THE WITCH - Love is a strong magic (2015)

47. kapitola

        Chereen se probudila s třeštící hlavou a bolavými svaly po celém těle. Přísahala by, že před chvílí doběhla 40 kilometrový maraton. Ležela v posteli, která bezpochyby patřila Baldemorovi. Chereen se lehce zvedla na loktech a zamžikala do ostrého světla.

        Uvědomila si, že má zostřené vjemy pro magii. Nyní ji cítila všude a ve všem. Byla i v peřině, které se dotýkala. Vyskočila z postele a protáhla si ztuhlé kosti před starým zrcadlem v koutě. Její pokožka byla bledší, než před splněním Svazku a dokonce ani její rudé vlasy už tolik nezářily do světa. Za to její prsten byl jasnější a rudější. Chereen si nepřipadala ošklivě. Naopak na sebe zírala s vyraženým dechem. Byla úplně jiná, ale přitom pořád stejná. Rukávy krátkého tmavého trika její bledou pokožku jen zvýrazňovaly, zatímco kožené kalhoty s ní spíše půvabně ladily. Chereen pohnula rukou a a její rozevřené dlani vzplanul jasný oheň, který ji ovšem nepálil. Šokovaně na svoji dlaň hleděla a pak ji zavřela. Plamen se ztratil. Kouzlení nyní bylo mnohem snadnější než předtím. Cítila v sobě tu nezaměnitelnou moc a kdyby chtěla, snad by mohla tenhle dům zbavit z povrchu zemského. Ale na tuhle věc raději ani nemyslela, protože nevěděla, co moc Bílé čarodějky obnáší a jestli se náhodou nedají kouzla vyvolat i pouhou myšlenkou. Musela být proto opatrná.

        „Zlato, ty už jsi vzhůru!" Zvolal Gabrielův hebký hlas od dveří.

        Chereen se za tím půvabným zvukem otočila a cítila se, jako kdyby byla s Gabrielem něčím spojená. Možná to bylo tou krví, která se teď smíchala s tou, co byla v prstenu. Chereen napadlo, kolik takových lidí už pokapalo kapkou vlastní krve tenhle prsten.

        Gabriel k ní třemi dlouhými kroky přes malou místnost došel a lehce ji vzal kolem pasu, aby si ji přitáhl blíž k sobě.

        „Řekli mi, že se nemám čeho bát, že budeš v pořádku. Ale i tak jsem se trošku bál." Usmál se a Chereen tenhle úsměv naprosto ohromil. „Jak se cítíš?"                 

        „Lépe než kdy jindy." Odpověděla Chereen a objala Gabriela kolem krku. 

        Měl horkou pokožku a pod jejími doteky snad možná i ještě více vzplála. Chereen cítila, jak se v něm bouří vzrušení magie. Lehce ji ohnul v pase a otřel se svými rty o její. Nemohla si stěžovat. Gabrielovy rty byly něco, co v ní dokázalo rozbouřit všechny emoce. A vůbec, celý Gabriel v ní dokázal vyvolat pocity, které nikdy příliš nepoznávala a nebyly jí vlastní. Ale s ním byl svět o tolik krásnější, i když věděla, že dnes se uvidí opět s rodinou a že se domů po mnoho letech vrátí i její bratr. Při téhle myšlence se lehce zachvěla a Gabriel to pojal jako vzrušení z polibku. Přitáhl si ji ještě blíže a Chereen okamžitě zapomněla na všechny ostatní problémy. Gabrielovy rty chutnaly sladce po magii. Chereeniny zostřené vjemy pro magii ji nyní cítily.

        Gabriel se od ní jemně odtrhl a podíval se jí s úsměvem do očí. „Měli bychom jít, čeká nás cesta domů..." Mrkl na ni.

        „No jo..." Povzdechla si Chereen a vyklouzla z Gabrielova objetí. „To bude stát za to." Prohrábla si oběma rukama vlasy.

        „To zvládneme. Možná, že to tvoji rodinu šokuje, ale už nejsme malí, abychom takovou prkotinu nezvládli." Pousmál se a vzal Chereen za ruku. „Přeci jen... válka se blíží a my potřebujeme být připravení." Dodal a hlas se mu jen nepatrně zachvěl.

        Chereen však pohyby jeho magie ucítila a pochopila, že Gabriel má jisté obavy. Ne o svůj život, ale o její. Je možné, aby se Chereen natolik válkou vysílila, až by z toho všeho zemřela? Chereen se otřásla. Po smrti zrovna neprahla, když začala žít takovým životem po Gabrielově boku. Jediný, kdo si zasloužil zemřít, byla Temná čarodějka. Jaký to mělo smysl, že se rodily dvě nejmocnější čarodějky a bojovaly mezi sebou o moc nad světem? Žádný. Proč se jednoduše nemůžou mít všichni rádi, pomyslela si Chereen trpce, když spolu s Gabrielem vycházeli z ložnice.