THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

20. kapitola

        Město Hellsig nechali dávno za sebou a pokračovali teď s koňmi pomalu dlouhou lesní cestou, která stoupala do kopce. Dorkmund bylo další z velkých a významných měst, které ovšem leželo na opačné straně než celková civilizace a bylo tedy od Hellsigu odděleno hustými lesy, přes které vedla jen lesní cesta tak akorát velká, aby tudy projel kočár. V kočáře s rychle běžícími koňmi by se to dalo stihnout dojet do Dorkmundu za necelou hodinu, ale v případě jich to bude trvat o půl možná tři čtvrtě hodiny déle. Chereenina nervozita z Gabrielovy přítomnosti pomalu opadávala a konečně se s ním byla schopná aspoň trochu dorozumět a popovídat si. Došla tak k nemilému názoru, že je Gabriel vlastně fajn kluk.

        Když ho vyzvala, aby jí řekl o svém dětství, šibalsky se mu zablesklo v očích. Chvíli se díval přes Tablovy černé uši a prodíral se svými myšlenkami než vůbec začal mluvit.

        ,,Každý šlechtic to má v rodině lehké." Začal a na rameno se mu vyšplhal Jadeix. ,,Já jsem na tom nebyl nijak jinak. Rodina mě rozmazlovala, snažila se mi dávat jen to nejlepší a největší pohodlí. Můj bratr mě rád šikanoval." Zasmál se.

        ,,Ty máš bratra?" Podivila se Chereen.

        ,,Je mu třicet." Přikývl. ,,Moc si nerozumíme. Ale když mi bylo tak deset let, tak mě s oblibou mlátil. Byl jsem vychovaný v luxusu, takže jsem se neuměl pořádně bránit. No, rozhodl jsem se to změnit, i když mi to chvíli trvalo. Začal jsem cvičit a chodit do bojových umění a sebeobrany. Příští bratrův útok jsem odrazil, měla jsi ho vidět, jak se tvářil." Zasmál se a Chereen s ním.

        Sice si nedokázala představit, jak jeho bratr vypadá, ale zcela jistě to bude stejný fešák, jako on. Sama nad sebou se zarazila, když si pomyslela něco takového.

        ,,Potom jsem už nabral zcela jiný směr a začal být v životě více schopnější a samostatnější. Možná to je jen kvůli němu." Usmál se.

        Chereen si vzpomněla na Georgeova slova o jejím bratrovi a výraz v její tváři se změnil. Gabriel na ni pohlédl s úzkostí v očích, protože pochopil, na co právě narazil.

        ,,Chereen promiň..." Začal, ale Chereen jen s trpkým úsměvem zakroutila hlavou.

        ,,O tom nemá cenu mluvit." Řekla.

        Gabriel stiskl pevně rty a podíval se na ni pevným, odhodlaným pohledem. ,,Víš co? Jednou toho tvého bratra najdeme, ať je kdekoliv."

        Chereen se na něj překvapeně otočila. ,,Tím bych si nebyla tak jistá..." Namítla.

        ,,Ale já si tím jistý jsem." V očích mu zajiskřilo.

        Jeho hlas zněl, jako kdyby bylo už rozhodnuto. Bože, je tak nádherný... Pomyslela si naježeně Chereen. Nikdy takhle o nikom nepřemýšlela. Je pravda sice, že se po chlapcích koukala, ale nikdy o nikom nepřemýšlela tak dlouho, jako o Gabrielovi. Bylo to tím, že teď trávil čas na jejich sídle a ona se s ním stýkala pořád? Když se nad tím pořádně zamyslela, se spolužáky se také stýkala pořád. Ale na tomhle bylo něco jiného. Gabriel se k ní choval jinak než jak se k ní chovali ostatní. Byl milý, pozorný a docela zábavný. Chereen si ho nejistě prohlížela. Na Tablovi vypadal jako princ a ona po jeho boku vypadala spíše jako přihlouplý lovecký doprovod. Když se jejich pohledy setkaly, nervózně odvrátila hlavu, když se jí vehnala červeň do tváře.        

        ,,Je to s tebou fajn." Uslyšela slova, po kterých se prostě musela zase zpátky k němu otočit.

        Díval se na ni, v jeho očích jiskřilo a výraz byl dychtivý a ochotný pro ni udělat cokoli na světě. Cítila, jak z něho vyzařuje nadměrně silná magie a hladí ji po tvářích. Jeho tmavé oči se smály.