THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

6. kapitola

        S Arthurem doběhla až ke kraji lesa a seskočila mu ze zad. Pohladila ho po velké hlavě a opřela se o jeho mohutný trup, když zjistila, že John pravděpodobně ještě nedošel. Prohlížela si hustý les a uvažovala, co všechno se v něm dá najít. Jaké lesní plody ještě skrývá, jaká tajemství nebo jaké zvířata. Byla tak zabraná do pozorování ptactva, které se míhalo mezi stromy, že asi ani nevšimla Johnova příchodu. Ten ji chvíli pozoroval a pak se pobaveně podíval na Arthura, který mu pohled opětoval.

        Došel až k ní a položil ji ruce přes oči. Ucítil, jak sebou škubla a zároveň i příval magie, která se v ní vzedmula.

        ,,Johne!" Odstrčila ruce z očí a usmála se na něj. ,,Vylekals mě." Zamračila se.

        ,,Stojím tu už hodnou chvíli." Opětoval jí zamračení.

        ,,Vážně? Tak to se omlouvám, že jsem si tě nevšimla." Zachmuřila se Chereen.

        ,,Ale jdi ty. Jako bych si už nezvykl." Vesele kolem ní prošel.

        ,,Co máš dneska v plánu?" Vykročila za ním Chereen s Arthurem v patách.

        ,,Nevím. Projít se po lese. Poslouchat zpěv ptáků a přitom si podívat. Ty určitě víš něco o tom krásném kočáře, co se promenádoval po městě." Začal téma dřív, než se k tomu Chereen vůbec dostala.

        ,,Samozřejmě. Na naše sídlo zavítal šlechtic ze sousední země. Nebo města. Já ani nevím odkud." Překročila velký balvan, který jí bránil v cestě.

        ,,O koho jde? Další starý padouch co za vámi přijel kvůli nějakému obchodu?" Zeptal se a přitom pokračoval dál.

        Na jejich sídlo většinou cizí šlechtici jezdili za obchodem, domluvou nebo kvůli řešení důležitých věcí. Ti, co se s dospělými znali, tam jezdívali mnohdy jenom na přátelské návštěvy.

        ,,Ne. Tentokrát jde o mladého šlechtice." Odpověděla.

        John se zastavil a s významným pohledem ve tváři se k Chereen otočil. ,,A o koho tedy jde?" Zeptal se.

        Chereen věděla, že ho John možná bude znát. Ve městě se toho vypráví tolik, že mu nemusí mnohdy ani nic říkat a on už ví o co nebo o koho jde.

        ,,Gabriel Paulus Birghton." Skoro to jméno vyplivla, ani nevěděla proč.

        John pozvedl jedno obočí a opět se vydal po úzké stezce. ,,Ten namachrovanej šlechtickej ňouma se sklípkanem?" Zeptal se a Chereen cítila, že se chce smát.

        ,,Ano, přesně tenhle. Ty ho znáš?"

        ,,Ne osobně, ale o městě se o něm mluví jako o princi krásy." Pohoršeně si odfrkl. ,,Přitom beztak není vůbec tak krásný, jak se o něm mluví. Nebo snad nemám pravdu?"

        Chereen zaváhala. Skutečně, Gabriel byl pohledný, ale nebyl nic pro ni. ,,Nejspíše." Řekla proto.

        ,,Nejspíše? Tys ho snad ani neviděla? Vždyť přijel na vaše sídlo." Zasmál se John a přeskočil vystouplý kořen stromu.

        ,,Co mi je po něm." Odsekla nasupeně.

        ,,Nevím, třeba se ti líbí a ani o tom nevíš." Řekl.

        ,,Johne nech toho. Moje sestřenice mu možná propadly, ale já mu nepropadnu nikdy." Štípla ho do holé paže.

        ,,No... Ne že bych ti nevěřil..." Zasmál se.