Loki: My name is G.O.D. (FF Loki CZ)

My name is G.O.D.

Loki kráčel upršeným Seattlem a pečlivě se vyhýbal všem špinavým loužím. Měl na sobě velmi drahý šedý proužkovaný oblek, sněhobílou košili, dlouhý kašmírový plášť, kožené boty a celý outfit korunoval tmavý klobouk a sluneční brýle. Zachytil svůj odraz ve výloze obchodu a trochu se zamračil. Jeho lidská podoba se mu vůbec nezamlouvala, nejradši by byl sám sebou, chtěl být Bohem, kterým se cítil být až do morku kostí. Jeho rty se zkřivily v sarkastickém úšklebku, nakonec rezignovaně pokrčil rameny a zhluboka se nadechl.

Nerozhodně se zastavil před špinavým barem s názvem Valhalla, kde byl naposledy před pár dny v podobě Odina. Váhavě se rozhlédl kolem sebe a pomalu vešel dovnitř.

K jeho údivu zde bylo úplně narváno. Ne jako minule, kde nic tu nic. Lidé se tlačili všude - u stolů, na židlích, u baru a dokonce se srocovali i kolem dveří na záchod. Loki v duchu škaredě zaklel i když to obvykle neměl ve zvyku, ale zcela zásadně nesnášel pach člověčiny, pach obyčejných lidí, nenadaných nesmrtelností či kouzelnými schopnostmi. Potlačil silné nutkání na zvracení a prodíral se hustým davem dál, až nakonec spatřil JI - dívku, kterou hledal.

Stála za barovým pultem a zkušenými pohyby čepovala pěnivé pivo do velkých cínových číší. Loki ji přejel rychlým pohledem. Evidentně neholdovala make-upu ani jiným obvyklým ženským záležitostem. Zlatoplavé vlasy měla svázané v nedbalém culíku, na tváři ani stopu po šminkách a oděna byla do ošuntělé flanelové košile a roztrhaných džínsů. Přesto působila jako zjevení. I laik byl poznal to sošné držení těla, kterým vládly pouze a jedině Bohyně a i její pohyby byly velmi ladné a půvabné. Zlehka zvedla dvě velké číše plné piva a bez jakékoliv námahy je nesla hostům, kteří si je objednali a přitom se velice obratně všem vyhýbala opilcům v přeplněném baru.

Loki si urval jedno místo u stolu, který se zrovna uvolnil a v klidu se věnoval dalšímu pozorování. Kromě Dahlie v ten večer obsluhovaly ještě další dvě dívky, ale těm nevěnoval pražádnou pozornost. Přitahovala ho pouze ona - jeho vyvolená, jeho záchrana, jeho Bohyně.

Dahlia si všimla nového hosta a přišla k jeho stolu. Ten muž měl na sobě velice drahé značkové oblečení a doplňky, což poznala na první pohled. Byla expertem na věci, které si nemohla dovolit. Zlehka zakašlala, aby upoutala jeho pozornost.

Loki se tvářil, že zaujatě čte nějaké noviny a naoko překvapeně zvedl hlavu. Jejich pohledy se setkaly. Na chvíli úplně ztratil koncentraci, protože její oči ho téměř zhypnotizovaly, ale rychle se vzpamatoval.

"Smím vám něco nabídnout, pane?" Zeptala se ho Dahlia. Její hlas zněl sice zdvořile, ale zcela nezaujatě, přímo lhostejně. Loki potlačil nutkání se pousmát koutkem úst, přesně tohle od ní očekával. Na jejím místě by se ani on nevzrušoval přítomností obyčejného chlapa, jakých bylo všude kolem plno.

"Doporučila byste mi nějakou místní specialitu?" Loki se snažil tvářit nezaujatě.

"Žitné pivo nebo medovinu. To vše servírováno v pravé vikingské číši." Teď už zněla trochu netrpělivě, skoro jako učitelka, která se musí zabývat otravnými dětmi, protože je za to placená.

"Aha, tak proto ten název Valhalla. Zvláštní, najít zemi mrtvých Vikingů uprostřed moderního Seattlu."

"Znáte staré severské báje?" Zeptala se ho zvědavě. Najednou vypadala zaujatě. 

"Ani ne," odtušil nevzrušeně, "myslím, že jsem to někde slyšel. Dám si medovinu." Přestal jí věnovat pozornost a sklopil zrak zpátky k novinám.

Dahlia se beze sloova otočila a vrátila se k barovému pultu. Loki ji nenápadně sledoval, tak, aby si toho nikdo nevšiml. Znova vypadala znuděně, téměř otráveně, přesto její pohyby byly stále ladné a velmi přesné. Ale působila jako robot, naprogramovaný na zcela konkrétní práci, její mysl byla očividně někde velmi daleko.

Po chvíli byla zpátky a položila před něj velký cínový pohár s voňavým nápojem. Nevšímal si ji a stále se tvářil, že jeho pozornost mají pouze noviny, které držel v ruce. Ale kupodivu Dahlia se nehýbala a zůstala stát u jeho stolu. 

Když znova promluvila, málem dostal šok.

"Takhle Loki přece nevypadá, ty idiote bez mozku," řekla rozzlobeně mladíkovi po svém boku, který na sobě měl sytě zelený lesklý oblek.

Loki užasle zvedl obočí. COŽE??? Málem vyprsknul nápoj, kterého se zrovna napil. Co to k ďasu...?

"Řekla jsem ti přece, že musí vypadat přitažlivě a na hlavě má mít zlatou helmu s dlouhými zahnutými rohy. Místo toho jsi namaloval jakéhosi uslintaného mentála s jeleními parohy. Snad si nemyslíš, že si to sem pověsím?"

Ukázala rukou ponad stůl, kde seděl skutečný Loki, teď zcela ohromen tím, co přávě slyšel. Ona o něm mluvila?  Co se to tady děje?

"Namaloval jsem přesně to, co jsi mi řekla. Thora jako dvometrovou horu svalů, Odina jako bělovlasého starce a Lokiho jako paroháče," bránil se chlapík v zeleném obleku.

Loki si prudce zakousl do rtu, aby nevybuchl. Co to ksakru...

"Jsem si jista, že slovo paroháč jsem určitě nepoužila," procedila Dahlia tiše mezi zuby. A tohle si vem zpátky a předělej to," vzala nepovedený obraz do ruky a pěstí v něm udělala velkou díru. "Nevracej se sem, dokud to nebude hotové," řekla výhrůžně a pak se vrátila k baru jakoby nic a nechala stát zkoprnělého malíře vedle Lokiho stolu.

Chlápek si posbíral cáry toho, co kdysi bylo obrazem a beze slova odešel.

Loki přimhouřil oči. Zajímavé. Dahlia byla zjevně dost temperamentní a netrpělivá a to mu bylo sympatické. Od chvíle, co se dozvěděl, že je Bohyně, díval se na ni zcela jiným pohledem. Jedním douškem vypil chladnoucí medovinu, kterou mu přinesla a znova se vnořil do davu, aby se k ní prodral.

Přišel až k barovému pultu, kde zrovna nevzrušeně rovnala poháry do řady. Položil před ní dvacetidolarovku. "Děkuji, bylo to výborné. Mimochodem, kdo je ten Loki, o kterém jste před chvíli mluvila?"

Překvapeně se na něho podívala, jako by nechápala, že někdo neví, kdo je Loki. "Je to bůh uličnictví a neplechy, nevlastní syn boha všech bohů Odina a nevlastní bratr boha Thora," řekla poučným tónem. "A je to moje nejoblíbenější literární postava."

Loki si málem spolknul jazyk. "Aha. Literární postava. To je velmi... zajímavé," odpověděl a rychle odešel, aby se nezačal smát. Těžko by jí to pak vysvětloval, ale jeho nálada prudce stoupla. Vlastně se cítil, jako by právě vypil plný sud medoviny.

Vyšel ven a nadechl se čerstvého mrazivého vzduchu. Už se stmívalo a na ulici bylo jenom pár lidí.

Otočil se zpátky k baru a zadíval se do zaprášené výlohy, za kterou bylo slabě vidět barový pult. Upřel zrak na siluetu ženské postavy, která zručně čepovala pivo.

"My name is G.O.D. A ty se jednou dozvíš, co to znamená," zašeptal a zmizel.