THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

39. kapitola

        ,,Číslo Třicet devět! Nástup!" Rozkřikl se hrubý a přísný mužský hlas.

        Obrovská hala na malou chvíli úplně ztichla, takže kdyby někdo pustil špendlík na zem, docela jistě by šel slyšet v několika ozvěnách. Všude po obrovské hale to šlo cítit potem a přebytečnou silnou magií, i když byly všechny okna otevřené nadoraz.

        Číslo Třicet devět se zvedl od činky a zadíval se překvapeně na své dva přátele, kteří proti sobě bojovali magií. Ti jen pokrčili zmateně rameny, ale jinak se ani nepohnuli. U dveří stál vysoký a dobře stavěný muž s hustým obočím, které jenom zvýrazňovalo jeho vražedný a ostříží pohled. Projel tím pohledem celou místnost, až se zastavil na Číslu Třicet devět a vyzývavě na něj pohlédl.

        ,,No?!" Rozkřikl se, když k němu jeho muž nepřiběhl napoprvé.

        Číslo Třicet devět odkopl činku a pomalým krokem se ke svému veliteli vydal. Cítil v zádech zvědavé pohledy svých přátel, ale snažil se je nevnímat. Nemohlo ho teď už nic rozrušit.

        ,,Přeje si veliteli?" Postavil se rovně jako svíčka a zasalutoval svému veliteli.

        ,,Pojďte na chvíli se mnou." Zaskřípal nepříjemně zuby a už ho odváděl z haly pryč dlouhou světlou chodbou.

        Byli v budově pobočky Národního velitelství a tahle pobočka sídlila ve městě Hulmsbrook, severně od Dorkmundu. Číslo Třicet devět následoval svého velitele až do jeho kanceláře. Velitel se posadil, shrnul papíry ze stolu na bok a opřel se o lokty. Potom vybídl Číslo Třicet devět, aby se také posadil. Když se tak stalo, unaveně vydechl.

        ,,Třicetdevítko... Jste jeden z mých nejlepších mužů... Nemůžu vás neustále krýt při každém problému..." Začal a přitom probodával svého muže drsnýma očima čtyřiceti pěti letého chlápka, kterého život vyzkoušel už z čehokoli.

        ,,Veliteli já..."

        Zvedl ruku, aby ho zastavil. ,,Podívej, jsem skutečně rád, že jsme se zbavili dalšího, ale nemůžeš to donekonečna dělat tímto způsobem." Zavrčel. ,,Tohle je poslední, co ti budu tolerovat a vyžehlím to za tebe. Ale příště už poneseš důsledky sám." Dodal přísně.

        Číslo Třicet devět na něj chvíli jenom zíral a přemýšlel. Potom pohnul hlavou, jakože rozumí.

        ,,Nemůžeme si dovolit přijít o někoho tak nadaného, jako jste vy Třicet devítko." Pokračoval velitel. ,,Jenže pokud nebudete hlásit vlastní plány, pak... by taky mohlo dojít, že byste byl vyhozen ze své pozice." Probodl ho varovným pohledem. ,,Takže bych si přál, abyste příště nejednal tak lehkovážně."

        Číslo Třicet devět stiskl ruce v pěsti. On se nechoval lehkovážně. Šlo o život té mladé holce, kterou ten surovec začal mlátit. A navíc, už mu byl stejně dávno v patách. Potěšilo ho, že je teď dávno mrtvý. Zkrátka, někdo to, že byl pod Temnou čarodějnicí, příliš skrývat neuměl. Nic ze svých myšlenek však ven z úst nevypustil.

        ,,Chci tedy slyšet, co uděláte, až se příště stane něco podobného." Zasyčel velitel.

        ,,Pokusím se dotyčného pouze omráčit a všechno ohlásím." Pokývl hlavou Číslo Třicet devět.

        Velitel se jen nepatrně pousmál. ,,Tak se mi to líbí Třicet devítko. A teď zpátky do práce, ať jsou z vás ti správní vojáci." Mávl rukou ke dveřím.

        Číslo Třicet devět vstal, zasalutoval a odešel z kanceláře svého velitele. Věděl, že by mu měl poděkovat, ale tyhle silné díky si nechá až na později. Stejně je teď velitel nechtěl slyšet, to věděl naprosto přesně. Ale jedno věděl určitě. Nemohl na tu holku zapomenout. Její přítel byl strachy bez sebe, když ji spatřil, jak dopadla. Samozřejmě, že Číslo Třicet devět byl zvědavý, proč se do ní ten vlastizrádce pustil, ale byl to voják. A voják se nikdy neptá, nýbrž koná. Tedy, aspoň pokud jde o nějaké akce. A i když chtěl vědět o něco více, nemohl, protože měl svoji armádní hrdost. Hlavní je, že ji zachránil. Na další obhlídku se vydá až zítra. Času dost o tom popřemýšlet u tréninku.