Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

The Queen of Asgard

Asgard

Dahlia nemohla popadnout dech, točila se v divokém víru větru a modrých blesků za ohlušujícího rachotu hromů. Netušila, jak dlouho to trvalo - snad sekundu a možná celé věky, až nakonec pod nohama ucítila pevnou zemi. Klesla se na kolena a snažila se neztratit vědomí, když nad sebou uslyšela Lokiho pobavený hlas.

"Já vím, poprvé je to docela síla, ale pak si na to zvykneš."

Zvedla hlavu a nechápavě se rozhlédla kolem sebe. Nacházela se uprostřed zvláštní síně se zlatými zdmi a podivnými obrazcemi. Její vědomí odmítalo přijmout to, co viděly její oči. Tušila, kde je, ale nedokázala tomu uvěřit.

"Loki..." vydechla.

"Ano lásko?" Otočil se k ní s úsměvem. Jako by před chvílí nezabil její spolužačku. Jako by nebyl Bůh zla a neplechy. Jenom obyčejný starostlivý přítel, co vzal svou milenku na procházku. Na jinou planetu.

"Jsme na Asgardu?" Zeptala se opatrně.

"Ano," rozmáchl se ruku kolem sebe, "tohle všechno bude teď patřit mně. Teda... nám. Ale zatím," udělal rukou zvláštní gesto a v mžiku se proměnil na starce s bílými vlasy a zlatou páskou přes oko, "musím dodržovat určitá bezpečnostní opatření."

Šokovaně na to všechno hleděla a vůbec netušila, co si má myslet. Nebo co by měla udělat. Její mozek zůstal na Midgardu, ve městě Seattle, na terase hotelu, kde leželo mrtvé tělo její dávné nepřítelkyně. Zemřela jenom proto, že jí kdysi dávno šikanovala. Chtěla se jí pomstít, to ano... ale ne tak doslova. Ale teď tyto pocity převálcovalo vědomí, že je právě někde ve vesmíru.

"Tak pojď," natáhl ruku ten cizí stařec, ve kterém se skrýval Loki. "Máme hodně práce. Především se musíme vzít. A pak... si vezmu trůn."

Rezignovaně ho následovala směrem k ohromné bráně, která se před nimi automaticky otevřela. Za ní byl zástup vzrušených lidí - alespoň vypadali jako licé, ale mohli to také být Bohové, Dahlia v tom začínala mít zmatek. Ve svých večerních šatech z Midgardu si zde připadala cize.

Loki si razil cestu davem a nikoho si nevšímal, až se nakonec dostali do nějakých soukromých komnat, kde je nikdo nerušil. Dahlia si vyčerpaně sedla do nejbližšího křesla a snažila se uklidnit.

Loki se znova proměnil do své obvyklé podoby a sedl si k ní. Nalil jí číši vína, kterou vypila na jediný doušek.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivě.

Otočila k němu hlavu s nechápavým pohledem. "Vypadám snad, že jsem v pořádku? Opravdu? Právě jsi zabil mou spolužačku a unesl jsi mě na jinou planetu! To je podle tebe v pořádku?"

"Nemusíš to hned tak dramatizovat," mávl bezstarostně rukou a opřel se o rám křesla, "byla to hrozná potvora, nebude jí vůbec škoda. Víš, že mě chtěla svést? Úplně se na to třásla a nijak jí nevadilo, že mám přítelkyni. A co se týče toho únosu... bude lepší, když nějakou dobu zůstaneme tady. Na Zemi je teď dost horká půda, jestli víš, co tím myslím... Nakonec, moje práce na Midgardu již skončila. Teď si vezmu to, co mi právem patří. Asgardský trůn."

"A jak s tím vším souvisím já?" Zeptala se bezbranně, protože ničemu nerozuměla.

Nemohl jí prozradit, že ona je klíčem k jeho budoucnosti, protože by to vypadalo, že si ji chce vzít jenom kvůli získání trůnu... což sice byla pravda, ale jenom napůl. Doopravdy k ní něco cítil, ovšem sám před sebou si to odmítal připustit. V každém případě, musel co nejrychleji připravit svatbu.