Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

I love the way you lie

Asgard

Po dvou dnech nácviku proměňování do podoby různých zvířat Frey usoudil, že Sigyn je připravena na složitější kouzlo - proměna na jinou lidskou či božskou bytost. Toto kouzlo vyžadovalo obrovské množství energie pro někoho tak málo zkušeného, jako byla ona. A navíc ho nedokázala udržet moc dlouho.

Po několika hodinách vyčerpávajícího nácviku Dahlia rezignovala a zafuněla: "Proč to vlastně neuděláš ty sám? Proměň se na Lokiho a udělej, co budeš muset."

Frey se zakabonil. "To bych moc rád, ale můj otec Njord mě kdysi zaklel, když jsem se několikrát neúspěšně pokusl najít tvou matku poté, co zmizela. Takže na vykonání proměny nemám dost energie. Jediné, na co se mohu proměnit, je had. Hadi jsou našim rodovým znamením, jsou součástí našich životů a dokážeme je mistrovsky ovládat. Takže ty se změníš na Lokiho, já na hada, kterého si vezmeš sebou a uděláme to společně."

"Takže proto jsi byl se mnou na Midgardu celou dobu jako můj had v teráriu?"

"Ano."

"Proč ses mi nezjevil? Proč jsi mi nikdy neřekl, kdo jsem?"

Frey si rukou rozpačitě prohrábl vlasy. "Zdálo se mi to tak lepší. Že nebudeš mít ani zdání o tom, že jsi Bohyně a zůstaneš na Midgardu prostá všech potýček, které se odehrávaly na Asgardu. Navíc, dokud můj otec žil, nebylo tady pro tebe bezpečno."

"Tak fajn," rezignovala Dahlia. "Jdeme na to." Vstala a zhluboka se nadechla. Zvedla ruce do vzduchu a pronesla hlubokým hlasem:

"Matko Freyo, Bohyně lásky, krásy, plodnosti, války a proroctví, posvěť mě svou nekonečnou božskou mocí a dej mi sílu pro transformaci. Změň moje tělo, ale ponechej mi mou duši. Dej mi moudrost, sílu a odvahu, dopřej mi vítězství. Zůstaň se mnou v podobě, kterou žádám. Jeho jméno je LOKI."

Dahlia svěsila ruce podél těla a sklonila hlavu. Pocítila ostrou bolest po celém těle a její podoba se začala pozvolna měnit. Netušila, jak dlouho to trvalo - snad minutu, nebo celé věky, ale když se na sebe podívala do zrcadla, viděla dokonalou podobu Lokiho. 

Frey se na ni spokojeně usmál a bleskově se proměnil na obrovsku anakondu. Dahlia si nebyla jistá, jak ho má sebou vzít, ale nakonec se rozhodla pověsit si ho elegantně kolem krku a vyšla ven z komnaty. Opatrně se rozhlédla kolem sebe. Ráno přikázála svým Valkýrám, aby Lokiho pokud možno zabavili a nespouštěli ho z očí, takže by se neměl nikde objevit.

Rychle proklouzla bludištěm spletitých chodeb a obřích schodišť, až se ocitla před vraty severního křídla paláce, před kterými stálo šest vojáků v brnění a s rohatými přilbami na hlavě. Tvářili se výhrůžně, ale když uviděli Lokiho, automaticky se rozestoupili a vrata se s ohromným vrzotáním otevřela.

Dahlia v podobě Lokiho váhavě vstoupila dovnitř, ale pak si uvědomila, že musí působit věrohodně, tak nahodila arogantní výraz, stiskla rty a malinko naklonila hlavu nabok, přesně tak, jak to dělával její milovaný manžel, kterého gesta a mimiku již znala dokonale.

Ocitla se uvnitř rozlehlé komnaty kruhového tvaru, která byla od stropu až po podlahu obložena obřími zrcadly. Nebyly tam žádné jiné dveře, jenom ty, které vedly ven. Zmateně se rozlížela kolem sebe, protože netušila, co by měla dělat.

Postupovala krůček po krůčku dál, až se ocitla přesně uprostřed kruhu a kolem ní se rozzářilo jasné světlo. A tehdy v každém zrcadle uviděla postavu. Neodrážele se tam však ona - respektive podoba Lokiho, protože tohle nebyla obyčejná zrcadla. V každém z nich viděla podobu Odina. Ale jenom jeden z nich mohl být ten pravý. Zrcadel však bylo příliš mnoho, ale ona měla jenom chvilku na to, aby zjistila, kde se skrývá pravý Odin. Podobu Lokiho nedokázala moc dlouho udržet.

Nejistě zašeptala: "Co mám teď dělat?"

Otázka byla určena hadovi, který se ovíjel kolem jejího krku. Ale na tuhle otázku neznal odpověď ani sám velký čaroděj Frey.

*****

Loki seděl v hodovní síni a opatrně srkal silné víno. Měl chuť se opít, ale něco takového si teď nemohl dovolit. Situace byla příliš vážná a on si potřeboval zachovat jasnou hlavu.

Díval se na vystoupení, které připravily Valkýry. Za jiných okolností by to sledoval velmi pozorně - Valkýry byly nádherné a silné ženy přesně dle jeho vkusu - a navíc jeho žena byla jejich Bohyně. Tentokrát však jeho myšlenky bloudily úplně někde jinde a týkalo se to právě jeho manželky, která se vymluvila, že jí není dobře a zůstala ve své ložnici.

Vzhledem k tomu, že Sigyn byla Bohyní zdraví (krom jiného), byla tato její lež dost průhledná a Loki neklidně uvažoval, zd city Sigyn k němu nezeslábly.

Jeho pošmurné uvažování přetrhl voják ze speciální stráže, která hlídala vchod do severního křídla paláce. Když uviděl Lokiho sedět na židli, jeho obličej vyjadřoval překvapení i zlost. A Loki tušil, že se stalo něco vážného, proto okamžitě vstal a přišel k němu.

"Děje se něco?" Zeptal se Loki tiše, aby si Valkýry nevšimly jeho neklid.

"Pane, někdo si na sebe vzal vaši podobu."

"CO...COŽE???"

Voják byl vyděšen jeho tónem, ale pokračoval dál. "Někdo ukradl vaši podobu a my jsme ho omylem vpustili dovnitř. Tušil jsem, že to nejste vy, protože vy nesnášíte hady. A tento... člověk... nebo kdo to byl, měl obrovského hada kolem krku. Nedalo mi to, proto jsem se vydal sem, abych se přesvědčil, zda jste tady, nebo ne. Můj instinkt se nemýlil, byl to někdo cizí."

"Tvůj instinkt nestojí za kýbl sraček," přerušil ho hrubě Loki, "když jsi tu osobu vpustil dovnitř. Proč jste ho nezastavili?"

"No, vypadal tak věrohodně. A měl v očích ten zlý pohled, jaký máte i vy."

"Ty idiote!" Loki měl tisíc chutí tomu pitomci rozbít držku, ale před Valkýrami to nemohl udělat, ihned by se začaly vyptávat, co se děje a on tuto delikátní záležitost potřeboval vyřešit bez jakékoliv účasti jiných osob.

Schytil toho ubožáka za rameno a doslova ho odvlekl před vrata severního křídla. Tam ho uviděli ostatní a namířili na něj své zbraně. Loki se napřáhl a mocným kouzlem je všechny srazil k zemi, kde zůstali bezvládně ležet.

"Já jsem váš pravý pán," procedil mezi zuby. Vyslovil mocné kouzlo, kterým uzavřel vrata a poté se soustředil. Jeho podoba se zjevila vevnitř komnaty, kde právě Dahlia zoufale uvažovala, jak má vyřešit rébus s Odinovými podobami, když se najednou před ní objevil samotný Loki.

"Ahoj drahoušku, vypadáš dobře," řekl Loki tím svým sametovým tónem.

"Kristova noho!" Vypadlo z ní bezděčně. Ještě stále měla na sobě Lokiho podobu. "Jak to... proč myslíš, že jsem Dahlia?"

"A co ten had u tvých nohou? Ten tvůj miláček? Chceš říct, že to není Frey?"

"Loki, já ti to vysvětlím," začala, ale Loki ji přerušil.

"Není co vysvětlovat," jeho tón byl ledový, "právě jsi mě obelhala. No, musím uznat, že mi to imponuje. Zvládla jsi ohromně náročné kouzlo. Ale pokoušet se mě obelstit - to je příliš velké sousto i na tebe. Je mi to líto, ale musím tě tady zamknout, dokud neusoudím, že je bezpečné tě zase pustit. A mimochodem, nemáš šanci přijít na to, kde je pravý Odin."

"Přece mě tady nemůžeš nechat!"

"Ale ano, můžu," zapředl, "jsi Bohyně, vydržíš bez jídla i pití velmi dlouho. A ještě něco... I love the way you lie."

To byla poslední slova, která slyšela, než se její vězení nadobro uzavřelo.