Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

Loki, my love

Loki poznal, že Dahlia je opravdu v bezvědomí a opatrně ji položil na stůl. Udělal jemné gesto rukou, aby použil povzbuzující kouzlo a ona se probrala.

Překvapeně zamrkala očima. Jenom pomalu začínala rozeznávat obrysy a uvědomila si, že se nad ní sklání Loki. LOKI.

"Panebože," zamumlala nezřetelně.

"Říkej mi klidně Loki," usmál se a vztyčil se. Působil vznešeně a majestátně, jako opravdický Bůh.

Dahlia opatrně natáhla nohy před sebe a snažila se pod sebou nahmatat podlahu. Loki ji pomohl vstát a ona se při jeho doteku celá roztřásla.

"Jak je to... chci říct jak si se sem... teda jak to...," koktala rozpačitě.

"Myslíš tím, jak to, že jsem tady?"

Přikývla.

"To je dlouhá historie. Ale já ti to budu rád vyprávět, ovšem někde v soukromí."

"Dobře," z ničeho nic se začervenala, "chceš jít ke mně?"

Loki se snažil nedát najevo obrovskou spokojenost. Šlo to mnohem rychleji, než očekával. Najednou pocítil obrovské vzrušení, jako už dávno ne. Bylo to tady. Chvíle, na kterou se těšil, které se tak trochu obával a kterou tak strašně moc chtěl.

Ukázala rukou na dveře. "Až po vás, můj pane," usmála se.

Vyšli ven a ona pečlivě zamkla za sebou bar, ačkoliv byl celý rozbořený z předchozí bitvy. Ani ji nenapadlo zeptat se, kam do horoucích pekel zmizeli ti lidé, se kterými Loki předtím bojoval a ani za mák se nestarala o škody, napáchané na cizím majetku.

Loki zamával na taxík a Dahlia si s úžasem všimla, že najednou už na sobě nemá asgardské brnění a přilbu, ale elegantní tmavý oblek a klobouk a vypadal jako zámožný právník, nebo doktor. Usmála se. Je prostě boží.

Když vešli do jejího bytu, ostýchavě rozsvítila světlo v předsíni. Loki už zase měl na sobě svoje původní oblečení a s tím zářivým zlatým brněním a přilbou se podivně vyjímal uprostřed úzké chodby s odrbaným kobercem.

Usadila ho v obýváku do svého oblíbeného křesla, kde strávila stovky hodin čtením bájí o Bohu Lokim. A ten byl teď osobně u ní. S NÍ.

Loki rychlým pohledem přejel terárium, kde odpočívala obří anakonda. Potlačil úšklebek, jemu hadi nic neříkali, ale Dahlia to měla v genech. Tím líp. Znova se podíval přímo na ni. Schválně se ani nepohnul a mlčel, čekal, co udělá ona. A zase se jí povedlo ho dokonale zaskočit.

Z ničeho nic si před ním klekla. Trochu ho to zmátlo, jelikož ji o něco takového vůbec nežádal - a ani by si na to netroufl, ne dnes.

Trochu se k němu přitlačila a on musel malinko roztáhnout nohy, ale ona se ho chtěla dotýkat. Stále před ním klečela. Opatrně mu sundala přilbu a poté ji položila vedle sebe. Rukou mu prudce hrábla do vlasů, až musel zvrátit hlavu dozádu. Uvědomil si, že má fakt obrovskou sílu a kdyby se s ní chtěl pustit do boje, musel by se asi HODNĚ snažit.

Přiblížila se těsně k jeho obličeji, až cítil její dech a všiml si záblesk v jejích očích. Prudce ho políbila a on na sekundu zaváhal, ale pak se tomu poddal. Ucítil její jazyk ve svých ústech a v duchu přemítal, jak tohle asi skončí. Je možné, že by se mi oddala hned v první večer?

Líbala ho dost dlouho a pak silně ho kousla do spodního rtu. Nemohl dát najevo bolest, protože by to bylo podezřelé. On byl Bůh a ona si měla myslet, že je obyčejná lidská dívka, takže neměla šanci mu ublížit. Nezbývalo, než vydržet všechno, co si Dahlia zamane s ním udělat.