THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

56. kapitola

        Nemohla jet zase příliš rychle, protože jí John sklouzával z Arthurových zad. Držet se hřívy, přidržovat bezvědomého Johna a do toho všeho ještě Arthura navádět a splynout s jeho rychlými pohyby byla docela namáhavá práce. Jízda na lvovi je něco úplně jiného než jízda na koni. Chereen však cítila, že se Arthur snaží být opatrný, aby Johna neshodil.

        „Uhmm...Au..." Ozval se John tiše a pohnul se.

        Chereen zastavila Arthura v jedné z klidných uliček a ustaraně se na Johna podívala. John pomalu rozevřel oči a chvíli jen nevnímavě sledoval Chereenin obličej, než se mu podařilo si dát veškeré informace dohromady. 

        „Jak ti je?" Zeptala se Chereen.

        „Bolí mě šíleně hlava a rameno... a točí se mi hlava a je mi divně..." Zaskučel John při dalším pohybu. „O co všechno jsem přišel?" Zeptal se pak a v očích mu vzplála jiskřička pobavení.

        „Teď se o to nestarej. Musíš do nemocnice, při nárazu sis nehezky rozbil hlavu a rozpáral rameno." Nasadila Chereen vážný výraz a hned na to si všimla, že je celé její oblečení od Johnovy krve. „Ztratil jsi hodně krve. Musí s tebou něco udělat." Dodala a snažila se nemyslet na rudou tekutinu.

        „Já do nemocnice nechci..." Nesouhlasil John.

        Mluvil tiše, protože byl slabý a hlasitěji mluvit prostě nemohl. Přerývavě dýchal a těkal kolem sebe očima. Chereen uvedla Arthura znovu do pohybu. Nemocnice už nebyla daleko. 

        „Je mi jedno, že tam nechceš, ale prostě tam půjdeš." Zavrčela Chereen.

        Proběhla s Arthurem klidnou ulicí, kde na každé straně stály dvojdomky a jejich obyvatelé měli zřejmě právě teď svačinu. Na křižovatce naproti několika malých obchůdků odbočila doprava a vydala se širokou ulicí, po které chodilo už mnohem víc lidí, směrem k nemocnici, která stála na samé konci. Chereen si všimla, že se na ni někteří lidé zděšeně dívají. Určitě se všimli krve, kterou byla potřísněna jak ona, tak Arthur, zatímco John znovu upadal do bezvědomí.

        „Vydrž." Stiskla Chereen čelisti od vzteku nad tím vším, co se stalo.

        John to vůbec neměl schytat. John se vůbec neměl s nikým od Temné čarodějky setkat. Mohlo to sice dopadnout i hůř, ale ani teď to nebylo zcela v pořádku.

        Chereen dojela před hlavní vchod obrovské, na bílo natřené budovy s velkými okny. Dovnitř se sem tam někdo protáhl, protože nemocnice sloužila pro všechny, kteří měli nějakou potíž. Hellsig měl pár dalších poboček, ale tahle budova, nesoucí jméno významného mága Vierra St. Scholhegna, který už je nějaké to století mrtvý, byla hlavní nemocnicí města. 

        Chereen seskočila z Arthura a s sebou vzala i Johna, který se jí bezvládně sesunul do náruče. Byl lehký. Chereen ho odhadla na nějakých 62 kilogramů. A to byl přitom vyšší než ona sama. 

        „Zůstaň tady a počkej mě. Tohle není práce pro tebe." Nařídila Arthurovi a sama se pak vydala do útrob nemocnice.        

        Jakmile vstoupila do prostorné haly, kde za pultem stály ženy v nemocničních šatech, pravděpodobně sestry, okamžitě ji udeřil do nosu typický nemocniční zápach dezinfekce a dalších podobných věciček. Hala sloužila i jako čekárna pro ty, kteří se sem dopravili sami nebo s nějakou pomocí a nyní čekali na předběžné vyšetření. John ale nebyl někdo, kdo by měl povinnost čekat na řadu.

        „Slečno Croix!" Zavolala jedna ze sester a okamžitě k ní přiběhla.

        Chereen si vzpomněla, že ji ve městě vlastně každý velmi dobře zná a nikdo si ji s nikým jiným nesplete. Navíc, když je teď Bílou čarodějkou, je ta známost ještě horší.