THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

4. kapitola

,,Mladý pane, měl byste se začít pomalu chystat." Navrhla služebná v pokoji Gabriela Pauluse Birghtona. ,,Je otázkou času, kdy si pro vás váš otec příjde." Dodala a uklidila poslední prach z poliček.

Gabriel Paulus Birghton byl nadaný mladý čaroděj z jedné z nejvyšších šlechtických rodin. Jeho otec zasedal v Řádu po boku nejmocnějšího čaroděje, Lordmága Swana Croixe. Byl to pohledný vysoký mladík s přitažlivým obličejem a svůdnými pohyby. A právě to byl také on, kdo byl pozván na několikadenní, snad týdenní návštěvu do sousední země, kde zasedal Řád a kde žila slavná rodina Croixů. Říkalo se, že Croixovy slečny jsou krásné mladé čarodějky až na jednu, která ani pořádně neumí kouzlit. Povídalo se o ní skoro všude, každý ji znal jenom jako čarodějku z významné rodiny, která neumí kouzlit, ale o jejím jméně se nikdo nezmiňoval. Všichni tu pohádku znali, ale kdo by to neustále řešil? Gabriel samozřejmě těmhle věcem nevěřil. Není možné, aby žila ve šlechtické rodině, měla rodiče čaroděje a sama by neuměla kouzlit. Nesmysl.

Jelikož se před chvílí vrátil jeho dědeček, který to sídlo navštívil, mohl by se ho Gabriel klidně vyptávat, ale měl dost rozumu na to, aby se toho starého tajemného muže na nic raději neptal. Grebeth Birghton byl z celé jeho šlechtické rodiny nejdivnější, nejtajemnější, ale za to nejspolehlivější. Nevypadal na své pravé roky, možná tím, že to je čaroděj. Čarodějové nevypdají nikdy přiliš staří, pokud nejsou opravdu hodně staří. A to jeho dědeček zdaleka nebyl. A také byl chytrý, věděl věci, o kterých nevěděl ani jeho otec. A s těmi věcmi se nikdy nikomu nesvěřoval. Vždycky to zůstalo jenom u něj a nedozvěděl se to ani jeho věrný přítel. Možná se s tím nesvěřil ani svému čarodějnickému společníkovi.

Gabriel měl za čarodějnického společníka sklípkana. Byla to výhoda, protože sklípkanů se skoro každý bojí a vlezou se do kdejaké škvíry. To je potom ten pravý odposlech věcí, které by se k jeho uším neměly dostat. Sklípkanovy myšlenky jdou lehce přečíst pomocí kouzel. Funguje to ale jenom na zvířata, bohužel.

Ozvalo se lehké zaťukání na jeho dveře a poté do jeho pokoje vklouzla jeho matka. Šlechtické čarodějky se nikdy nemohly dostat do Řádu, protože nebyly nikdy silnější než muži. A proto museli muži ochraňovat ženy, tak to bylo vždy a tak to taky vždy bude.

,,Gabrieli?" Pousmála se na něj a pohladila ho po dlouhých vlasech.

Neměl je dlouhé. Jenom trochu delší, ledabyle fešácky rozházené a tmavě hnědé. Každá dívka po něm toužila, ať už to byla šlechtična či obyčejná lidská dívka z města. Měl krásné oči, dobrou postavu a mnohdy dokázal okouzlit pouhým úsměvem. Není dívky, která by mu nepropadla, aspoň na chvíli.

,,Ano mami?" Opětoval jí vřelý úsměv.

,,Jak dlouho plánuješ na Croixském sídle zůstat?"

,,To nevím. Podle otce se tam jedu zamilovat." Protočil očima na znamení nesouhlasu.

,,Myslím, že to není až tak špatný nápad, co myslíš?" Jeho matka mávnutím ruky otevřela všechny okna. ,,Je tu hrozný vzduch." Dodala.

,,Mami! Nebudu si hledat dívku z jiného města. Jak by se pak řešily cesty?" Provrtal ji pohledem.

,,Buď by ona přijela k nám, nebo bys ty zůstal tam. Proboha, je ti už pětadvacet let, měl by sis konečně najít dívku svých snů." Dala si ruce v bok.

,,Jistě." Neměl chuť se s ní dohadovat.

Dívky, které ho chtěly by nikdy nespočítal, ale on žádnou z nich nechtěl. Mohl by je měnit jako ponožky, ale přesto to nedělal. Byl to takový ten typický namyšlený šlechtic, který si pozornost užíval u každé a kdykoliv se mu naskytla příležitost zaflirtovat si s pěknou šlechtičnou, skočil po ní jako dravec po kořisti.