THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

37. kapitola

        Zatímco se přehrabovala vlastníma věcmi, na dveře jejich pronajatého pokoje někdo tiše zaklepal. Chereen vzhlédla až když se ve dveřích objevila hlava muže, který je včera ubytoval.

        ,,Slečno?" Sklouzl pohledem ke spícímu Gabrielovi a ztišil hlas. ,,Máte návštěvu." 

        Chereen překvapeně zamrkala. Kdo by ji zrovna teď brzo ráno navštěvoval a jak by věděl, že je zrovna tady? Jako jediný ji napadl Murger.

        ,,Kdo je to?" Špitla a Arthur se při jejím hlase probudil.

        Zamručel, zvedl se a upřel ospalé oči na nově příchozího, který si lva se strachem ve tváři prohlížel.

        ,,Je to nějaký mladý šlechtic." Odpověděl.

        Chereen překvapeně vyskočila na nohy a rychle prošla kolem muže s Arthurem v patách. Co tu pohledává? Jak ví, že jsou ubytováni zrovna tady? Co chce? Po cestě ze schodů se mračila. Když vklouzla do hostince, bylo zde už pár lidí, kteří buď pili nebo něco hráli nebo byli na snídani. A u jednoho z krajních stolů seděl ten, který na ni čekal. Všichni si o něm šeptali a když si všimli i nově příchozí, do svých témat přibrali i ji. 

        Dlouhé blonďaté vlasy mu spadaly kolem ramen, byl oblečený do typického dokonalého a na míru ušitého šlechtického obleku s vysokými a naleštěnými boty. Chereen k němu nejistě přistoupila.

        ,,Čekáte na mě?" Zeptala se pro případ, že by se snad spletla, i když to bylo nepravděpodobné.

        Cleim se otočil a pohlédl na ni svýma světle modrýma očima. ,,Jistě." Tvář se mu protáhla úsměvem. ,,Jsem rád, že jsi dorazila tak brzy." Dodal.

        ,,Mohu pro vás něco udělat?" Nervózně přešlápla. ,,Jak...Jak jste mě vůbec našel?"

        Cleim pokrčil rameny. ,,Včera jsem kolem projížděl, když jsem vás viděl vstupovat do tohohle hostince. Nemohl jsem vydržet tě nenavštívit, když jsi tak blízko mého panství." Pousmál se.

        Chereen zrůžověla, ale ani tak se nenechala vyvést z míry. ,,Víte, tohle není nejlepší chvíle na návštěvy..." Zkusila Cleima odradit.

        ,,Ale pročpak?" Překvapeně pozvedl obočí.

        ,,Jsem tu... ehm... se svým přítelem." Poslední slovo jí znělo divně, ale líbilo se jí.

        Cleim na ni chvíli zíral. Očividně přemýšlel, co má na to odpovědět. Nečekal zrovna takovou reakci. Pohodil ledabyle rameny.

        ,,Snad nevadí, kdybych si takovou krásnou slečnu na chvíli vypůjčil... Docela rád bych s tebou o něčem mluvil. Ale o samotě." Mluvil přesvědčivě.

        ,,O co  jde? To to nemůžeme probrat tady?" Chmuřila se na něj Chereen nedůvěřivě.

        Cleim si odkašlal, rozhlédl se, jakoby nechtěl, aby ho někdo slyšel a pak se mírně k Chereen naklonil.

        ,,Jde o..." Pokývl hlavou k východu.

        ,,O koho?" Nechápala Chereen.

        ,,O tvoji rodinu. Možná nevíš některé věci, které bys vědět měla..." Pokrčil rameny. ,,Ale pokud to nechceš vědět..." Zvedl se k odchodu.

        ,,Počkat!" Chereen ho popadla za rukáv a zmateně se na něj podívala. ,,O co jde?" Zeptala se přiškrceným hlasem.

        ,,Pojď se mnou. Nechci, aby mě někdo slyšel a pak se to nedej bože dostalo až k uším tvého strýce. Nechci vypadat jako drbna." Zamračil se.