Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

The Beautiful Halls of Valhalla

TOHLE JE ÚPLNĚ POSLEDNÍ KAPITOLA, TAK SNAD NEVADÍ, ŽE JE TROCHU DELŠÍ. 

Valhalla

Sigyn opatrně vykročila do naprosté tmy s očekáváním toho nejhoršího. Netušila, jak bude Síň padlých vypadat, věděla jenom tolik, že je to země mrtvých. Což neznělo moc vábně a navíc, vyrostla na Midgardu, kde v televizi pravidelně dávali pořady o zombích a podobných hnilých nestvůrách. Takže opadávající maso z kostí, podivně se pohybující mrtvoly a příšerný puch - to by čekal běžný obyvatel Midgardu. Ale když na vlastní oči konečně spatřila Valhallu, zůstala v šoku. Předčilo to i její nejdivočejší představy.

Jako první uviděla překrásný křišťálový strom, silně zářící, s listy utkanými z červeného, lesklého zlata. Byl to ten nejkrásnější obraz, jaký kdy v životě viděla. Nad stromem se jasně črtala střecha Valhally, sahající až k temné obloze, pokrytá zlatými štíty, které silně oslepovaly každého, kdo sem vstoupil. Celá Valhalla kupodivu vypadala jako kouzelný, ohromující palác s nepřeberným množstvím přenádherných pokojů, kde se šířila omamná vůně medoviny.

Sigyn malinko zaváhala, ale pak odhodlaně natáhla nohu a překročila práh. Ocitla se v říši mrtvých. Rozpačitě zůstala stát a čekala, i když sama nevěděla, na co. Předpokládala, že jako živou bytost ji ihned někdo zaregistruje a bude muset bojovat, nebo alespoň obhájit svou přítomnost tady.

Nejdřív ji zahalila hustá mlha, která se postupně rozptýlila. Před ní se objevila tmavá postava, jejíž podobu nedokázala rozeznat. Netušila, kdo to je, ani co by měla udělat a k jejímu údivu se ta postava najednou pohla a silně ji objala. Žádný boj, žádné vyhrůžky. Jenom mocné a vřelé objetí.

Sigyn se rychle odtáhla a spatřila zlatovlasou ženu s výraznýma zelenýma očima. Ihned pochopila, kdo to je, takže ztratila řeč a celá se začala chvět. 

Co byste řekli matce, kterou jste nikdy neviděli a se kterou jste se poprvé setkali až v říši mrtvých?

****

Midgard

V sídle Avengers vládla doslova pohřební nálada. Po posledních událostech - ačkoliv vlastně zvítězili - nikdo neměl chuť slavit. Protože jeden jejich člen, ten, který patřil k Bohům a ke kterému každý z nich získal nějaký citový vztah - navždy odcházel. Tony a Bruce ho zkoušeli přemlouvat, aby zůstal a každý z nich dokázal najít nějaký pádný důvod, ale Thor všechny rozumné argumenty odmítal s buldočí zaťatostí. Ragnarok skončil a z jeho strany byla všechna práce udělaná. Midgarďané se se svým dalším osudem museli poprat sami. On se sem již nikdy nehodlal vrátit. A předpokládal, že jeho manželka se s tím (snad) jednou smíří.

Thor nikdy neprozradil obsah svého posledního rozhovoru s Dr. Jane Fosterovou, ale když Jane přišla do Tonyho pracovny, její červené, oteklé oči byly opravdu výmluvné.

"Jsi v pořádku?" Zeptal se vyděšeně Tony. Jako každý běžný chlap netušil, co si počnout se ženskou, která brečí. Má jí nabídnout drink? Peníze? Sex?

"Budu v pohodě," ujistila ho třesoucím se hlasem. "Vlastně bych potřebovala tvou pomoc."

Tony se prudce narovnal. "Jistě, cokoliv budeš chtít." Byl rád, že nemusí řešit příčinu toho, co způsobilo její pláč. Protože to by stejně nijak vyřešit nedokázal.

"Můžeš mi poskytnout nějakého fakt dobrého právníka?"

"Ach." Ihned věděl, proč to chce. "Ale jak naše právo souvisí s Asgardem? Budou naše právní dokumenty postačovat k tomu, aby..." Na chvíli se zarazil a zaváhal, jestli to má vůbec vyslovit.