THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

13. kapitola

        ,,Ne, to teda rozhodně není jedno!" Vykřikla Anabell a naštvaně si změřila George.

        Chereen se kolem nich snažila tiše projít, ale Anabell jí zatarasila cestu. Zlým pohledem si ji změřila a pak se opět obrátila k Georgovi.

        ,,Ty jsi syn nejmocnějšího Lordmága, tak mi o tom laskavě něco řekni!" Pištěla.

        Chereen jen nechápavě přeskakovala očima z jednoho na druhého.

        ,,Chereen... Je pravda, žes Anabell uhodila světelnou koulí?" Georgovy oči temně zasvítily.

        Chereen nejistě polkla.

        ,,Je to pravda! Prosímtě, ještě se jí ptej! Chereen, co to bylo za kouzlo? Jak je možné, že ty, taková neschopná nicka na mě poslala tohle a udělala mi tohle!" Křičela Anabell nenávistně a ukazovala na šrámy, které měla snad po celém těle. ,,Kvůli tobě jsem všem dospělým musela nakukat, že jsem spadla do trní." Zavrčela zlostně.

        ,,Aha... A proč jsi jim jednoduše neřekla pravdu? Přece vím, jak ráda mi působíš problémy..." Zavrčela Chereen otráveně.

        ,,Myslíš si, že stojím o to, aby se o tebe všichni najednou začali zajímat, včetně Gabriela?" Přiblížila k ní Anabell obličej a ledově klidným hlasem k ní mluvila.

        Pak se zase odtáhla a opřela se o stěnu sídla. Arthur vedle Chereen tiše zabručel.

        ,,Chereen, co to bylo za kouzlo?" Otočil se k ní George.

        ,,Jak to mám vědět?" Odsekla Chereen lhostejně, i když jí to lhostejné vůbec nebylo.

        George se na ni zamračil a Anabell do ní šťouchla. ,,Nenávidím tě." Sykla otráveně.

        ,,To vím už dávno." Chereen se od nich odvrátila a spěchala do sídla.

        To poslední, co chtěla, bylo, aby se s nimi chytla. Neměla náladu na jejich snahu o to ztrapnit ji a znemožnit. Anabell ten útok zřejmě stále řešila a nevěděla si rady, jak by jí to měla oplatit, když ne kouzlem tak aspoň plnou hubou keců. Na tohle Chereen opravdu neměla náladu.

        Tenhle den byl neobvykle horký. Přesně takový, jaké letní dny být mají, ale vzhledem k poloze jejich země je léto spíše něco jako teplejší jaro. Na velké horko stejně zvyklá nebyla a plavání k životu nepotřebovala. Spěchala chodbou a už i běžela, jen aby se dostala do svého pokoje co nejrychleji a nikoho přitom nemusela potkat.

        Zabočila za roh a vrazila do něčeho tvrdého. S heknutím narazila do stolku s vázou, který převrhla. Váza tlumeně dopadla na koberec a její ulomený kus se bolestivě zařízl do Chereeniného předloktí.

        ,,Co děláš?!" Vykřikl mužský hlas a Chereen zvedla hlavu.

        Gabriel si zlostně mnul naražené rameno a opíral se o stěnu, zatímco ona si držela krvácející ránu a seděla na zemi.

        ,,O-omlouvám se... Jsi v pořádku?" Zakoktala se Chereen a trochu zrudla, protože jí došlo, jak ponižující tenhle moment byl.

        ,,Já jsem. Ale ty očividně ne." Jeho hlas se změnil, nyní byl přátelštější a ustaranější.

        Chereen se podívala na svoji ruku a pak na rozlomenou vázu, jejíž okraje byly potřísněné její krví.

        ,,Zatraceně. To zas bude kázání..." Chereen se se syknutím zvedla a sebrala dva kusy vázy rukou, kterou měla od krve.