THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

43. kapitola

        Tak dlouho žila ve lžích a neustálých hašteřeních, až ji to unavovalo. A nyní se pro ni svět zcela změnil, protože toho, koho hledala, nyní našla. Muž, o kterém by nikdy neřekla, že má s ní něco společného, se stal v jedné malé sekundě jejím skutečným bratrem. Ať to v hlavě převracela jak chtěla, až teď dávalo všechno smysl. Měla v hlavě tolik otázek, které o Číslu Třicet devět, Kilahovi, jejím bratrovi, chtěla vědět. Nechápala, jak jí mohli rodiče zatajit něco tak důležitého. Přece měla právo vědět, že na světě není sama, že není jediné dítě svých rodičů...

        Gabriel na muže hleděl mnohem méně překvapeně než ostatní. ,,Myslel jsem si to... Jste si tak podobní..." Okomentoval to Gabriel.

        Ani veliteli, Chereen nebo Kilahovi se však nechtělo začínat mluvit jako první, a tak po sobě jenom těkali šokovanými pohledy a snažili se zpracovat nabyté informace. Pro Kilaha to byl zřejmě šok, když zjistil, že má sestru. Věděl, že v jeho rodině jsou nějaké další děti, i když on byl úplně první ze všech a taky nechtěný. Jenže jeho rodina, se kterou byl dlouhou dobu v kontaktu, mu po deseti letech nic nezdělila. A tak Kilah žil s tím, že je jedináčkem.

        ,,Neuvěřitelné..." Hlesl velitel a se žuchnutím se posadil, ve tváři výraz šoku. ,,Stalo se mi už ledaco, ale tohle... Že by... že by sem do mé kanceláře přišla sama Bílá čarodějnice a ke všemu tomu bych se dozvěděl tolik... nečekaných věcí..." Kroutil nad tím vším hlavou.

        Chereen se prudce nadechla, protože si uvědomila, že už nějakou dobu zadržuje dech. Ještě pár sekund se snažila natáhnout do plic co nejvíce kyslíku a pa se odhodlala promluvit.

        ,,Já... konečně jsem tě našla..." Vysoukala ze sebe chvějícím se hlasem a prohlížela si ty pronikavé oči, které měly stejnou barvu, jako ty její.

        Kilah zakroutil hlavou. ,,Ale rodiče... rodiče mi nic neřekli..." 

        ,,Ani mě ne..." Špitla Chereen a měla chuť křičet, brečet a smát se najednou.

        Velitel si odkašlal. ,,Gabrieli... Nechceš si dát se mnou kávu? Měli bychom teď asi..."

        Gabriel rychle přikývl a než se Chereen a Kilah nadáli, byli z pracovny pryč. Chereen si znovu prohlédla muže, který na sobě nyní už plášť neměl. Až teď si pořádně všimla, že se mu pod krátkými rukávy rýsují svaly od dřiny, kterou musel projít. Byl vysoký, dobře stavěný, se zachmuřenou tváří.

        ,,Takže..." Promluvili sborově a hned na to se na sebe lehce usmáli.

        ,,Kdes celou tu dobu byl?" Vychrlila na něj Chereen první otázku, která jí přišla na jazyk.

        Kilah ji chvíli pozoroval, potom přešel k velitelovu křeslu a bez okolků si do něj sedl. Jeho zachmuřený výraz drsného vojáka se změnil v něco, co vzdáleně připomínalo nadšení nebo dojetí. Ale jenom vzdáleně. Arthur stále seděl vedle Chereen a spokojeně si Kilaha prohlížel. Ten mu však věnoval jeden milý pohled, když se obrátil zpět na svoji sestru.

        ,,Celou dobu jsem byl tady." Povzdychl si, jako kdyby se znali, ale dlouho se neviděli. ,,Tys... tys o mě nevěděla?" Zeptal se.

        Chereen zavrtěla hlavou. ,,Nikdy mi nikdo nic neřekl." 

        ,,A...jak ses tedy dozvěděla, že jsem tvůj bratr zrovna já?"

        ,,Bratranci... se přeřekli." Chereen se na něj nemohla vynadívat, na svého vlastního, o deset let staršího, bratra.