THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

32. kapitola

        Odpoledne, přesně jak si slíbili, se sešli Gabriel a Chereen před sídlem. Gabriel měl osedlaného koně, kterého si půjčoval z Croixských stájí a Chereen opět jela na svém Arthurovi. Lev se klidným pohybem otřel o plece koně a počkal, až na něj Chereen naskočí. Jízda na lvovi byla úplně jiná než na koni. Silná záda se pohybovala spolu s tělem a Chereen musela sedět vzpřímeně, držet se pevně hřívy a mít stehna přitiskla k jeho bokům s nohama spuštěnýma k zemi. Když Arthur běžel, Chereen skrčila kolena a stiskla boky lva celou silou, zatímco se přikrčila a pevně chytla hřívu. Za ty roky to už měla nacvičené, ale začátky jízd byly složité, protože se učila sama. Často padala a měla odřeniny, ale docela rychle si osvojila dobré držení těla přesně tak, aby nikdy z lvího hřbetu nespadla.

        ,,Vezmu tě na malý palouk kousek v lese." Sdělila mu Chereen a Arthur se dal do pohybu.

        Obě zvířata klusala, pokud se to tak dá říct i o lvovi a mířily po cestě do útrob města a pak směrem k lesu, kde zpomalily. Vkročili mezi houštiny a ani jeden z nich nepromluvil. Chereen se snažila nemyslet na to, co viděla ten večer v Gabrielově propůjčeném pokoji. Začínala se na sebe zlobit a měla chuť si dát facku.

         Prošli mezi několika stromy, které rostly blízko sebe a zahnuli kousek doprava. Hned mezi houštinami se jim otevřel pohled na další malou louku, která se v tomhle lese skrývala a příliš moc lidí o ní nevědělo. Tady bývaly vždycky jahody, pomyslela si Chereen s úsměvem na tváři. Seskočila z Arthura a posadila se do měkké trávy doprostřed palouku, aby jejich slova unikly uším nepřátel. Gabriel nejdříve zkontroloval okolí, jestli se zde nenacházejí nějací vetřelci, ale podle všeho tam nikdo nikde nebyl. Až potom se vydal k Chereen a sedl si naproti ní. Slunce ozařovalo jeho snědou pleť a šlechtické oblečení se v té záři jenom lesklo.

        ,,Takže?" Začal rozpačitě.

        ,,Až se vrátíme, co hodláš... Ehm... Swanovi říct?" 

        Pokrčil rameny. ,,Že se mi líbíš a rád bych ti ukázal své sídlo a svoji rodinu a proto Swana žádám, aby tě zpět ke mě pustil." Pousmál se.

        Chereen mírně zrudla a snažila se zakrýt tvář rudými prameny vlasů. Tenhle nápad se jí vůbec nelíbil, ale bylo to jediné, co na Swana zaručeně zapůsobí.

        ,,Fajn. Žádné dlouhé promlouvání. Dodej k tomu, že odjedeme zítra, pokud proti tomu nebude mít Swan námitky. A kdyby měl... tak ho prostě přemluv." Chereen se kousla do rtu.

        Proč jenom kvůli tak krátkému domlouvání vytáhla Gabriela někam tak daleko? Až teď si uvědomila, že není co domlouvat. Všechno dávalo smysl a bylo to logické a Gabriel na dlouhé proslovy zrovna nevypadal. Tak proč ho vzala ze sídla pryč?

        ,,Ničeho se neboj." Promluvil Gabriel. ,,Z tohohle města se dostaneme nezpozorovaní a v Dorkmundu se to nějak vyřeší. Pro ostatní šlechtice prostě budeme... eh... třeba na líbánkách." 

        Chereen zrudla ještě více. Aby si o ní každý myslel, že to táhne za jeden provaz s Gabrielem, byla příjemná, ale zároveň i zvláštní představa. Přitáhla kolena až k bradě a hlavu si o ně opřela.

        ,,Co mi zbývá než jen souhlasit." Zamručela.

        Arthur se vedle ní klidně rozvalil na zem.

        ,,Něco je špatně." Zamrkal Gabriel na Chereen.

        ,,Co?" Rozhlédla se kolem sebe vyděšeně.