THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

17. kapitola

         Gabriel se postaral o Chereeniné čelo hned, jak došli na místo. Setřel jí krev z čela a použil nějakou trávu, která v ráně nehorázně štípala. Po malé chvíli se jí udělalo mnohem lépe a vděčně se na Gabriela pousmála. Malou stopu po uhození zakryla vlasy.

        ,,To nebyli obyčejní lidé." Gabriel si změřil Chereen ustaraným pohledem.

        Sedli si doprostřed malého palouku a vyhřívali se na slunci. Chereen chytala pomalu barvu, protože kvůli šoku, který utrpěla, když na ni ti dva cizinci tak nečekaně zaútočili, byla bledá jako stěna a Gabriel si o ni dělal starosti.

        ,,Nebyli. Uspali kouzlem Arthura." Obrátila se rudovlasá dívka na svého spřízněnce. ,,Ale potom nechápu, proč se mě nepokusili zabít spíše kouzly než zbraněmi." Podotkla zmateně.

        Gabriel chvíli přemýšlel a pak zvedl oči, které po celou dobu upíral někam do dálky. 

        ,,Je docela možné, že chtěli útok skrýt." Provrtával Chereen zvědavým pohledem.

        ,,Cože?"

        ,,Je to jednoduché. Útočná kouzla jsou velmi silná a většinou za sebou nechávají dočasnou stopu. V takových případech to dokáží opravdu mocní mágové vycítit. Možná nechtěli, aby se vědělo, že byli kouzelníci. Chtěli to narafičit jako obyčejné přepadení." Vysvětlil.

        Chereen pozvedla obočí. Tenhle kluk toho o magii očividně hodně věděl a uměl logicky uvažovat. Zřejmě si dal dvě a dvě dohromady a přišel k tomuhle vysvětlení.

        ,,Ale proč? Proč by se mě snažili zabít?" Pomyslela si Chereen nešťastně.

        Přece nikdy nikomu neudělala nic zlého. Vždycky se všem stranila a nikoho se nesnažila nijak ponížit. To spíše všichni útočili na ni, šikanovali ji a posmívali se jí jenom proto, že nedokázala svoje nadání ovládat. 

        Gabriel se opět zahleděl do země. ,,To opravdu netuším..." Špitl sklesle. ,,Možná bychom to měli nahlásit Lordmágovi nebo aspoň tvým rodičům." Zvedl znovu hlavu.

        Chereen o tom uvažovala už když se prodírali křovinami, aby se sem dostali a došla k závěru, že se jim nic říkat nebude. Nevěděla proč, ale nějaký vnitřní hlásek jí tiše šeptal, že by o všem měla raději pomlčet. Že by si to měla nechat pro sebe a nikomu by neměla věřit. Nikomu.

        Gabriel vycítil její zaváhání a upřel na ni krásné tmavé oči ještě urputněji než před chvílí. Zpod tmavě modré vesty, teď již špinavé od hlíny a prachu, se pomalu vysoukal Jadeix a vypadal, jako by ho někdo pomačkal. Pravděpodobně tam byl po celou dobu schovaný, ale pohyby jeho pána mu příliš nesvědčily.

        ,,Chereen... Proč to nechceš říct?" Zeptal se jí klidným hlasem.

        ,,Jak? Jak jim můžu říct něco takového, když oni přede mnou taky o všem mlčí?" Chereen se mu podívala do očí.

        Ponořila se do nich hluboko a nechala se hýčkat jejich krásou. Cítila se, jako kdyby ji ty oči hladily, sváděly a zároveň uklidňovaly. Čerpala z nich sílu, kterou po celou dobu tak moc potřebovala. Přitom se jí někde v temném koutě hlavy míhala myšlenka, že ten čaroděj je vlastně docela fajn kluk, ale i tak není nic pro ni a měla by si od něj udržovat patřičný odstup.

        ,,Myslíš... to o tom tvém bratrovi?" Zeptal se tiše Gabriel a prolomil tak to ticho, které mezi nimi chvilkově nastalo.

        Chereen uhnula očima a v srdci ji píchlo. Pomalu přikývla. Nechápala, jak ji mohla celá její rodina takovou věc zatajit a místo toho dělat, že byla Chereen vždycky jedináček a všemi odstrkována. I když je její bratr bůhví kde, povinností její rodiny je jí povědět o tom, že nebyla sama. Že tady někdo před ní byl. Třeba jí povyprávět i nějaké příběhy. Co se s ním stalo?