THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

54. kapitola

        Ráno se Chereen probudila brzo. Tak stejně z plesu brzo odešla. Potřebovala se vyspat, aby dnešní den vůbec psychicky přežila. Ještě tenhle den a noc a pár hodin, než bude stát na Siliouské louce proti vojsku Temné čarodějnice. Čím víc nad tím uvažovala, tím víc byla nervózní a tím více se začínala bát.

        Seděla na posteli vedle spícího Gabriela a uvažovala, co by dnes měla udělat jako první. Popravdě, vůbec nic se jí nechtělo. Tak či tak by mohla zůstat v posteli a proležet celý den, uvažovat nad nadcházející válkou a doufat v to nejlepší. Jenže to by si úplně zkazila už tak divnou náladu. Potřebovala ještě naposledy trénovat. Zdálo se, že svá kouzla ovládá docela dobře.

        Vzpomněla si na to, co jí sdělil Fabul. Ztratila světelnou kouli. Mohlo to být nějaké špatné znamení? Kousla se do rtu tak silně, až ucítila měďnatou pachuť krve a otráveně se zašklebila.

        „Chereen? Proč pořád vstáváš tak brzo..." Zamumlal Gabriel a zamžikal unavenýma očima po Chereen.

        „Vzbudila jsem tě?" Špitla Chereen.

        „Ne to ne... Sám už nějakou dobu nespím, ale všiml jsem si, že ty už jsi plná života." Zívl.

        „Klidně spi dál." Otočila se Chereen na hodiny, které ukazovaly šest a pět minut.

        „Teď už asi neusnu, když vím, že ty nespíš." Opřel se o lokty a zatřepal hlavou, aby se aspoň trochu probral.

        „Promiň." Chereen si přitáhla kolena až k bradě.

        Gabriel ji sjel ustaraným pohledem. „Co se děje? Tohle je první ráno, co se chováš úplně jinak." Posunul se k ní.

        „Nějak to na mě doléhá." Odpověděla Chereen chabě, ale ani se na něj nepodívala.

        „Nesmíš si to příliš připustit." Řekl Gabriel a jedním rychlým pohybem si ji přitáhl do náruče. „Koukej, tohle přece zvládneme. Jsi silná a drsná a jedinečná."

        Chereen se zasmála a přitiskla se k jeho nahé hrudi. Vnímala teplo jeho těla, cítila jeho vůni. Na malou chvíli se zbavila všech myšlenek na to nejhorší a jen si téhle chvíle užívala, dokud ji nevrátil zpět do reality Gabrielův hlas.

        „O čem jsi se mnou chtěla mluvit? Když jsem se tě včera ptal, kde jsi zmizela, tak si o tom chtěla mluvit někde mimo. Stalo se něco?" 

        Chereen se od něj o malý kousek odtáhla, aby viděla do jeho ustaraných očí a pak jen lehce přikývla. „Něco není v pořádku s Georgem. Ale možná si to jenom nalhávám."

        „S Georgem?" Zamračil se Gabriel. „Poslední dobou ho moc nevídám. Ale včera byl celou dobu na plese."

        „To je to zvláštní. Navíc jsme spolu měli docela nehezký rozhovor..."

        Gabrielův pohled ztvrdl. „Řekni mi o tom více." 

        „Potkala jsem George na chodbě, když jsme se vrátili z mého zdlouhavého tréninku. Řekl mi," Chabě se zasmála, „že mě nenávidí a že by byl raději, kdybych chcípla." Zamračila se.

        „Ten hajzl..." Zasyčel Gabriel skrz zaťaté zuby.

        „A potom, před plesem, jsem ho šla sledovat. Mířil do lesa." Pokračovala dál.

        „Do lesa?" Zpozorněl Gabriel. „Sám?"

        „Sám. Neviděl mě, ani moji moc nevycítil. A pak se někam teleportoval. Kdo ví kam." Pokrčila Chereen rameny. „Nahání mi hrůzu."