Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

Stay with me

Hellheim

Dahlia a Loki se na sebe dívali, Tom chroptěl a Daimon se tvářil neutrálně, protože netušil, o co tady vlastně jde.

"Miláčku," promluvil Loki tím svým sametovým hlasem, "asi jsem se trochu unáhlil. Omlouvám se. Už se to nestane. Vrať se se mnou na Asgard," natáhl ruku a čekal, že Dahlia zareaguje tak, jak očekával.

"Tak za prvé," promluvila Dahlia ledovým tónem, "nejdřív se musím dostat na Midgard a zachránit tohoto nešťasníka," ukázala na Toma, "a za druhé... Ty jsi slíbil dceru, kterou jsi ještě neměl, vládci pekel? A za třetí... Jak si to sakra představuješ? Pošleš mě přímo do horoucích pekel a ještě máš tu drzost přijít a čekat, že si z tebe sednu na zadek a okamžitě se podvolím?"

"Mrzí mě to," odpověděl Loki, "všechno ti vysvětlím. A co se týče mé neexistující dcery... Daimon patří k mým nejlepším přátelům, proč bych se nemohl stát mým zetěm?"

"Nenapadlo tě, že tvá příští žena se k tomu bude chtít také případně vyjádřit?" Dahlia zuřila. 

"Ach, to teď není důležité," mávl Loki rukou, "máme jiné starosti."

"Ano, to máme," souhlasila. "Nejdřív nás dostaň na Midgard, ihned!" Otočila se k Daimonovi.

Loki si kousl do rtu, ale nic neřekl. Daimon se zatvářil pochybovačně, ale vzhledem k situaci nechtěl Dahlii dál provokovat a napřáhl ruku, ve které stále třímal rozžhavenou obří vidlici.

"Brány pekelné, otevřete se a vytvořte magickou cestu na místo, zvané Midgard!" zakřičel mohutným hlasem. Chvíli se nic nedělo, ale pak se před nimi ve vzduchu ukázal černý otvor, ve kterém se kroutil mohutný vír prachu a popela. Nevypadalo to moc vábně, ani bezpečně, takže Dahlia váhala, jestli má do toho vůbec vstoupit.

"Co to má jako být?" Zeptala se nejistě.

"Říkal jsem ti, že Bifrost vede do pekla jenom jedním směrem. Jestli chceš pryč, musím vytvořit spojení mezi dvěma světy, které však potrvá jenom krátce. Midgard a Hellheim se na chvíli propojí a cesta bude volná oběma směry."

"To znamená co?" Stále nechápala.

"To znamená," odpověděl Daimon trpělivě, jako by vysvětloval velkou násobilku tříletému dítěti, "že na obloze Midgardu se utvoří brána, ve které se bude odrážet Hellheim. Pozemšťané uvidí naše peklo a budou moci do něho vstoupit. Teda, jestli by k tomu někdo nabral odvahu, o čem silně pochybuji. Vy tímto spojením můžete projít, ale brána se za vámi zase uzavře. Je to velmi mocné kouzlo a i já ho můžu udržet jenom na omezenou dobu. Takže... kam konkrétně chceš být přenesena?"

"Do Londýna," řekla a popadla Toma. Loki ji bez odporu následoval, když vstoupila do pekelné brány. Okamžitě se ocitli ve víru hurikánu, ve kterém se nedalo dýchat a vládl tam takový hluk, že nic jiného kromě hučení vichru nebylo slyšet. 

Dahlia po krátké době zahlédla Zemi, která se k nim nebezpečně rychle přibližovala. Připadala si jako kosmonaut, který se vrací z vesmíru, s tím rozdílem, že neseděla v bezpečné kosmické raketě a neměla skafandr, ani padák, který by zmírnil jejich pád. 

Všichni tři tvrdě přistáli na městské dlažbě na Trafalgarském náměstí v centru Londýna. Bylo poledne a náměstí bylo plné lidí, kteří na ně nechápavě hleděli. Nikdo z nich netušil, odkud se najednou na jasné obloze zjevila černá díra a z ní vypadli tři podivně oblečení lidé.

Loki vstal a oprášil si šaty. Nevšímal si udivené pohledy pozemšťanů. "Takže...co teď?" Zeptal se neutrálním tónem.

"Zavezeme ho do nejbližší nemocnice a já mu vymažu paměť. Veškeré vzpomínky na Avengers, Asgard i na mně budou ztraceny. Nebude o ničem vědět. Bude to tak lepší..." Odověděla a zamávala na taxík.