlasitě, aby přehlušil ostré vytí, vycházející z papule toho Titána.

"To je Fenrir," hlesl Odin zkroušeně, "Lokiho syn."

****

(Pozn. autorky: v této knize si tak trochu přizpůsobuji původní vikingské legendy, protože jak Fenrir, tak Midgarsormr a Hela (která bude hrdinkou druhého dílu) jsou děti Angrbody, které měla s Lokim. Ale jelikož se jedná pouze o legendy, tak využívám svobodu projevu a vytvářím trochu jiný příběh...) 

Tohle ještě NENÍ konec, ale už zbývají pouze poslední TŘI KAPITOLY. Pro ochutnávku si můžete prohlídnout obálku pokračování - My name si HellGirl a přečíst krátký prolog.