THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

5. kapitola

        Prostorný kočár se po kamenité cestě nejistě kolébal. Byli blízko svého cíle, ale Gabriel cestoval sám, bohužel. Proto byl polovinu noci zabořený do knih a druhou polovinu prospal v nepohodlné poloze. Ráno si neodpustil pár šťavnatých nadávek na svoje rozlámané tělo, v duchu proklínal ty, které napadlo ho ke Croixům poslat přes noc. Měl to být snad za něco trest? Jestli jo, mohli to udělat trochu lepší formou.

        Gabriel Paulus Birghton vykoukl z okna, které až do téhle chvíle zakrývala hedvábně modrá záclona. Otupěle ji odtáhl a do očí ho praštilo ostré světlo. Projížděli městem, kolem kočáru se sbíhaly zvědavé děti, takže se Gabriel nakonec rozhodl závěs opět zatáhnout. Do čeho se to proboha dostal?

        ,,Za chvíli jsme na místě mladý pane." Ozval se kočí a Gabriel nevzrušeně zamručel.

        Nemohl říct, že by se netěšil. Vždycky měl rád, když se mohl seznamovat s novými lidmi, poznávat nové kraje a samozřejmě poslouchat lichotky mladých a krásných šlechtičen. Na pohovce před ním si hověl velký chlupatý sklípkan, Jadeix. Zašklebil se na něj. Už se nemohl dočkat, až spatří vyděšené tváře čarodějek a čarodějů, kteří ho budou na sídle nadšeně vítat. 

        Cítil, že se kočár trochu naklonil. Pravděpodobně teď stoupali k sídlu. Chloupky na krku se mu nervozitou zježily. Všechno to přišlo tak nečekaně, zpráva o tom, že tady prožije pár letních dnů, na něj byla moc rychlá, než aby stihl všechno pořádně prodiskutovat se svým otcem. Samozřejmě věděl, že ho tady posílají ze dvou důvodů. Vlastně teď už to věděl, protože mu to Jadeix včera večer prozradil svými myšlenkami, když ho Gabriel poslal pro získání informací.

        Jeho otec chtěl mezi oběma sídly zpevnit vztahy, ne že by nebyly pevné, ale byl raději, když bylo všechno v klidu a v pohodě a nikdo se nesnažil o žádné spory, a potom také chtěl svého syna provdat za nějakou úžasnou šlechtickou čarodějku, která by byla schopná a spolehlivá, zároveň hodná a milá a milovala by ho takového, jaký je a on ji. Nad tímhle se ten večer hodně zasmál, protože pochyboval, že by se zrovna on mohl tak najednou zamilovat do čarodějky ze sousední země. Bylo mu sice už dvacet pět let, nejvyšší čas na to hledat si dívku, ale zatím mu to bylo volné. On si dívky nehledal, dívky si hledaly jeho. Tak to vždycky chtěl. Není jediná, která by mu nepropadla. Tak to vždycky bylo a tak to vždycky bude. Před ostatními dělal, že si o sobě myslí, že je docela obyčejný čaroděj, ale přitom moc dobře věděl, že jeho úsměv, oči a postava osloví každou čarodějku, která se dostane do jeho blízkosti.

        Nad tím vším se trpce usmál. Mohl si vybírat. Moc dobře věděl, že všechny Croixské dívky mu padnou k nohám. Chtěl, aby se tak stalo. Aby byl obdivován a lichocen Croixskými čarodějkami. Už se nemohl dočkat na další pozornost.

                                                                * * *

        ,,Vidím ho!" Vykřikla Anabell a všechny dívky se v nádherných šatech s dokonalými účesy seběhly k velkého oknu v jedné z krásných síní. ,,Jeho kočár už není daleko!" Dodala nadšeně a zároveň nervózně.

        ,,Ještě nikdy jsem ho neviděla, ale říká se o něm, že je to nejkrásnější čaroděj široko daleko!" Přidala se k nim Lenna.

        Připojili se k nim i chlapci a Georgeovy oči svítily nadšením. ,,Myslím, že si s ním budu rozumět." Řekl s nefalšovanou pýchou a na ramenou se mu tak stejně pyšně načepýřil jeho jestřáb.

        Chereen se opírala o stůl, ruce založené na prsou a ve tváři odmítavý výraz. To, co z ní služky udělaly, by dozajista Johna určitě rozesmálo. Černočervené přiléhavé šaty s obrovitou sukní, dokonalý drdol z jejích rudých vlasů, spoustu nánosů nějakých odporných šminků a samé náramky a náhrdelníky. Jenom pět minut tady v tomhle sále a bude moct sundat tuhle "nádheru" ze sebe. Ano, ty šaty byly neskutečně krásné, účes se služkám opravdu povedl, ale Chereen prostě tenhle styl neměla ráda. Nikdy nechtěla vypadat jako její sestřenice, chtěla být jiná. Svá.