Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

Welcome to Hell (again)

Hellheim (asgardské peklo)

Kolem zuřila prudká bouře a do ruda rozžhavené blesky lítaly všude okolo a vypalovaly do vysušené země hluboké díry. Vzduch byl velmi suchý a horký, sotva se zde dalo dýchat. Krom toho odevšad zněl hlasitý zvuk - něco jako ďábelský chór, opakující jedno a to samé slovo - HELLSTROM, HELLSTROM, HELLSTROM... 

Dahlia si jednou rukou chránila hlavu a druhou pevně svírala Toma, který právě ztratil vědomí. Tušila, že on jako smrtelník zde nevydrží dlouho a v duchu zoufale uvažovala, jak to běsnění kolem zastavit. Napadlo ji jediné možné řešení. Zvedla pravou ruku do výše a zakřičela: "Já jsem Bohyně Sigyn z Asgardu a hledám zdejšího panovníka!"

V ten moment všechno kolem ní ztichlo, neozval se ani hlásek, jenom se kolem ní vznášely kousky černého popela. Rozhlédla se kolem sebe a její zrak upoutala blížící se postava.

Před ní se zjevil vysoký a majestátní muž v nejlepších letech - na sobě měl černé oblečení, červený plášť a černé brnění na hrudi, ramenou a dolní části nohou. V ruce svíral rozžhavenou obří vidlici. Neměl helmu, jako obvykle nosili muži na Asgardu, ale přesto měl mohutné, červené rohy. Ty byly ovšem nedílnou součástí jeho těla - vyrůstaly mu přímo na čele.

Kupodivu jeho obličej byl velmi půvabný a mile se na ni usmíval.

"Zdravím, má paní," uklonil se dvorně. "Já jsem Daimon Hellstrom, vládce Hellheimu, asgardského pekla. Jsem velmi šťastný, že tě konečně poznávám. Loki je můj starodávný přítel. Poslal jsem vám i gratulaci k sňatku, dostala jsi ji?"

"Ahm... ano. Můžeš mi vysvětlit, jak jsem se dostala přímo do pekla?"

"Hádám, že pomocí Bifrostu," usmál se nevinně.

"Ale já jsem chtěla na Midgard."

"No, tvůj cíl asi někdo změnil, když jsi letěla vesmírem a byla jsi mezi světy."

"Aha." To dávalo smysl. "No... a jak se odsud dostanu na Midgard?"

"Odsud? Asi těžko. Bifrost vede jenom jedním směrem - a to sem, zpátky už ne, ani nikam jinam. A z pekla se normálně neodchází. Sem přicházejí hříšníci, kteří mají pykat za všechno zlé, co kdy provedli. Tedy... přicházejí sem až po smrti. Ty jediná jsi přišla v plném rozpuku života. Ty... a ten smrtelník, co chroptí u tvých nohou. Mimochodem, jak to, že vypadá úplně jako Loki?"

"To je dlouhá historie," mávla rukou. "Potřebuji najít cestu ven. Dřív, než zemře, je to velmi důležité. Vlastně od toho závisí osud světa."

"Hm," zamyslel se Daimon. "Možná bych měl jedno řešení. Ale mám takovou specifickou podmínku."

"Jakou?" Zeptala se rezignovaně. Neměla moc času. Slíbila by mu cokoliv, hlavně aby dostala Toma zpátky na Zemi.

"Kdysi dávno, když jsme byli mladší, uzavřeli jsme s Lokim jistou dohodu. Ale jak znám Lokiho - a to už jsou celá tisíciletí - nemyslím si, že by tu dohodu plánoval taky dodržet. Takže ten slib budu chtít znova - tentokrát od tebe. Pokud ho nesplníš, pomstím se ti."

"A co je to za slib?" Neklidně pozorovala Toma, jehož obličej nabíral modrou barvu.

"Provdáš za mně svou dceru."

Tak tohle opravdu nečekala. Šokovaně se podívala na vládce pekla, který před ní stál, usmíval se a klidně žádal, aby mu darovala život své dcery, kterou by tím pádem odsoudila přímo do pekla.

"Já... nemám děti."

"Ale určitě budeš mít, Loki se o to nejspíš postará."

"Co když budu mít jenom samé syny?"

"Toho se nebojím. Jsi také Bohyní plodnosti, jestli ti to dosud ještě nikdo neprozradil."

"Kristepane!" Zaúpěla. "A když ti to slíbím, dostaneš nás na Midgard?"

"Ano, máš moje slovo."

"Mám věřit někomu, kdo se jmenuje démon a vládne peklu?"

"Hádám, že ti nic jiného nezbývá..."

"Dobře! Musím odsud vypadnout! Hned teď!" Zvedla nevládné tělo a naložila si ho přes rameno jako pytel brambor. 

"Výborně," usmál se Daimon. "Ještě taková maličkost." Vyštrachal odkudsi kus ohořelého pergamenu a jemným mávnutím na něm vykouzlil ďábelskou smlouvu. "Tady tvůj podpis." Ukázal na malé místečko úplně dolů.

"Máš tužku?" Zeptala se nechápavě.

"Ne, tužku nepotřebuješ. Musíš to podepsat svou krví."

"Do hajzlu," zaklela a natáhla ruku. Z jejího prstu se začala z ničeho nic řinout čerstvá, tmavě rudá krev, kterou načmárala svoji parafu. 

SIGYN, ASGARDSKÁ BOHYNĚ

To písmo na tmavém papíře zářilo rudým plamenem. Daimon se spokojeně usmál, stočil pergamen do ruličky a schoval ho pod brnění.

"A teď..." Zvedl ruku, ale něco ho vyrušilo. Ozval se silný svištivý zvuk a kolem se rozzářilo prudké světlo.

"Počkej, zase někdo přichází - a to rovnou z Bifrostu," zakřičel Daimon, aby přehlušil ten hluk kolem.

Když Sigyn zvedla oči, uviděla někoho, koho by tady vůbec nečekala. Ne teď.

Před ní stál Loki a provinile se usmíval.