THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

10. kapitola

        ,,Jsem v pořádku otče. I děda je v pořádku." Ozval se v tichu pokoje Gabrielův klidný hlas.

        S otcem mluvil pomocí jednoho z nejsložitějších kouzel, telepatického kouzla, které čarodějům umožňovalo domlouvat se na dálku a nepotřebovali k tomu žádné bůhvíjaké vymoženosti. Bylo to složité kouzlo z toho důvodu, že dotyčný, který se snažil dostat do smyslů druhé osoby musel být silným čarodějem s velmi silnou vzpomínkou na dotyčnou osobu, aby ji tak mohl vyhledat a telepaticky se s tím spojit. Taky na to samozřejmě musel mít ten největší klid, takže si pro tohle "telefonování" vybral klidný pozdní večer, kdy už se o něj nikdo nestaral.

        ,,Výborně. Žádný průšvih si zatím nevyvedl? Žádnou Croixskou dámu jsi nenaštval, nic nerozbil nebo nezničil?" Zeptal se ho otcův hlas v jeho čisté mysli.

        Gabriel na okamžik zaváhal, protože si vzpomněl, jak mu Chereen vyhubovala za to, že ji odposlouchával pomocí Jadeixe. To ale přece jeho otec vůbec nemusí vědět.

        ,,Ne tati, chovám se slušně přesně tak, jak by sis to představoval. Dělám ti dobrou čest." Zasmál se.

        ,,Díky synu. Tyhle vztahy je nutné udržovat, však víš, jak je to pro čaroděje důležité, udržovat se svými sousedy dobré vztahy. Rod Croixů je plný slušných a milých čarodějů a čarodějek, tak se snaž. A co děvčata?" Do poslední otázky vložil možná až příliš nadšenosti.

        ,,Tati." Gabriel sám pro sebe protočil očima. ,,Však víš..." Dodal.

        ,,Už se ti nějaká propadla?" Zasmál se docela hlasitě hlas jeho otce.

        ,,Všechny až na jednu." Odpověděl zasmušile Gabriel, který nechtěl zacházet dál do detailů.

        ..Ale jakto? Mému synovi vždycky každá čarodějka propadne!" Zvolal.

        ,,No tak zřejmě to teď tak není." Zasyčel Gabriel a jeho náladu to poněkud zmrazilo. ,,Budu končit. Jsem unavený." Zalhal a pomalu se otci vytratil z hlavy.

        Chvíli ještě seděl se zavřenýma očima a rozdýchával realitu, ve které se tak náhle zase ocitl. Pak se postavil a došel se napít vody do nedaleké koupelny, rovnou si přitom opláchl obličej. Dveře se najednou otevřely a dovnitř vběhla světlovlasá Anabell se šrámy na obličeji.

        ,,Oh, promiň, mám počkat až odejdeš?" Zeptala se zdvořile.

        ,,Ne v pořádku. Já už jsem stejně na odchodu." Usmál se na ni Gabriel jedním ze svých krásných úsměvů. ,,Co se ti stalo s obličejem?" Zeptal se a pak si prohlídl i její paže, které byly také poseté maličkými, ale viditelnými rankami.

        ,,To mi udělala... Chereen!" Prskla Anabell a odstrčila Gabriela od umyvadla, aby si také mohla omýt obličej.

        ,,Chereen?" Zeptal se nechápavě, ale zajímaly ho detaily.

        ,,Jo. Ta husa. Poslala na mě nějakou obří světelnou kouli. Nevím, jak se jí to povedlo. A je mi to úplně fuk, mohla mě zabít!" Vřískala a do toho si omývala obličej a kontrolovala ranky. ,,Kvůli ní teď vypadám tak, jak vypadám." Zuřila.

        ,,A co se stalo?" Gabrielovi to bylo trošku k smíchu, když tušil, že podle všeho ta samá Chereen co žije tady neumí s magií vůbec zacházet a ani ji přespříliš nijak neovládá.

        Nemohl si nevšimnout, jak se Anabell prudce zarazila. ,,To není tvoje věc." Dodala nakonec s větším klidem, ale smutkem v hlase. ,,Dobrou noc Gabrieli." Řekla a pomalu odcupitala zpět tam, odkud přišla.