Znovu na ledě

Pojeď se mnou

Bylo to, jako když vám po zádech přeběhne mráz. Jako polechtání ptačím pírkem. Jako záchvěv větru, který vám rozfouká vlasy a přinese povědomou vůni. Jako nepatrný elektrický výboj, který ve vteřině udeří a pak zmizí. Jako pohlazení milované osoby, které ve vás vyvolá zachvění. To všechno a ještě mnohem víc. Věděla jsem, že je blízko, ještě dřív než jsem ho uviděla. Moje tělo reagovalo. Vždy na něj reagovalo.

Zvedla jsem pohled a moje oči se střetly s těmi jeho temnými. V žáru poledního slunce působily černě jako sama noc. Upíral na mě svůj pohled. Vlasy elegantně rozcuchané, čelist zaťatou, paže podél těla, pěsti složené a pevně sevřené. Zatínal je se silou jemu vlastní, až mu klouby zbělaly námahou. Ten pocit jsem dobře znala. Tohle jeho chování jsem moc dobře znala.

Díval se na mě a já na něj. Ani jeden nedovedl odtrhnout oči od toho druhého. Bylo to, jako když do sebe zapadnou dva magnety. Jako protipóly, které se přitahují. Jako jing a jang. Tak jsem se cítila.

„Co ten tady dělá?" zavrčí vedle mě Tyler.

Stačila tahle čtyři slova, kdy se s trhnutím proberu z transu a svůj pohled sklopím stranou. Nemám nejmenší tušení, co tady pohledává. Ale nutkání je silnější než má vůle. Neodolám a svůj pohled znovu pozvednu jeho směrem. Až teď si uvědomím, že není sám. Vedle něj se jako strážní andělé tyčí Owen a Zachary. Tihle dva mi na tváři vyčarují upřímný úsměv.

Tyler vedle mě ovšem pění vzteky. Položím mu dlaň na rameno a malinko stisknu. Tohle je oslava mých rodičů, nechci, aby jim jí zkazil. A už vůbec ne kvůli mně.

„To já jsem ho pozval," ozval se v tu chvíli Rambo. Prudce jsem odtrhla pohled od Táje a zadívala se na něj. Na člověka, který mi byl celý život bratrem. Srandistu, který si nikdy nenechal ujít příležitost rozcuchat mi vlasy a plácnout mě po zadku. Vytřeštila jsem na něj oči.

„Co?" vyšlo ze mě. Na tváři jsem měla nejspíš dost zděšený a nechápavý výraz, kterému se Rambo jen uchechtnul.

„Slyšela jsi moc dobře." A s těmi slovy odešel ke grilu, kde můj otec zběsile otáčel maso nad ohněm.

Dělal si ze mě srandu, že jo? Protože jestli ne, tak mám chuť zakroutit mu krkem! Utekla jsem na druhý konec světa, přes oceán, do země mých rodičů, abych se vyhnula takovýmto setkáním, ale on si mě stejně našel. Stojí na zahradě mých rodičů a vypadá úchvatně, jako nebe a peklo dohromady.

Nevím ani, co mě to napadne, ale vykročím jejich směrem. Šaty mi v mírném vánku vlají okolo těla a já si najednou připadám téměř jako nahá. Opatrně se snažím šaty popotáhnout dolů, ale je to nekonečný boj, který nemám šanci vyhrát. Stejně jako nemám šanci vyhrát předem prohraný boj se svými city.

Těsně pod schody se zastavím a mojí tvář musí zdobit úsměv. Tak ráda Owena a Zacharyho vidím. Nechala jsem je v Bostonu a myslela si, že když je neuvidím, že když neuvidím jeho, všechno přejde. Však se říká, že co sejde z očí, sejde z mysle. Zajímalo by mě, kdo tuhle blbost vymyslel?

„Owene, Zachu," oslovím je a oni mi opětují úsměv. „Kde jste se tady vzali?"

Tak moc bych chtěla mít stejnou radost i z jeho přítomnosti. Tak moc bych ji chtěla mít. Ale ještě víc, jsem naštvaná sama na sebe, že to tak z části opravdu je. Že v hloubi duše radost pociťuji. Že se mi líbí, že je tady. Jsem asi masochistická bytost, když mám potěšení z něčeho, co mi zároveň způsobuje bolest.

Owen seskočí schody, které nás oddělují a pevně mě obejme. Voní jako starý známí Owen. Jako můj velký kamarád. Taky ho pevně stisknu a zhluboka se nadechnu.