THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

16. kapitola

        Chereen dojela až ke kraji lesu a rozhlédla se kolem sebe. Nikde Gabriela neviděla, a tak si usmyslela, že tady na kraji lesa docela daleko od lidských obydlí, může nerušeně přemýšlet nad tím, co se dozvěděla. Už měla po krk všeho zatajování, protože všechna ta tajemství se týkala jenom jí a ona jediná o nich nevěděla. Její rodiče jí zatajili, že má bratra. Vlastního? Nevlastního? Odešel? Kam? V hlavě se jí honilo tolik otázek, ale ani na jednu neznala odpověď. Byla vytočená Georgeovým chováním a chováním všech ostatních. Všichni se chovali podle něj a pak to dopadalo přesně tak, jako teď. Snažila se o jednoduché kouzlo, zatímco se jí všichni hlasitě smáli, podle Georgeova příkladu. Náhle si uvědomila, že za to všechno může George a Anabell. To oni dva ji nejvíce ze všech nenáviděli a proto taky ovlivnili ostatní, zmátli jim hlavy natolik, aby ji také tak nenáviděli. Když po ní George ječel, ostatní se ho snažili zastavit, ale protože se ho báli, jelikož je měl velmi dobře pod palcem, tak si nic dalšího nedovolili. Bylo jí to jasné a proto teď Anabell a George proklínala ze všech nejvíce.

        Dosedla na měkkou trávu, přitáhla si kolena až k bradě a nečinně sledovala klidné okolí a poslouchala... nic. Ptáci byli ticho a Chereen náhle zbystřila. Až doteď byla zabraná do vlastních myšlenek a vůbec nevnímala okolí, až teď jí došlo, že je kolem možná až příliš velké ticho. Ohlédla se na Arthura, ale ten klidně pochrupoval a zdálo se, že si ničeho nevšiml.

        ,,Arthure?" Zavolala na něj, ale její lev se ani nehnul.

        Zamračila se a znovu upřela pohled před sebe. Po zádech jí přeběhl mráz, takový ten, co před něčím varuje. Rychle se ohlédla, ale už nestačila ani pípnout. Z houštin divokého lesa vyběhli dva muži, které vůbec nepoznávala. Mířili na ni zbraněmi, každý jednu pistoli v ruce. Jejich pohledy byly kamenné, nešlo z nich v té rychlosti absolutně nic vyčíst. Chereen spolkla hlasitý výkřik.

        ,,Jen zůstaň klidně sedět!" Vykřikl ten první a temně se usmál, odhalil přitom několik ohavně žlutých zubů.

        Byli nebezpečně blízko a Chereenino srdce se málem zastavilo. Začala se opravdu bát, protože si konečně uvědomila, co se vlastně děje. Chtěla něco říct, ale ten druhý ji výhružným pohledem umlčel.

        ,,Nebudeš nám přidělávat žádné starosti. Ať tě ani nenapadne se odsud hnout, jinak tě kulkami provrtáme okamžitě. Budeš umírat pomalou smrtí." Zavrčel ten první. ,,Asi se divíš, proč je ten tvůj lvíček tak tichý. Když někdo prostě umí kouzlit, dokáže i čarodějnické mazlíčky uspat. Ale v tvém případě si nejsem jistý, že bys něco takového dokázala." Zasmál se.

        Chereen se zamračila. ,,Kdo jste a co chcete?!" Zvolala odvážně, ale uvnitř byla strachy bez sebe.

        Kdyby jen tak použila kouzla... Ne. Co když to nevyjde? Co když žádnou magii ze strachu vůbec nepoužije? Akorát oběma dokáže to, čím doopravdy je. Čarodějnickou nickou. Ale jakto, že o ní tohle ví? Od koho jsou? Proč na ni míří zbraněmi? Chtějí ji zabít? Zorničky se jí hrůzou zvětšily.

        ,,Rozluč se se svým životem. Máš na to poslední minuty." Zahřímal ten druhý lhostejně, jako kdyby mu to bylo úplně jedno.

        ,,Kdo jste?!" Vyjekla Chereen a postavila se.

        První z mužů k ní přiskočil a zbraní ji bouchl do čela. Málem omdlela, ale bylo to určeno jenom proto, aby si opět sedla na zem. Klesla na kolena a rukou se chytla za zraněné místo na čele, odkud jí začala tryskat nepříjemně krev a hrnula se jí do očí. Před očima jí krajina tmavla, zamlžovala se a zase se zaostřovala, jak byl mozek překvapený z náhlého prudkého nárazu na přesné místo. Bylo jen otázkou času, kdy ztratí vědomí.